Kapitola dvacátá
VLNY NARÁŽELY NA POBŘEŽÍ několik metrů od toho, kde jsme narazili na kameny. Zírali jsme na Elementární kříž několik minut, popadali jsme dech, snažili se uvěřit tomu, že se nám podařilo splnit nemožný úkol.
"Svědí mě mít nějaké chytré poznámky jako 'myslel jsem, že budou lesklejší,'" řekl Mason a přiložil si ruku na ránu na jeho paži, odkud dával Renovi krev. "Ale musím přiznat, že ten lesk je perfektní."
Shay se zasmál, vyhodil čepele do vzduchu a bez námahy je zase chytil. Nevěděla jsem, jestli je to zrovna lesk, ale něco na těch dvou mečích bylo perfektní, úplné.
Bylo to poprvé, co jsem viděla Eydis, co jsme získali v boji v Mexiku. Ze všech částí kříže by mohl být tou nejkrásnější. Rukojeť Shayova druhého meče byla stejně velká jako Haldis, ale zatímco rukojeť země zářila rzí, hlínou a hlubokou úrodnou půdou, rukojeť vody zářila azurově a oceánsky zeleně. Barvy se na povrchu soustavně přemisťovaly, vypadalo to, jako by se uvnitř pohybovala voda.
Čepel vystupující z Eydisu způsobila, že jsem se zatřásla. Její povrch byl pokryt plameny, co se zdály jako živé, jako hořící kůže Lyulfů. Shay přísahal, že necítí od plamenů žádné vedro, ale kdykoliv se k Pyralisu někdo z nás přiblížil, jeho oheň vzplál a zabraňoval bližší prohlídce.
Když jsme odpočívali ve hrůze z toho, co se stalo, Shay cvičil s čepelemi.
I když už jsme ho viděla bojovat s Elementárním křížem proti Lyulfům, jeho síla mě fascinovala.
Když se Shay pohyboval, čepele se stávaly rozšířením jeho těla. Proplouval otáčkami čepelí. A zvukem.
Takový zvuk jsem v životě neslyšela. S každým výpadem, každým pohybem přišel nápor větru, náraz vln, řev ohně - a všechno to vyrovnával klid země. Síla, co se pohybovala nahoru a dolů v čepelích, usídlující se v rukojetích, byla zjevná, což mi rozbrnělo kůži. Ale nebylo to jen meči, bylo to ním samým. Vznešenost, síla a nevyprchávající soustředění z něj přicházelo, když byl ve spojení s Elementárním křížem. Ohánějící se meči byl nádherný… a hrozivý.
Zamrazilo mě, když jsem se na něj dívala, část mě přemýšlela, jestli může být tahle věc - tato síla, co ho činila Scionem - a stále to být ten chlapec, kterého jsem milovala.
Pohlédla jsem na Rena, co seděl mezi mnou a Masonem. Jeho oči sledovaly každý Shayův pohyb, zužovaly se v soustředění.
Koukal zamyšleně, když pozoroval Sciona.
Jeho pohled mi připadal divný. Přísahala bych, že v jeho očích byl smutek, skoro lítost.
"Měli bychom se dostat zpátky,"řekla Adne. "Anika nás potřebuje."
"Máš pravdu,"řekl Connor. Byl líně natažený na zemi a Adne byla stočená u něj. Jeho póza byla klamně normální, ale já jsem se dívala, jakým způsobem má kolem ní obtočenou ruku, přitáhl si ji blízko ke svému tělu, jako by nikdy neměl v úmyslu nechat ji jít, druhou rukou jí hladil po vlasech. "Máme vítězství v klíně. Je čas vrátit se do bitvy."
Adne ho políbila na spodní stranu čelisti a pak vyskočila na nohy.
Hořkosladký pocit mi vyšplhal po páteři, když Adne pletla dveře, kterými jsme se měli navrátit na Akademii. Byli jsme na cestě k našemu vítězství, ale tato malá oslava zvedla sázky. Za několik hodin budeme čelit boji se Strážci. Všechno v mém světě se převrátilo. Páni, kterým jsme kdysi sloužili se stali mými nepřáteli a já se chystala jít do bitvy, kde bych je zničila.
"Jste připravení?"zeptal se Ren. Když jsem se setkala s jeho očima, věděla jsem, že jeho myšlenky byly podobné jako moje.
Promnula jsem si prsty a vstala. "Budu muset. My všichni."
"Historie tě očekává,"řekl Connor Shayovi, co vstupoval do zářícího portálu.
"Jen proto, že děláš za Silase poznámky, nemusíš znít jako on,"řekla Adne.
Connor se zašklebil. "Chápu."
Na druhé straně jsme byli obklopeni křikem Hledačů. Křídlo Haldus nikdy nepojmul tolik Hledačů najednou. Obklopovali místnost, tlačili se ke zdem a proudili do místnosti dveřmi.
Když se objevil Shay, utichli, čekali.
Když pozvedl Elementární kříž, propukli v jásot. Anika si stoupla vedle Shaye. Když pozvedla obličej, její tváře byly pokryty slzami.
Pozvedla ruce a hluk se změnil v nízký šum.
"Máme jen pár hodin. Znáte své úkoly. Buďte připraveni v šest."
Místnost se za pár minut vyprázdnila. Pár Hledačů setrvalo, zkoumalo meč a mumlalo Shayovi poděkování, ale brzy zůstala jen naše skupina a Anika, co se připojila.
"Jste v pořádku?"zeptal se Šíp. "Nepotřebujete Elixíry?"
Connor položil ruku okolo Adne.
"Bylo to o chlup, ale naši vlčí přátelé jsou připravení léčitelé."
Anika pohlédla, jak si Connor přitáhl Adne. Přes rty jí přejel úsměv a pak zmizel.
"Ano,"řekla a otočila se na vlky. "Jsme vděční za tento dar."
"Kolik vůbec je?"Mason zívnul.
"Čtyři,"řekla Anika.
"Dvě hodiny,"řekl Ren.
"Bojím se, že to můžeme udělat jen jednou,"řekla Anika. "Týmy už jsou informovány, ale potřebuji, abyste vstali rychle. Trochu si odpočiňte a setkáme se tady."
"Něco z Vailu?"zeptala jsem se. Naše mise byla důležitá, ale nebyla jediná, na které záleželo. V sázce byly všechny fronty.
"Nic,"řekla.
"I když uvidíme, co se změnilo, když oznámíme, že máme Kříž."
Kousla jsem se do rtu a přemýšlela, jestli Sabine našla mého otce. Co dělali Nev s Ethanem? Riskoval Nev sám a snažil se najít další vlky na hlídce?
Podařilo se mu dostat je na naši stranu?
Tolik záleželo na každém zapadajícím dílku.
Jeden bude chybět a my to zkazíme.
Connor se naklonil k Adne a něco zašeptal. Přikývla a on si odkašlal, promluvil ke zbytku z nás.
"Pokud nás omluvíte, budeme odpočívat. Uvidíme se za hodinu."
Když odešli, uslyšela jsem mírné vrčení a když jsme se otočila, uviděla jsem Rena, co za nimi chtěl vystartovat.
Chytila jsem ho za paži. "Neopovažuj se."
"Využívá ji,"Ren se ježil, připraven k útoku.
"Ne, nevyužívá." Odtáhla jsem Rena zpět. "Věř mi."
Vystřelil po mně podezíravým pohledem, ale přestal se mi vzpínat.
"Co budeš dělat?"zeptal se Ren. "Odpočívat?"
"Nic takového,"řekla jsem. "Ale chystám se převléci se. Jsem v tomto oblečení už dva dny. Možná taky sprcha-''
Usmál se na mě a moje tváře zahořely.
"To je jedno." Vyprostila jsem se z jeho rukou, udělala jsem pár kroků dozadu, když se mi v mysli promítly vzpomínky na Rena oděného jen v ručníku.
Jemně se zasmál. "Uvidíme se za hodinu, Lilie."
Nenáviděla jsem to, že se musím pořád červenat, tak jsem místo toho zavrčela, což ho rozesmálo ještě víc.
"Jsem jediný, kdo má hlad?" Mason si mnul břicho.
"Najdeš své přátele, Bryn a Ansela, v kuchyni." Řekla Anika. "Musí s nimi být Tess."
"V kuchyni?" Shay se zamračil. "Proč?"
"Po tom incidentu s Loganem jsme si mysleli, že bude lepší držet ho na jednom místě."
"Takže daň v kuchyni?"zeptala jsem se.
"Umývání nádobí je odpovídající trest pro někoho, kdo na tom byl jako tvůj bratr,"řekla Anika se smutným úsměvem. "Nemůže se chovat takto a být tu volný. Ale na jeho místě by to takhle cítil správně každý z nás."
"Jsem ráda, že to vidíš takhle."
"Kuchyně ho udrží od zla,"řekla Anika.
"To proto tam budu,"řekl Mason. Když mě míjel, zašeptal mi do ucha, "Neuvědomuje si, kolik nožů mohl z kuchyně ukrást?"
Pohlédla jsem přes rameno na Aniku, co byla zaměstnaná konverzací se Shayem, když jí držel na ukázku čepele.
"Půjdu s tebou,"řekla jsem a vzala Masona za ruku.
Podařilo se mi vyhnout se pohledu do Renových očí. Nevěděla jsem, co bych tam našla, ale nebyla jsem si jistá, jestli by to moje mysl pobrala. Příliš mnoho myšlenek o našich šancích, rizikách, ztrátách, co už se staly, běžely v mé mysli.
Takové myšlenky, co mě vedly k impulzivním, iracionálním rozhodnutím. Před bitvou jsem potřebovala být stabilní.
"Chceš jít za Anselem a Bryn?"zeptal se Mason a pozastavil se u schodiště.
"Hned tam budu,"řekla jsem. "Ale vážně ze sebe musím dostat tohle oblečení."
"Jo, to jo,"přikývl Mason. "Byl jsem jen moc zdvořilý, než abych na to poukázal."
"Díky,"šťouchla jsem ho do ruky.
"Tak zatím!"
Dloubl mě do tváře a vydal se po schodech dolů.
Únava se usadila v mých kostech když jsem vpadla do pokoje a tiše za sebou zavřel dveře.
Přinutila jsem se nejprve převléci, i když postel volala mé jméno.
Pokud bych si lehla, možná už bych nevstala, než by byl čas jít. Použila jsem svoji košili, abych ze sebe dostala tolik špíny a sazí, kolik bylo možné. Ideální by byla sprcha, ale moc jsem se strachovala ohledně času a bylo možné, že šel do koupelen Ren.
Zrovna jsem si dopla pásek, když někdo tiše zaklepal na mé dveře.
"Kdo je to?"zavolala jsem.
"Shay."
V břiše se mi zformoval uzel. Dělala jsem si starosti o Rena, ale zvuk Shayova hlasu vyhnal všechny myšlenky pryč. Jeho život byl tolik zaměřen na nadcházející bitvu. Byl klíč. Byl Scion. A teď měl Elementární kříž.
Ale klepal na dveře a pořád to byl ten chlapec, kterého jsem milovala… ne?
"Pojď dál."
Vešel do místnosti a držel si svoji odtažitost. "Můžeme si promluvit?"
Uzel v mém žaludku zkameněl, stával se více bolestivějším, působil na mé břicho moc těžce.
Přikývla jsem.
"Nemyslím si, že by ses měla stát emařkou," řekl, "ale chci abys věděla, že budeš v pořádku. Bez ohledu na to, co se dnes večer stane."
Zkamenění jakoby se rozpustilo v překvapení. "Co?"
"Nebudeš sama." Šel ke mně blíž.
Vešel do místnosti a držel si svoji odtažitost. "Můžeme si promluvit?"
Uzel v mém žaludku zkameněl, stával se více bolestivějším, působil na mé břicho moc těžce.
Přikývla jsem.
"Nemyslím si, že by ses měla stát emařkou," řekl, "ale chci abys věděla, že budeš v pořádku. Bez ohledu na to, co se dnes večer stane."
Zkamenění jakoby se rozpustilo v překvapení. "Co?"
"Nebudeš sama." Šel ke mně blíž.
Zírala jsem na něj, naprosto zmatená. "Nebudu sama?"
"Ne." Vzal moji ruku do jeho. "Ren a já…."
Vytrhla jsem ruce z jeho sevření. "Ren a ty?"
"Umm…..my-"
"Vy co?" Zavrčela jsem.
"No…" Polkl a ustoupil, když viděl, jak se mi zaostřily zuby. "Měli jsme možnost si popovídat."
"Popovídat si o čem?"
"Ne." Vzal moji ruku do jeho. "Ren a já…."
Vytrhla jsem ruce z jeho sevření. "Ren a ty?"
"Umm…..my-"
"Vy co?" Zavrčela jsem.
"No…" Polkl a ustoupil, když viděl, jak se mi zaostřily zuby. "Měli jsme možnost si popovídat."
"Popovídat si o čem?"




