Smečka 3 kapitola první (1) část 2.

25. června 2012 v 20:51 | Arwen |  Smečka (Smečka #3) - Andrea Cremer
Sledovala jsem ho a přemýšlela, jak mu to všechno poskládat dohromady. "Jak to víš?"

Neuplynula moc dlouhá doba od bitvy v hloubkách Edenu a té napjaté chvíle, kdy jsem stála a dívala se na Rena.

Znala jsem ho od té doby, co jsme byli ještě štěňata, ale za posledních čtyřiadvacet hodin mi připadalo, jako bychom přeskočili desetiletí.



Emile se začal smát. Ren stále kroužil mezi svým otcem a Hledačem uhlovýma očima, planoucíma, když Monroe dal dolů svůj meč.

"Neublížím chlapci,"řekl Monroe. "To víš."

"Tušil jsem to,"řekl Emile a očima těkal k mladým vrčícím vlkům.

"Ujistěte se, že není úniku. Je na čase, aby Ren pomstil svou matku."

"Rene, ne! Lže ti! Jsou to všechno lži,"ječela jsem. "Pojď s námi!"

"Ona už nějakou chvíli není jedna z nás,"zasyčel Emile."Přemýšlej o tom, jak tě trápila, jak se k nám všem otočila zády. Nasaj vzduch, chlapče. Smrdí Hledači. Je to zrádce a děvka."

Podíval se na mě a já opět narazila na vzteklý oheň v jeho očích. "Žádný strach, pěkná holčičko. Tvůj den přijde. Dřív, než si myslíš."

Trhla jsem do strany, když mě Connor popadl za paži a těžce zatáhl. Táhl mě k nehlídaným dveřím.

"Nemůžeme ho tu nechat!"zaječela jsem.

"Musíme."Connor zakolísal, když jsem se snažila od něj vyprostit, ale rychle získal zpět svůj balanc a obemkl kolem mě paže.

"Nechte mě bojovat!"zoufale jsem se snažila dostat zpátky, ale nechtěla jsem ublížit Hledači, co mě táhl.

"Ne!"Connorova tvář byla jako z kamene. "Slyšelas. Jsme vyřízení. A jestli to na mě zkusíš jako vlk, přísahám, že ti něco udělám!"

"Prosím." Oči mě pálily, když jsem viděla Renovi lesknoucí se tesáky a když Monroe upustil meč, dech se mi zastavil.

"Co to dělá?"brečela jsem uhýbajíc, když se mě Connor snažil opět chytit.

"Teď je to jeho boj,"řekl skrz zaťaté zuby. "Ne náš."

Ren uskočil zpět, když meče před ním na zemi zařinčely.

I když se ještě víc naježil, jeho vrčení bylo umrtveno.

"Poslouchej mě, Rene,"řekl Monroe krčící se do Renovy výše očí bez ohledu na dva vlky, co se na něj řítili s krutou pomalostí."Stále máš na výběr. Pojď se mnou, abys věděl, kdo doopravdy jsi. Nech tohle všechno za sebou."

Renovo krátké ostré štěkání přešlo ve zmatené kňučení. Další tři vlci pokračovali k Hledači neodrazeni svým nepřítelem, co náhle položil ruce.

Connorova ruka se ovinula kolem mého krku, držel měv bolestném sevření.

"Nemůžu se na to dívat"odsekl pomalu mě strkajíc z místnosti.

"Rene, prosím!"zakřičela jsem. "Nevybírej si je! Vyber si mě!"

Ren se obrátil na zoufalství v mém hlase, sledoval, jak mě Connor strká pryč z místnosti. Změnil formu a zmateně se díval na Monroovi natažené paže a udělal krok směrem k němu.

"Kdo jste?"

Monroovi se zachvěl hlas. "Jsem-''

"Dost, jsi blázen, chlapče!"zavrčel Emile na Rena, předtím, než se obrátil k Monroovi. "Stejně jako tvůj otec."

A pak už skočil do vzduchu měníc se do formy vlka.

Tlustý chomáč srsti, drápy a tesáky. Viděla jsem, jak uhodil Monroa a jak se jeho čelisti semkly kolem krku neozbrojeného muže chvíli předtím, než jsem se vrátila zpět.



Ren se na mě nedíval, když nepřetržitě vykládal změťvzpomínek. "Když položil na zem meče, myslel jsem, že je blázen. Možná sebevrah. Ale něco bylo na jeho pachu. Něco povědomého, jako bych to znal.

Sledovala jsem ho, jak se snaží mluvit. "To, co řekl Emile… nejdřív jsem to nechtěl chápat. Dokud nezačal Monroe krvácet. Pach jeho krve. Věděl jsem, že je tam nějaká spojitost."

"Miloval tvou matku,"Mé slzy byly tak horké, že bych přísahala, že mi spálí tváře.

"Snažil se jí pomoct utéct. Skupina Baneů se chtěla vzbouřit."

"Když jsem měl jeden rok,"řekl.

"Ano."

Ren se posadil na postel s tváří v dlaních.

"Monroe ti nechal dopis,"klekla jsem si k němu. "Chtěl, abychom tě přivedli zpět."

"Na tom teď nesejde,"řekl Ren.

"Jak to můžeš říct?"

Zvedl tvář.Rozedraný výraz v jeho obličeji mi připadal jako drápy v mé hrudi.

"Kam bych měl patřit, Callo? V tomto světě nemám místo. I když se moje matka snažila a můj otec tu byl. Oba jsou pryč. Mrtví. Zemřeli, protože to do tohoto života patřilo. Není tu nic, co by mě spojovalo s Hledači. Byl bych pro ně jen nepřítel."

Chápala jsem jeho pocity až příliš dobře. Oba jsme toho tolik ztratili. Naše smečka byla roztrhána na kusy. Naše rodiny rozbité. Ale ještě tu pořád byla naděje. Hledači se osvědčili, když jsme bojovali bok po boku. Nebyli tak rozdílní od Ochránců.Byli jsme všichni bojovníci a všichni jsme za sebe prolívali krev. Z nepřátel se stali přátelé a vlci mohli najít u Hledačů nový domov.

V to jsem věřila, ale potřebovala jsem, aby v to věřil i Ren.

Popadla jsem ho za ruce a zmáčkla mu prsty. "Máš spojení s Hledači."

"Cože?"byl překvapen mými prchlivými slovy.

"Monroe má dceru," řekla jsem. "Jmenuje se Ariadne."
"On má dceru?"zeptal se Ren.

"Máš sestru. Poloviční sestru."

"Kdo je její matka?"byl jako přikovaný, příval emocí závodil s jeho očima.

"Žena, co Monroovi pomohla z jeho smutku po Corinne,"řekla jsem. Ale matka Adne je taky mrtvá.

Sklonila jsem hlavu a přemýšlela kolik lidí válka zničí. Odsunula jsem smutek pryč a snažila se soustředit na Rena. "Je o dva roky mladší než my. A je důvod, proč jsem tu."

"Ona je důvod,"řekl.

"Ano,"řekla jsem a zamračila se tak jako on. "Měli bychom jít."

"Ty bys měla jít,"zamumlal. "Chtějí Shaye tebe. Dokonce i když mám sestru, nezapadnu do této rovnice."

Jeho slova byla jako políček do tváře.

"To nestačí,"podíval se na mě smutně. "Je Hledač. Já jsem Ochránce. Co jsem bez své smečky?"

Žaludek se mi sevřel. Jak často jsem se ptala na tuto otázku sebe? Smečka byla podstatou alfa vůdce. Měli jsme ji vést, spojit naše členy smečky. Pokud je tohle pryč, život ztrácí význam.

Jeho oči směřovaly ke mně. "Co chceš?"

"Cože?"zírala jsem na něj.

"Můžeš mi dát nějaký důvod, abych šel s tebou?"

"Už jsem ti dala,"chvěla jsem se, jak jeho slova všechno potápěla.

"Ne,"řekl a naklonil se nade mě. "Dalas mi důvod, ale ne tvůj důvod."

"Ale-"má slova byla tichá a nejistá.

Jeho prsty přejížděly po drahách mých slz. Jednalo se o lehký dotek, sotva se otíral o mou kůži. Ale byl to pocit jakoby se mojí kůží vzájemně honily plameny.

"Dej mi důvod, Callo,"zašeptal.

Dívala jsem se na něj. Krev zařvala v uších. Mé žíly byly v jednom ohni. V mé mysli nebylo pochyb, o co žádá. Ale nemohla jsem mu dát to, co chce.

Jeho oči byly plné bolesti, bolesti, o které si myslel, že je jediný balzám.

"Rene,"zašeptala jsem. "Chci-"

A pak jsem se nad něj naklonila, moje ostříhané vlasy mu přejely po tváři, když jsem se sklonila, abych ho políbila. Naše rty se setkaly a já si připadala, jako bych se potápěla do zapomnění. Polibkem rostla hloubka, bezprostřednost a hlad. Zvedl mě a já obtočila nohy kolem jeho pasu, aby bylo moje tělo proti jeho. Naše polibky byly tak plné touhy, tak dlouho, tak zuřivě, že jsem sotva lapala po dechu. Položil mě na postel. Naši postel. Jeho ruce mi klouzali pod tričkem, hladil mě po břiše nahoru, odsouval mi podprsenku.

Zasténala jsem a kousla ho do rtu libujíc si v tom, že je celou vahou na mně a naše těla se začala společně pohybovat. S každým jeho dotykem prstů jakoby moje kůže ožila, praskla pod náporem zápasu. Spálil strach. Spálil smutek. Spálil ztráty.

Slyšela jsem svůj vlastní výkřik rozkoše, když jeho ústa absolvovala tu samou cestu jako jeho ruka a já se snažila tváří v tvář čelit vyprahlému pocitu.

Tohle jsem neměla dělat. Tohle nemůžu dělat.

Moje mysl se zapotácela, když se my vynořila představa Shaye. To on byl tím, kdo pro měotevřel tento svět. Jeho ruce a tělo poprvé poslali moji duši do ohně. Chtěla jsem ho tak moc v té chvíli, když jsem si byla jistá, že jen je ztracen v cestě Strážců, tak jsem utopila svůj smutek v touze po Shayovi.

Ale co když si Ren nevybral? Co když jsem ho opustila příliš brzy? Co když měl Monroe pravdu?

Když jsem se dřív takto setkávala s Renem, byla jsem omezena pravidly Strážců a vždy jsem měla strach, aby ve mně nevzbudil vášeň.

Milovala jsem Shaye. O tom nebylo pochyb. Ale nemohla jsem popřít silnou reakci na to, že mě Ren chce. Přemýšlela jsem, jestli je to pouto mezi námi, co nelze zlomit, kované z naší minulosti, která se zrodila z bolestného života jako Ochránci. Bylo to silnější, než nová láska, co se objevila mezi mnou a Shayem?

Ren mi rukou vklouzl mezi stehna a já se zachvěla. Mé tělo vědělo, co přijde a křičelo, že chce víc. Kdybych měla nějaké ponětí, že Shaye by tohle udusilo, ihned bych to smetla. Po té noci v zahradě se Shayem, kdy jsem poprvé ochutnala tajemství milencůjsem byla hladová vědět, jak dokáže Ren probudit mé tělo. A já přemýšlela, jestli je mu příjemné nějakým způsobem odnášet ty hrůzy, kterými se zabýval kvůli mně.Jeho doteky mě stahovaly zpět do minulosti, kdy jsme byli spolu, jak to bylo, jak vždy mělo být. Tam, kde moje matka žila a můj bratr nebyl zlomený.

Jeho rty byly zase na mých. Propletla jsem své prsty do jeho tmavých vlasů.

"Miluji tě,"zamumlal při krátkém přerušení polibku. "Vždycky jsem tě miloval."

Mé srdce poskočilo."Já-"

Bylo to jako by tam byl Shaye a šeptal mi do ucha.

Milovalas ho.

Ano.

Ale ne tím způsobem, jako miluješ mě.

Miluji tě.

Tahle slova bych vždycky řekla jen Shayovi. A nechtěla jsem, aby to tohle změnilo.

Co to sakra dělám? Milovala jsem Rena, pořád ho miluju. Ale toto místo, tito intimní duchové, kteří mě držely v této místnosti na posteli šumící minulými sliby a ukradenými sny, nic z toho teď nebyl můj život.

Přetrvávají zde nezávisle na mých pocitech se snaží zabránit útěku od osudu, co jsme si pro sebe nevybrali.

Můj puls běžel o závod. Ren mě znovu políbil, ale já se cítila, jako bych byla v náruči ducha, co mě pronásleduje a ne milence, co jsem chtěla.

"Počkej,"zašeptala jsem. "Počkej prosím."

"Ne,"řekl s pohybujícími ústy na mém krku. "Nedělej to, Callo. Nesnaž se odsud odejít. Jen buď tady. Se mnou."

On to neviděl? Tam nebylo tady.Tohle místo bylo jen nic plné smutku a - pokud budeme otálet - tak i smrtí.

"Rene,"řekla jsem tlačíc na něj jemně, ale pevně. Začínala jsem propadat panice, ale nechtěla jsem to nechat znát. Každé slovo, každý krok musel být vybrán s maximální péčí. Kdybych řekla něco špatně, mohl by Ren běžet zpátky ke Strážcům. I kdyžjsem nemohla být s ním tím způsobem, jak to chtěl, ne tady, ne teď - možná nikdy - pořád jsem ho nechtěla ztratit.

"Není to bezpečné."

"Co?" Narovnal se zamrkajíc na mě. "Ach ano, samozřejmě. Podívej Callo, omlouvám se za ty ostatní dívky. Vím, že je to třeba pro tebe divné a nebylo to fér, ale přísahám ti, že jsem byl vždy opatrný. Jsem úplně zdravý. Je to bezpečné."

Zírala jsem na něj a pak propukla v smích.

"Nelžu,"podíval se lehce zraněn mým výbuchem.

"Ne,"řekla jsem a snažila se popadnout dech. "Věřím ti."

"Dobře,"usmál se a naklonil se k dalšímu polibku. Ale já se odsunula. Kdyby mě znovu zaskočila vášeň jako předtím, Ren by mě měl znovu v pasti. Tohle místo bylo nebezpečné pro oba z nás.

"Ne,"řekla jsem znovu. "Myslela jsem, že to není bezpečné, protože lidé, co postavili tento dům mě chtějí mrtvou. Využíváme času, který nemáme. Musíme jít."

"Ještě ne,"natáhl se po mně. "Nejsme v nebezpečí. Nikdo tu není. Nikdy."

Jeho slova měroztřásla, když jsem se zamyslela, kolikrát sem Ren přišel. Jak často musel být spíš vlk samotář než Alfa smečky?

"Ano, už,"vyhnula jsem se jeho ruce. "Venku čeká Adne. Tvoje sestra."

Renův výraz se změnil, touha a zklamání se měnili na úžas.

"Moje sestra,"zamumlal. V duchu jsem si poznamenala jeho reakce, což bych mohla později potřebovat. Renovy alfa instinkty - jeho touha po mně - by mohly být odkloněny k Adne. Byla rodina, kterou skutečně potřeboval. Byla jediným spojením z minulosti, co mu nabízelo spásu za Emilovu brutalitu. Od bolesti toho, že se dozvěděl, že jeho matka byla zabita Strážci a že nikdy nepoznal svého skutečného otce.

"Můžeme o tom mluvit, až budeme zpět na Akademii." Spěšně jsem si upravila oblečení a snažila se ignorovat pocit viny, co se na mě řítil. Řítil se na mě z obou stran. Nevěděla jsem, co říct Renovi jakmile jsme se dostaneme z Vailu a nevěděla jsem, co říct Shayovi o tom, co se tady stalo. Moje vlastní pocity byly pomíchaný chaos, který se zdálo nemožné rozmotat.

"Z toho se nevyvlečeš,"zavrčel, stáhl mě pod sebe. "Nenechám tě. Už ne."

"Já vím,"řekla jsem a nebránila se, když mě políbil, přemýšlela jsem, jak hlubokou díru do sebe kopu. Ale neřekla jsem nic proti Renovým nadějím v obavě, že by to změnilo jeho názor jít se mnou. Nemohla jsem to dopustit.

"Dobře."

Přes polibek jsem cítila úsměv.

Opustili jsme ložnici a spěchali dolů po schodech. Když jsme dorazili k vstupním dveřím, zarazil se a prohlédl si své okolí.

"Je toškoda," řekl. "Je to opravdu pěkný dům."
"Jsou důležitější věci v životěnež dům,"řekla jsem a sáhla po klice.

Položil ruku na mou.

"Je tu ještě jedna věc, kterou ti musím říct před tím, než půjdeme,"řekl.

"Co?"zeptala jsem se netrpělivým hlasem, chtěla jsem do bezpečí, pryč od duchů svůdnosti, co přetrvávali ještě tady.

Sklonil se a rty se dotkl mé tváře, když jsem otvírala dveře. "Líbí se mi tvé vlasy."




Překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama