close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Smečka 3 kapitola dvacátá (20) část 2.

8. června 2012 v 21:40 | Arwen |  Smečka (Smečka #3) - Andrea Cremer

"O tobě….Mysleli jsme si, že -"
"Kdy jste se o mě s Renem bavili?"
"Na nějakou chvíli nás k sobě svázali." Popadl křeslo a strkal ho mezi nás jako opevnění.
"Mason si zdřímnul….to bylo po tom, co mě kousl."
Šla jsem k němu, klekla si na židli, zatímco si mé prsty pohrávaly s rámem polštáře. "Poslouchám."
"Po tom, co jsme se přestali pokoušet dostat se ze sevření lan, na chvíli jsme se dohadovali."
"To je ostuda."
"Dohadovali jsme se o tebe vedlo k rozhovoru." Udělal další krok zpět, když mé prsty probodli čalounění židle.
"No tak."
"Jeho oči byly divoké. "Možná bych měl prostě jít- "
"Vyklop to, Shayi." Bylo to víc zavrčení než věta.
"Poslyš, nebuď naštvaná," řekl. "Nerad to říkám, ale myslím, že jsem se ohledně Rena mýlil."
"Mýlil jak?"


Prsty si prohrábl vlasy. "Stále ho nemám rád, ale zjistil jsem, co k tobě cítí."
Oheň v mém hněvu byl ohrožen tím, že ho předstihne strach, který řídil můj pulz. Jak moc se o toto bavili? Jakým právem se o mě vůbec bavili?
"Je do tebe zamilovaný…docela dlouho."
"Věříš tomu, že to myslí vážně?" Sklonila jsem zrak, krev mi duněla v uších. Věděla jsem, že je to pravda, ale jestli v to věřit Shay a mluvil o tom…..nevěděla jsem, kam tím směřuje.
"Kéž by ne," řekl tiše. "Ale ano. Myslí to vážně."
Nemluvili jsme. Ticho se kolem nás pohybovalo hustě jako mlha. Nakonec povzdechl. "Ale jsem ochotný přijmou to, že je to dobré pro všechny z nás."
Ostře jsem na něj pohlédla. "Proč to říkáš?"
"Protože když odejdu," řekl a zhluboka se nadechl, "vím, že tu bude, aby se o tebe postaral. Slíbil mi to."
"Když odejdeš?!" Zírala jsem na něj. "O čem to mluvíš?"
"Uklidni se, Callo," řekl. "Tohle je pravděpodobně naše poslední šance si promluvit. Nechci se s tebou hádat."
"Oh, ale chystáme se hádat." Vyskočila jsem ze židle, řítila jsem se vzduchem a udeřila ho. Když jsme sjeli na podlahu, proměnil se, zanechali jsme za sebou dva vrčící vlky plížící se ke stěně.
"Co to k čertu?" Zavrčel a překutálel se na nohy.
Vyštěkla jsem, přikrčená, že znovu vyskočím. Ukážu ti, jak moc potřebuju, aby se o mě bylo postaráno.
Jeho drápy skřípaly o podlahu, jak couval.
Stop.
Nebyl tu k čertu žádný způsob, abych přestala. Nemohla jsem si vzpomenout na chvíli, kdy by se takto řinul vztek do mých žil. Bez váhání jsem se na něj vrhla. Kutáleli jsme se po podlaze, zuby nám skřípali, jak jsme se snažili získat výhodu. Málem mě sepnul, ale já ho udeřila solidním kopancem s mýma zadníma nohama do břicha, čímž jsem ho vrávoravě poslala přes celou místnost. Když se vyškrábal, zahnala jsem ho okolo postele.
Nepotřebuju být ochraňována. Začala jsem na něj řvát, jak jsem utíkala. A pokud se budu moct rozhodnout sama, udělám to.
To není to, co jsem myslel. Uskočil před mým kousnutím na postel. Jen chci, abys byla šťastná.
Pak se za mě nerozhoduj. Nikdy.
Sehnul se, vzal si do svých čelistí přikrývku a seskočil z postele. Síť matné bavlny mě zajala.
Hey! Bojovala jsem oslepená v zajetí peřiny. To není fér.
Odplata není fér?
Byli jsme vyrovnaní, ani jeden z nás nepodal důvod k získání trvalé výhody. Měla jsem za sebou léta bojování jako vlk, ale Shaye potlačovaly jeho vlastní vlčí instinkty. Rozhodoval se v souboji, který se nikdy nestal. Byla jsem na něho připravená, když mě popadl. Vzpínala jsem se, házela a držela ho z rovnováhy. Má frustrace zvítězila a já jsem spíš trhala deku na malé kousky, místo toho, abych hledala cestu ven.
Shay byl nabručený, kroužil za mnou. Já se otočila, připravená k útoku. Škrábal tlapou, jak byl rozrušený.
No tak. Uvrhla jsem výzvu a zavrčela jsem. Chtěla jsem se na něj znovu vrhnout, když se přeměnil a zvedl ruce.
"Počkej, Cal. Ne, že by to nebyla legrace, ale já jsem sem nepřišel bojovat. Jen jsem se snažil dohodnout se."
Zavrčela jsem, když jsem se proměnila. "To znamená, že se vzdáváš?"
"Nevzdávám se. Jsem realistický," řekl Shay. "Jaká je pravděpodobnost, že se z této bitvy vrátím živý?"
"Tak pravděpodobné, jako pro každého z nás." Řekla jsem, i když je pravda, že to není ani trochu pravděpodobné.
"Ne," řekl. "Ne s ohledem na to, co musím udělat."
"Co?" Řekla jsem, "Takže jsi hrdina, pro který na konci automaticky zemře?"
"Pravděpodobně. A proto jsem se dohodl s Renem, že se o tebe postará," řekl. "Dokonce i Harry Potter zemřel. No dobře, na pár minut."
Ignorovala jsem jeho vtip, cenící na něj zuby. "Proč si do toho zatáhl Rena? Nesnášíš ho."
"Nenávidím ho, protože je tvůj partner… Vy dva jste perfektní dvojice." Zlomil se mu pohled z mého pokrčení ramen. Najednou se zasmál a zavrtěl hlavou. "Kdybych si myslel, že to dopadne jinak, přísahám, že bych s ním bojoval, dokud bychom se oba nerozervali na kousky. Vždy bych pro tebe bojoval, Callo. Nestaral bych se o to, jak tě miluje. Ale jak jsem řekl, popovídali jsme si a s tím, jak jsme se dohodli můžu žít.
"Pokud jste se rozhodovali o mě, proč tu není i on? Zeptala jsem se a stále ho probodávala očima. "Teď, když jste se stali skvělými přáteli."
"Tak daleko bych nešel. Je to víc o porozumění," řekl Shay. "Myslím, že se kvůli mně cítí trochu zle."
Vlasy na zátylku mi vstali. "Proč?"
"Po tom, co jsme si vyslechli, co musím udělat, si myslím, že si je celkem jistý, že bude mrtvý také.
"Myslíš čelit Bosqueovi?" Zeptala jsem se.
Přikývl. "Mám zabít jediného příbuzného, kterého jsem kdy poznal. Navíc je to nejmocnější démon."
"Není to tvůj pokrevní příbuzný. Ne ve skutečnosti," řekla jsem. "Víš to. A pokud to vyjde, získáš své rodiče."
"Myslím." Povzdechl si.
Vzala jsem jeho obličej do mých rukou a pohlédla na něj. "Ty nezemřeš."
"Zníš tak jistě." Usmál se, ale jeho mechově zelené oči byly smutné - jako kdyby mě úplně ztratil. Mé ruce poklesly.
"Ty nezemřeš, protože tě budu vždy zachraňovat," řekla jsem. "To je to, co dělám."
"Ne tentokrát, řekl. "Tohle je jiné. Je konec. Vím to."
Zavrčela jsem a pak jsem mu vrazila pohlavek.
"Hej!" Rukou si stiskl tvář.
"Říkal sis o pohlavek celou dobu," řekla jsem.
"Myslím, že problém je v tom, že víš, co jsem říkal, než jsi mě udeřila," řekl. "Tohle není druh intimity, který očekávám."
"Ty intimitu nehledáš vůbec." Zaťala jsem ruky tak pevně, že mi do kloubů neproudila krev.
"Utíkáš před ní! Utíkáš přede mnou!"
"Nemám tušení, o čem mluvíš," řekl, když si mnul jeho zarudlé tváře. "Prostě jsem se snažil být upřímný."
"Upřímný o tom, že to se mnou vzdáváš?!" Odmítala jsem brečet, takže jsem začala řvát.
"Upřímný o tom, že mě nemiluješ?
Klopýtala jsem od něj dál, svaly mi chvěly vztekem a studem. Věděla jsem, že to přijde. Nebyl můj. Ne teď, když je Scion, jeho osud byl vše, na čem záleží. Nepochopil, že jsem kvůli němu opuštěná? Zrada bodala v mé hrudi jako hněv tuctu vos, které ztěžují dýchání.
"Callo." Byl za mnou, otočil mě jemně k sobě.
"Jak se opovažuješ?!" Tloukla jsem ho pěstí do hrudi. "Jak se opovažuješ odstrkávat mě?"
"Nikdy bych…."
"Právě jsi to udělal." Moje zuby byly ostré a já byla připravená na něho znovu zaútočit.
"Položil své ruce na má ramena. "Jen mě poslechni. Nesnažím se tě odstrčit. Snažím se ti dát ti to, co si zasloužíš. Ren tě miluje."
"Přestaň o tom mluvit,"zavrčela jsem. Nechtěla jsem slyšet víc o tom, jak mě Ren miluje. Chtěla jsem, aby Shay odebral můj rostoucí strach, že mě nechce… nebo že mě nikdy nemiloval.
"A ty miluješ jeho,"řekl Shay. Cítila jsem ticho, byla jsem překvapena ne jen jeho slovy, ale i tím, jak držel můj pohled. Viděla jsem v jeho očích bolestivé plameny. "Nechtěl jsem to přiznat, ale je to pravda. Miluješ ho, Callo."
Chvíli to trvalo, než jsem popadla dech. Propletla jsem si prsty s jeho, konečně jsem rozuměla, o co se Shay snažil. Dával mi na výběr. Dával mi volnost. "Máš pravdu. Miluju ho."
Povzdech si, ale sevřel moji ruku pevněji.
"Ale ne tak, jako miluji tebe."
Naklonila jsem se, přitlačila své rty na jeho a čekala, že bude odpovídat polibkem. Přitáhl si mě blíž, jemný polibek budoval teplo a sílu, co mezi námi otálely.
"Nezáleží na tom, že jsme s Renem sdíleli minulost,"zašeptala jsem k jeho ústům. "Ty jsi má budoucnost. Jsi cesta, kterou jsem si vybrala od té chvíle, co jsem tě zachránila v horách."
Nemluvil, ale přitáhl si své čelo k mému.
"Dostaneš se přes tento boj, Shayi,"řekla jsem. "Musíš. Neztratím tě."
Tiše se zasmál a políbil mě. "Udělám, co budu moct. Nesnáším zklamat svou alfu."
"A já si nemohu dovolit ztratit svého alfu,"řekla jsem.
Jeho úsměv zůstal, ale v jeho očích se rozžehl oheň. "Tím myslíš mě?"
"Víš, že ano. Vždycky jsi věděl, kdo pro mě jsi - pro smečku. Dřív, než já. Byl jsi vlk samotář. Teď jsi našel nás."
"Nevím, kdo jsem byl, nebo kam jsem patřil, než jsem tě našel,"řekl, předklonil se a přejel mi rty po tváři."
"Takže, alfo…"vzala jsem jeho ruku. "Jsi připraven sejmout ty zlé lidi?"
"Pokud na tom trváš,"řekl a umístil na mé rty něžný polibek. Zastavil se, než jsme se dostali ke dveřím. "Callo, mrzí mě to… Jen jsem chtěl-''
"Vím, co jsi chtěl, Shayi,"řekla jsem, vzala si jeho prsty k mým ústům a něžně je líbala. "A to je to, proč tě miluju."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama