close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Smečka (Smečka #3) - Andrea Cremer

Smečka 3 kapitola první (1) část 2.

25. června 2012 v 20:51 | Arwen
Sledovala jsem ho a přemýšlela, jak mu to všechno poskládat dohromady. "Jak to víš?"

Neuplynula moc dlouhá doba od bitvy v hloubkách Edenu a té napjaté chvíle, kdy jsem stála a dívala se na Rena.

Znala jsem ho od té doby, co jsme byli ještě štěňata, ale za posledních čtyřiadvacet hodin mi připadalo, jako bychom přeskočili desetiletí.



Emile se začal smát. Ren stále kroužil mezi svým otcem a Hledačem uhlovýma očima, planoucíma, když Monroe dal dolů svůj meč.

"Neublížím chlapci,"řekl Monroe. "To víš."

"Tušil jsem to,"řekl Emile a očima těkal k mladým vrčícím vlkům.

"Ujistěte se, že není úniku. Je na čase, aby Ren pomstil svou matku."

"Rene, ne! Lže ti! Jsou to všechno lži,"ječela jsem. "Pojď s námi!"

"Ona už nějakou chvíli není jedna z nás,"zasyčel Emile."Přemýšlej o tom, jak tě trápila, jak se k nám všem otočila zády. Nasaj vzduch, chlapče. Smrdí Hledači. Je to zrádce a děvka."

Podíval se na mě a já opět narazila na vzteklý oheň v jeho očích. "Žádný strach, pěkná holčičko. Tvůj den přijde. Dřív, než si myslíš."

Trhla jsem do strany, když mě Connor popadl za paži a těžce zatáhl. Táhl mě k nehlídaným dveřím.

"Nemůžeme ho tu nechat!"zaječela jsem.

"Musíme."Connor zakolísal, když jsem se snažila od něj vyprostit, ale rychle získal zpět svůj balanc a obemkl kolem mě paže.

"Nechte mě bojovat!"zoufale jsem se snažila dostat zpátky, ale nechtěla jsem ublížit Hledači, co mě táhl.

"Ne!"Connorova tvář byla jako z kamene. "Slyšelas. Jsme vyřízení. A jestli to na mě zkusíš jako vlk, přísahám, že ti něco udělám!"

"Prosím." Oči mě pálily, když jsem viděla Renovi lesknoucí se tesáky a když Monroe upustil meč, dech se mi zastavil.

"Co to dělá?"brečela jsem uhýbajíc, když se mě Connor snažil opět chytit.

"Teď je to jeho boj,"řekl skrz zaťaté zuby. "Ne náš."

Ren uskočil zpět, když meče před ním na zemi zařinčely.

I když se ještě víc naježil, jeho vrčení bylo umrtveno.

"Poslouchej mě, Rene,"řekl Monroe krčící se do Renovy výše očí bez ohledu na dva vlky, co se na něj řítili s krutou pomalostí."Stále máš na výběr. Pojď se mnou, abys věděl, kdo doopravdy jsi. Nech tohle všechno za sebou."

Renovo krátké ostré štěkání přešlo ve zmatené kňučení. Další tři vlci pokračovali k Hledači neodrazeni svým nepřítelem, co náhle položil ruce.

Connorova ruka se ovinula kolem mého krku, držel měv bolestném sevření.

"Nemůžu se na to dívat"odsekl pomalu mě strkajíc z místnosti.

"Rene, prosím!"zakřičela jsem. "Nevybírej si je! Vyber si mě!"

Ren se obrátil na zoufalství v mém hlase, sledoval, jak mě Connor strká pryč z místnosti. Změnil formu a zmateně se díval na Monroovi natažené paže a udělal krok směrem k němu.

"Kdo jste?"

Monroovi se zachvěl hlas. "Jsem-''

"Dost, jsi blázen, chlapče!"zavrčel Emile na Rena, předtím, než se obrátil k Monroovi. "Stejně jako tvůj otec."

A pak už skočil do vzduchu měníc se do formy vlka.

Tlustý chomáč srsti, drápy a tesáky. Viděla jsem, jak uhodil Monroa a jak se jeho čelisti semkly kolem krku neozbrojeného muže chvíli předtím, než jsem se vrátila zpět.



Ren se na mě nedíval, když nepřetržitě vykládal změťvzpomínek. "Když položil na zem meče, myslel jsem, že je blázen. Možná sebevrah. Ale něco bylo na jeho pachu. Něco povědomého, jako bych to znal.

Sledovala jsem ho, jak se snaží mluvit. "To, co řekl Emile… nejdřív jsem to nechtěl chápat. Dokud nezačal Monroe krvácet. Pach jeho krve. Věděl jsem, že je tam nějaká spojitost."

"Miloval tvou matku,"Mé slzy byly tak horké, že bych přísahala, že mi spálí tváře.

"Snažil se jí pomoct utéct. Skupina Baneů se chtěla vzbouřit."

"Když jsem měl jeden rok,"řekl.

"Ano."

Ren se posadil na postel s tváří v dlaních.

"Monroe ti nechal dopis,"klekla jsem si k němu. "Chtěl, abychom tě přivedli zpět."

"Na tom teď nesejde,"řekl Ren.

"Jak to můžeš říct?"

Zvedl tvář.Rozedraný výraz v jeho obličeji mi připadal jako drápy v mé hrudi.

"Kam bych měl patřit, Callo? V tomto světě nemám místo. I když se moje matka snažila a můj otec tu byl. Oba jsou pryč. Mrtví. Zemřeli, protože to do tohoto života patřilo. Není tu nic, co by mě spojovalo s Hledači. Byl bych pro ně jen nepřítel."

Chápala jsem jeho pocity až příliš dobře. Oba jsme toho tolik ztratili. Naše smečka byla roztrhána na kusy. Naše rodiny rozbité. Ale ještě tu pořád byla naděje. Hledači se osvědčili, když jsme bojovali bok po boku. Nebyli tak rozdílní od Ochránců.Byli jsme všichni bojovníci a všichni jsme za sebe prolívali krev. Z nepřátel se stali přátelé a vlci mohli najít u Hledačů nový domov.

V to jsem věřila, ale potřebovala jsem, aby v to věřil i Ren.

Popadla jsem ho za ruce a zmáčkla mu prsty. "Máš spojení s Hledači."

"Cože?"byl překvapen mými prchlivými slovy.

"Monroe má dceru," řekla jsem. "Jmenuje se Ariadne."
"On má dceru?"zeptal se Ren.

"Máš sestru. Poloviční sestru."

"Kdo je její matka?"byl jako přikovaný, příval emocí závodil s jeho očima.

"Žena, co Monroovi pomohla z jeho smutku po Corinne,"řekla jsem. Ale matka Adne je taky mrtvá.

Sklonila jsem hlavu a přemýšlela kolik lidí válka zničí. Odsunula jsem smutek pryč a snažila se soustředit na Rena. "Je o dva roky mladší než my. A je důvod, proč jsem tu."

"Ona je důvod,"řekl.

"Ano,"řekla jsem a zamračila se tak jako on. "Měli bychom jít."

"Ty bys měla jít,"zamumlal. "Chtějí Shaye tebe. Dokonce i když mám sestru, nezapadnu do této rovnice."

Jeho slova byla jako políček do tváře.

"To nestačí,"podíval se na mě smutně. "Je Hledač. Já jsem Ochránce. Co jsem bez své smečky?"

Žaludek se mi sevřel. Jak často jsem se ptala na tuto otázku sebe? Smečka byla podstatou alfa vůdce. Měli jsme ji vést, spojit naše členy smečky. Pokud je tohle pryč, život ztrácí význam.

Jeho oči směřovaly ke mně. "Co chceš?"

"Cože?"zírala jsem na něj.

"Můžeš mi dát nějaký důvod, abych šel s tebou?"

"Už jsem ti dala,"chvěla jsem se, jak jeho slova všechno potápěla.

"Ne,"řekl a naklonil se nade mě. "Dalas mi důvod, ale ne tvůj důvod."

"Ale-"má slova byla tichá a nejistá.

Jeho prsty přejížděly po drahách mých slz. Jednalo se o lehký dotek, sotva se otíral o mou kůži. Ale byl to pocit jakoby se mojí kůží vzájemně honily plameny.

"Dej mi důvod, Callo,"zašeptal.

Dívala jsem se na něj. Krev zařvala v uších. Mé žíly byly v jednom ohni. V mé mysli nebylo pochyb, o co žádá. Ale nemohla jsem mu dát to, co chce.

Jeho oči byly plné bolesti, bolesti, o které si myslel, že je jediný balzám.

"Rene,"zašeptala jsem. "Chci-"

A pak jsem se nad něj naklonila, moje ostříhané vlasy mu přejely po tváři, když jsem se sklonila, abych ho políbila. Naše rty se setkaly a já si připadala, jako bych se potápěla do zapomnění. Polibkem rostla hloubka, bezprostřednost a hlad. Zvedl mě a já obtočila nohy kolem jeho pasu, aby bylo moje tělo proti jeho. Naše polibky byly tak plné touhy, tak dlouho, tak zuřivě, že jsem sotva lapala po dechu. Položil mě na postel. Naši postel. Jeho ruce mi klouzali pod tričkem, hladil mě po břiše nahoru, odsouval mi podprsenku.

Zasténala jsem a kousla ho do rtu libujíc si v tom, že je celou vahou na mně a naše těla se začala společně pohybovat. S každým jeho dotykem prstů jakoby moje kůže ožila, praskla pod náporem zápasu. Spálil strach. Spálil smutek. Spálil ztráty.

Slyšela jsem svůj vlastní výkřik rozkoše, když jeho ústa absolvovala tu samou cestu jako jeho ruka a já se snažila tváří v tvář čelit vyprahlému pocitu.

Tohle jsem neměla dělat. Tohle nemůžu dělat.

Moje mysl se zapotácela, když se my vynořila představa Shaye. To on byl tím, kdo pro měotevřel tento svět. Jeho ruce a tělo poprvé poslali moji duši do ohně. Chtěla jsem ho tak moc v té chvíli, když jsem si byla jistá, že jen je ztracen v cestě Strážců, tak jsem utopila svůj smutek v touze po Shayovi.

Ale co když si Ren nevybral? Co když jsem ho opustila příliš brzy? Co když měl Monroe pravdu?

Když jsem se dřív takto setkávala s Renem, byla jsem omezena pravidly Strážců a vždy jsem měla strach, aby ve mně nevzbudil vášeň.

Milovala jsem Shaye. O tom nebylo pochyb. Ale nemohla jsem popřít silnou reakci na to, že mě Ren chce. Přemýšlela jsem, jestli je to pouto mezi námi, co nelze zlomit, kované z naší minulosti, která se zrodila z bolestného života jako Ochránci. Bylo to silnější, než nová láska, co se objevila mezi mnou a Shayem?

Ren mi rukou vklouzl mezi stehna a já se zachvěla. Mé tělo vědělo, co přijde a křičelo, že chce víc. Kdybych měla nějaké ponětí, že Shaye by tohle udusilo, ihned bych to smetla. Po té noci v zahradě se Shayem, kdy jsem poprvé ochutnala tajemství milencůjsem byla hladová vědět, jak dokáže Ren probudit mé tělo. A já přemýšlela, jestli je mu příjemné nějakým způsobem odnášet ty hrůzy, kterými se zabýval kvůli mně.Jeho doteky mě stahovaly zpět do minulosti, kdy jsme byli spolu, jak to bylo, jak vždy mělo být. Tam, kde moje matka žila a můj bratr nebyl zlomený.

Jeho rty byly zase na mých. Propletla jsem své prsty do jeho tmavých vlasů.

"Miluji tě,"zamumlal při krátkém přerušení polibku. "Vždycky jsem tě miloval."

Mé srdce poskočilo."Já-"

Bylo to jako by tam byl Shaye a šeptal mi do ucha.

Milovalas ho.

Ano.

Ale ne tím způsobem, jako miluješ mě.

Miluji tě.

Tahle slova bych vždycky řekla jen Shayovi. A nechtěla jsem, aby to tohle změnilo.

Co to sakra dělám? Milovala jsem Rena, pořád ho miluju. Ale toto místo, tito intimní duchové, kteří mě držely v této místnosti na posteli šumící minulými sliby a ukradenými sny, nic z toho teď nebyl můj život.

Přetrvávají zde nezávisle na mých pocitech se snaží zabránit útěku od osudu, co jsme si pro sebe nevybrali.

Můj puls běžel o závod. Ren mě znovu políbil, ale já se cítila, jako bych byla v náruči ducha, co mě pronásleduje a ne milence, co jsem chtěla.

"Počkej,"zašeptala jsem. "Počkej prosím."

"Ne,"řekl s pohybujícími ústy na mém krku. "Nedělej to, Callo. Nesnaž se odsud odejít. Jen buď tady. Se mnou."

On to neviděl? Tam nebylo tady.Tohle místo bylo jen nic plné smutku a - pokud budeme otálet - tak i smrtí.

"Rene,"řekla jsem tlačíc na něj jemně, ale pevně. Začínala jsem propadat panice, ale nechtěla jsem to nechat znát. Každé slovo, každý krok musel být vybrán s maximální péčí. Kdybych řekla něco špatně, mohl by Ren běžet zpátky ke Strážcům. I kdyžjsem nemohla být s ním tím způsobem, jak to chtěl, ne tady, ne teď - možná nikdy - pořád jsem ho nechtěla ztratit.

"Není to bezpečné."

"Co?" Narovnal se zamrkajíc na mě. "Ach ano, samozřejmě. Podívej Callo, omlouvám se za ty ostatní dívky. Vím, že je to třeba pro tebe divné a nebylo to fér, ale přísahám ti, že jsem byl vždy opatrný. Jsem úplně zdravý. Je to bezpečné."

Zírala jsem na něj a pak propukla v smích.

"Nelžu,"podíval se lehce zraněn mým výbuchem.

"Ne,"řekla jsem a snažila se popadnout dech. "Věřím ti."

"Dobře,"usmál se a naklonil se k dalšímu polibku. Ale já se odsunula. Kdyby mě znovu zaskočila vášeň jako předtím, Ren by mě měl znovu v pasti. Tohle místo bylo nebezpečné pro oba z nás.

"Ne,"řekla jsem znovu. "Myslela jsem, že to není bezpečné, protože lidé, co postavili tento dům mě chtějí mrtvou. Využíváme času, který nemáme. Musíme jít."

"Ještě ne,"natáhl se po mně. "Nejsme v nebezpečí. Nikdo tu není. Nikdy."

Jeho slova měroztřásla, když jsem se zamyslela, kolikrát sem Ren přišel. Jak často musel být spíš vlk samotář než Alfa smečky?

"Ano, už,"vyhnula jsem se jeho ruce. "Venku čeká Adne. Tvoje sestra."

Renův výraz se změnil, touha a zklamání se měnili na úžas.

"Moje sestra,"zamumlal. V duchu jsem si poznamenala jeho reakce, což bych mohla později potřebovat. Renovy alfa instinkty - jeho touha po mně - by mohly být odkloněny k Adne. Byla rodina, kterou skutečně potřeboval. Byla jediným spojením z minulosti, co mu nabízelo spásu za Emilovu brutalitu. Od bolesti toho, že se dozvěděl, že jeho matka byla zabita Strážci a že nikdy nepoznal svého skutečného otce.

"Můžeme o tom mluvit, až budeme zpět na Akademii." Spěšně jsem si upravila oblečení a snažila se ignorovat pocit viny, co se na mě řítil. Řítil se na mě z obou stran. Nevěděla jsem, co říct Renovi jakmile jsme se dostaneme z Vailu a nevěděla jsem, co říct Shayovi o tom, co se tady stalo. Moje vlastní pocity byly pomíchaný chaos, který se zdálo nemožné rozmotat.

"Z toho se nevyvlečeš,"zavrčel, stáhl mě pod sebe. "Nenechám tě. Už ne."

"Já vím,"řekla jsem a nebránila se, když mě políbil, přemýšlela jsem, jak hlubokou díru do sebe kopu. Ale neřekla jsem nic proti Renovým nadějím v obavě, že by to změnilo jeho názor jít se mnou. Nemohla jsem to dopustit.

"Dobře."

Přes polibek jsem cítila úsměv.

Opustili jsme ložnici a spěchali dolů po schodech. Když jsme dorazili k vstupním dveřím, zarazil se a prohlédl si své okolí.

"Je toškoda," řekl. "Je to opravdu pěkný dům."
"Jsou důležitější věci v životěnež dům,"řekla jsem a sáhla po klice.

Položil ruku na mou.

"Je tu ještě jedna věc, kterou ti musím říct před tím, než půjdeme,"řekl.

"Co?"zeptala jsem se netrpělivým hlasem, chtěla jsem do bezpečí, pryč od duchů svůdnosti, co přetrvávali ještě tady.

Sklonil se a rty se dotkl mé tváře, když jsem otvírala dveře. "Líbí se mi tvé vlasy."




Překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz

Smečka 3 kapitola první (1) část 1.

25. června 2012 v 20:51 | Arwen

Kapitola první



Slyšela jsem každý těžký úder mého srdce. Ten zvuk byl jako kdyby vystupoval mými žilami ven z těla napříč prázdným vesmírem mezi třpytivým portálem a temným domem.

Byl tady, o tom jsem nepochybovala. Ačkoliv jsem jej neviděla ani necítila nejmenší náznak jeho tepla, vůně, věděla jsem, že tu je.

Čekající na mě. Ale proč? Proč šel Ren na tohle opuštěné místo? Můj pohled cestoval za stíny, co vířily jako mraky klouzající kolem měsíce, tolik mi připomínající přízraky. Zírala jsem na nebe, takže jsem se nedívala na domy nebo na stavební kostru těch nedokončených. Čas se tu zastavil.

Horský svah, co byl očištěn od stromů pro uličku domů v kruhu, šeptal nedotknutelnou minulostí. Rozléhající se území smečky Haldis - nebo to, co se mohlo stát územím smečky Haldis - leželo přede mnou, vybudováno speciálně pro Renovu a moji smečku, co jsme měli vést. Doupě naší smečky. Náš domov.

Otočila jsem se k Adne snažící se schovat moje třpytění. "Zůstaň z dohledu. Uslyšíš mě, pokud nastane problém, a pokud budu přibíhat, bude lepší, když rychle otevřeš dveře. Nezávisle na tom, co bude, nechoď pro mě."

"Platí,"řekla už stojící směrem k lesu. "Děkuji, Callo."

Přikývla jsem, než jsem se převtělila ve vlka. Adne mizela ve stínech.

Když jsem se spokojila s tím, že ji nikdo nebude moci odhalit, začala jsem se přikrádat k domu. Okno bylo temné, konstrukce v klidu. Na první pohled to vypadalo prázdné, ale já věděla, že není.

Sklonila jsem svůj čenich, abych otestovala vzduch. Přišli jsme ze základny proti větru, takže mé smysly byly bezbranné. Nebudu schopná zachytit vůni někoho schovaného za rouškou tmy, dokud nebudu skoro před ním. Mé uši zastříhaly dozadu a dopředu ostražité na jakýkoliv náznak života. Nic tu nebylo. Žádní králíci pátrající pod porostem, ani noční ptáci nepoletovali na obloze. Tohle místo nebylo jen opuštěné, zdálo se prokleté, jakoby se nikdo neodvážil vkročit za vymýcené hranice.

Nahodila jsem tempo překonávajíc hranici k domu, přeskakovala jsem závěje, mé drápy škrábaly o zmrzlé říčky na chodníku.

Když jsem dorazila na přední schody, zastavila jsem se, abych očichala zem. Mé oči sledovaly čerstvé otisky tlap, vyznačující dráhu, jak někdo šplhal po schodech. Renův pach byl ostrý, nový. Dorazil sem jen o něco dříve než my. Pomalu jsem se přesunula na verandu a změnila podobu, abych otevřela dveře. Opatrně jsem zatáhla za kliku.

Dům nebyl zamčený. Nechala jsem dveře, aby se otevřely. Mírně zaskřípaly, ale nic jiného. Vklouzla jsem dovnitř, zavřela dveře a zastrčila mrtvou zástrčku. Pokud by sem někdo přišel po mně, chtěla jsem varování jejich příchodu.

Změnila jsem se zpět do formy vlka, přesunula se do haly sledovala Renův pach vedoucí po schodišti. Snažila jsem se nekrčit, když jsem minula vchod do jídelny. Krásný dubový stůl, pravděpodobně starožitný, byl obklopen židlemi. Čtyři na každé straně, jedna v čele a jedna naproti. Deset. Bylo až moc snadné představit si u něj jíst. Naše smečka spolu, smějící se, škádlící, s tím, že někam patříme.

Pomalu jsem vylezla po schodech přející si, aby mé drápy nenadělaly hluk na tvrdém dřevě. Když jsem dorazila do druhého patra, zastavila jsem se a poslouchala. Dům odpovídal jen tichem.

Stále jsem sledovala Renův pach šířící se domem, minula jsem tři ložnice a koupelnu, než jsem se dostala ke dveřím na konci chodby. Mé srdce bušilo o můj hrudní koš, když jsem vstupovala do velitelny.

Jen pár kroků a zastavila jsem se. Chomáče měsíčního světla se kroutili místností, osvětlovaly nádhernou postel s hromadou saténových polštářů a žakarovými nebesy, co se mohla chlubit dlouhými ebenovými podpěrami v každém rohu. Na přilehlé stěně zrcadlo marnosti a gauč stál před postelí.

Renova vůně byla všude. Pach přetrvával v letitém dřevu, mezi chladnou podzimní oblohou, příjemně hořel v provětrané kůži, svůdně v santalovém dřevě. Zavřela jsem oči, nechala jeho vůni, aby mě zalila a naplnila vzpomínkami. Chvíli to trvalo, než jsem setřásla okouzlení pryč, jak jsem posílala minulost dál snažící se soustředit na přítomnost.

Filtrované světlo z vnějších oken osvítilo uhnízdění pod nimi. Zkroucený pod okny, částečně
zahalený stínem, byl Ren. Ležel nehybně, hlavu položenou na jeho tlapky. A zíral na mě.

Zůstali jsme jako přimražení, hleděli jsme jeden na druhého, což se zdálo jako věčnost. Konečně jsem udělala první krok. Jeho zvednutá hlava nabírala obrysy. Slyšela jsem, jak mírně vrčí. Zastavila jsem se bojující s instinktem zavrčet na něj.

Postavil se, stále vrčel a začal pod oknem přecházet sem a tam. Udělala jsem další krok vpřed. Jeho tesáky se zablýskaly, jak vyštěkl varování. Sklonila jsem hlavu nechtějíc další známky agrese. Na tom nezáleželo.

Ren se na mě vrhl a srazil mě na bok. Vyjekla jsem, jak jsem uklouzla na dřevěné podlaze. Jeho čelisti prudce chňaply těsně nad mé rameno, když jsem se odvalila. Vyškrábala jsem se na nohy a uhýbala, když se na mě vrhl znovu. Cítila jsem jeho teplý dech a jeho tesáky vyrážející proti mému boku. Já se otočila, postavila se před něj připravujíc se na svůj další útok.

Vyrazil potřetí, ale když jeho tesáky neřezaly mé tělo, uvědomila jsem si, co se děje. Ren na mě nechtěl útočit. Jen se mě snaží zastrašit. Srovnávajíc si ramena jsem na něj vyštěkla Stop!

Setkala jsem se s jeho tmavýma očima, co byly v jednom ohni.

Proč se mnou nebojuješ? Vycenil zuby.

Sledovala jsem ho, když jsme kolem sebe kráčeli v malém kruhu. Nepřišla jsem bojovat.

Tentokrát když se na mě vrhl, jsem se ani nepohnula. Jeho tlama byla kus ode mě a vrčel, ale já se ani nehla.

Neměla bys být tu, pokud nejsi připravena na boj.

Jsem vždy připravena k boji, ukázala jsem mu své vlastní zuby. Ale to neznamená, že chci.

Jeho dunivé vrčení pomalu vybledlo. Odvrátil se ode mě a přešel zpátky k oknu, kde zůstal civět na oblohu.

Neměla bys tu být.

Já vím. Přesunula jsem se k němu. Ani ty bys neměl.

Když stočil tvář ke mně, vzala jsem na sebe lidskou podobu.
Vlk v barvě uhlí zamrkal a najednou přede mnou stál Ren shlížejíc mi do tváře.

"Proč jsi tu?"

"Mohla bych se tě ptát na to samé." Kousla jsem se do rtu. Skutečnost, že strávil hodiny v domě vybudovaném pro nás nebyl ten důvod, proč jsem přišla. Ale bylo těžké poslat tyto myšlenky pryč. Stát v této místnosti, na této hoře, v tomto domě, všechno se to zdálo jako o nás. Sotva jsem pamatovala na svět tam venku. Hledače. Válku.

Jeho oči zablýskaly, ale pak se stáhly.

"Je to dobré místo, kde být sám."

"Omlouvám se,"řekla jsem. Slova v mém krku byla jako led.

"Za co vlastně?" Jeho úsměv byl ostrý jako břitva, a to mě děsilo.

"Za všechno." Nemohla jsem se na něj dívat, tak jsem procházela místností, nedívala se na nic konkrétního, procházela jsem mezi nábytkem s prázdnými zásuvkami.

"Za všechno,"zopakoval.

Byla jsem na druhé straně místnosti, stojící na druhé straně postele, když jsem se otočila zírajíc na něj.

"Rene, přišla jsem ti pomoct. Nemusí to být takhle."

"Nemusí?"

"Nemusíš tu zůstávat."

"Proč bych měl odejít?"řekl. "Tohle je můj domov." Jeho prsty přejížděly po saténu ložního prádla. "Náš domov."

"Ne to není,"chytila jsem jeden ze sloupků postele. "Nevybrali jsme si to; to oni nám to tak vybrali."

"To ty sis to nevybrala." Přešel na druhou stranu postele.

"Myslel jsem, že bychom měli dobrý život."
"Možná."Zaryla jsem nehty do laku dřeva. "Ale nebyla by to opravdová volba. I když to mohlo být dobré."

"Nikdy jsi to nechtěla. Že?"zaťal ruce v pěst.

"Nevím." Mé srdce bylo příliš rychle. "Nikdy jsem se sama sebe neptala, co jsem chtěla."

"Tak proč jsi utekla?"

"Ty víš proč,"řekla jsem tiše.

"Pro něj,"zavrčel a hodil polštář pokojem. Ucouvla jsem nutíc můj hlas zůstat klidný.

"To není tak jednoduché,"řekla jsem. V okamžiku, kdy zmínil Shay, se ve mně něco začalo míchat. Stále jsem se cítila smutná, ale silnější.

Shay nezměnil jen mou životní cestu. Změnil mě. Pomohl mi vybojovat mé pravé já. Teď byla řada na mě pomoci Renovi k tomu samému.

"Je to tak?"díval se na mě.

"Byl bys schopný ho zabít?"zeptala jsem se zachycujíc Renův pohled. "Tak bys chtěl začít nový život se mnou?"

Část mě nechtěla znát odpověď. Opravdu by chtěl Shaye mrtvého? Pokud jsem se v Renovi mýlila, přijít sem byla hrozná chyba. Museli bychom bojovat a já bych ho musela zabít. Nebo by on musel zabít mě.

Odhalil ostré špičáky a pak se na mě podíval. "Samozřejmě, že ne."

Pomalu jsem přecházela okolo postele. "To je jediný život, jaký by nám nabídli. Zabíjení lidí, co potřebují pomoc."

Stále na mě koukal kamenným pohledem.

"Strážci jsou naši nepřátelé, Rene,"řekla jsem. "Bojovali jsme na špatné straně války."

"Jak si můžeš být tak jistá?"

"Teď znám Hledače."řekla jsem. "Důvěřuju jim. Pomohli mi zachránit naši smečku."

Jeho úsměv byl krutý. "Některé z nich."

"Ostatní si vybrali."

"A já ne?"Jeho oči byly obsidiánově černé, plné hněvu. Ale nemyslela jsem si, že by ten vztek směřoval ke mně.

Když jsem krátce zavřela oči nemohoucí v lítosti přijmout Renův pohled, byla jsem zpátky ve Vailu, v cele pod Edenem, vybavila jsem si Renův hlas plný zoufalství a svůj vlastní strach.

"Říkali, že budu muset."

"Muset co?"

"Zlomit tě."

Zachvěla jsem se, když kolem mě proběhla vzpomínka, jak jsem narazila do zdi a ochutnala krev v ústech. Když jsem se přinutila vrátit se zpět do pokoje, zachytila jsem Renův trochu pobledlý výraz a já věděla, že jeho mysl byla na stejném místě.

Polkla jsem a sevřela ruce, aby se nemohly třást.

"Doufám, žes to neudělal."

Neodpověděl, ale podíval se na mě.

"Nevěřím, že bys mi chtěl ublížit,"řekla jsem. "A nemyslím, že bys měl, i když Monroe-''

Má slova vyschla v krku. To byla pravda, ale to nezahánělo tu vzpomínku. Hrůza těch okamžiků byla vyryta v mých kostech.

"Neměl bych,"zašeptal Ren.

Přikývla jsem, ačkoliv jsem si nebyla jistá, že tomu věřím. Teď záleželo na tom dostat ho pryč ze světa, který zkroutil někdo, kdo by mu ublížil. Začal zvedat ruku jako by mě chtěl pohladit po tváři, ale pak ji nechal klesnout zpět na svou stranu.

"Hledači tě poslali mě najít?"

"Tak nějak."

Jeho obočí vystřelilo vzhůru.
"Monroe tě chtěl najít," řekla jsem.
Ren zaťal zuby. "Ten muž, co ho můj - co ho Emile zabil."

Všimla jsem si, jak se zastavil. Nechtěl nazývat Emila svým otcem.

"Rene." Natáhla jsem se a vzala ho za ruku. "Víš to?"

Prsty sevřel ty moje. "Je to pravda? Že Emile zabil moji matku?"

Přikývla jsem, cítila jsem, jak se mi derou slzy do očí.

Vztáhl ruku pryč, vjel si prsty do svých tmavých vlasů kolem spánků a jeho ramena se začala otřásat.

"Je mi to moc líto."

"Ten muž." Renovi se zlomil hlas. "Ten muž, Monroe. Je to můj

skutečný otec, že? "

Smečka 3 kapitola devátá (9)

8. června 2012 v 21:44 | Arwen

Kapitola desátá


MŮJ ŽALUDEK KRUČEL, ale já byla stále vykolejená z mého náhlého setkání s Renem v koupelnách. Nemohla jsem riskovat běžením k Shayovi, když byly mé pocity tolik zmatené.
… a když bylo pravděpodobné, že na mé kůži ulpěla Renova vůně.
Sakra, Callo. Proč se od něj nemůžeš držet dál?
Od obou z nich?
Naučila jsem se, jak mocná může být touha a láska a daleko víc, ale stále mě frustrovalo, jak můžu ztratit kontrolu, když mi začne vřít krev.
Vzhledem k tomu, že jsem zavrhla připojení se k Haldiskému týmu na snídani, vydala jsem se do sadu, abych našla nějaké čerstvé ovoce. Jelikož bylo tak brzy, překvapilo mě, když jsem našla Ansela sbírajícího pomeranče z malého lesíku.
"Dobré ráno,"usmál se na mě.
"Nějaká šance, že bych mohla dostat jeden z nich?"řekla jsem a ukazovala na z poloviny plný košík.
"Jasně,"jeden mi podal.
"Jsi vzhůru brzo," začala jsem loupat pomeranč.
Jeho ramena se napjala. "Nebylo jednoduché spát."
Žvýkala jsem kousek ovoce a užívala si jasnou chuť citrusu na jazyku. Pomeranč byl šťavnatý, perfektní.
Ansel zůstal potichu, tahal pomeranče z větví.
"Vypadáš lépe,"řekla jsem pomalu.
"Opravdu?"
Zakašlala jsem, trochu jsem se dusila pomerančovou šťávou. Anselův hlas byl tak plechový, že mě bolely kosti tak, jako když jsem se poprvé dozvěděla, jak ho Strážci potrestali.
"Necítíš…se v pořádku?"zeptala jsem se.
Otočil se ke mně. I když jeho oči už nebyly prázdné, vzhledem k tomu, jaký byl v Denveru, byly beznadějné.
"Nikdy nebudu v pořádku, Callo,"řekl a otočil pomerančem ve svých rukou. "Ne skutečně."
"Ale…"zírala jsem na něj a přála si, aby neřekl věci, co řekl. Chtěla jsem věřit, že to byl nějaký druh sebelítosti, ale věděla jsem, že nebyl. "Ale Bryn."
"Miluju Bryn,"řekl. "A nemůžu ji vidět v bolesti."
Sledovala jsem jeho tvář. Vypadal starší, než ten mladší bratr, jakého jsem znala. Starší a naštvanější.
"Předstíráš, že jsi v pořádku, takže ji nezraňuješ."
Přikývl. "Vypadá to, že mě pořád miluje. Snažil jsem se to rozbít, ale neposlouchala mě."
"Ty už s ní nechceš být?"zeptala jsem se.
"Vždycky ji budu milovat,"řekl Ansel. "Ale nejsem pro ni dobrý partner. Zaslouží si víc."
"Jak to můžeš říct?"chtěla jsem na něj křičet, ale po dlouhém přemáhání jsem to řekla klidným tónem. "Jsi pořád ta samá osoba."
"Nejsem." Ansel podržel pomeranč a nehty se zaryl do kůry. "Věř mi. Nejsem."
"Ano, jsi,"řekla jsem. "A Bryn tě miluje."
"Už se jí nerovnám. Nemůžeš mít partnera bez opravdového partnerství. Ty bys tomu měla rozumět ze všech lidí nejvíc.
"Samozřejmě, že rozumím,"zamračila jsem se. "Ale mýlíš se. Už jsem ti říkala, že Hledači a Ochránci byli v minulosti spolu. Měli rodiny."
"Já vím,"řekl Ansel. Jeho úsměv byl zlomyslný. "Slyšel jsem. Od tebe. Od Tess. Ochránci a Hledači. Corrine a Monroe. On a ona, ona a on.
"Takže jaký je problém?" zmáčkla jsem v pěsti zbytek pomeranče. Šťáva se mi roztekla mezi klouby. "Fungovalo to. Byla to pravá láska, skutečné partnerství. Lidi pro to umírali."
"To není to samé,"řekl a sklopil oči.
"Proč?"
"Protože jsem se nenarodil jako Hledač. Nemám jejich sílu." Znovu se na mě podíval, šedé oči jako bouřka.
"Jsem míň, než jsem býval. Nikdy nebudu víc. Jednou si to Bryn uvědomí. A odejde. Bude to tak nejlepší."
"Co když to neudělá?" zírala jsem na zbytky pomeranče, ležící v mých rukou, a připadalo mi to, jako kdybych zírala na Anselovo zničené srdce. "Co když chce být s tebou a mít rodinu?"
"Kde bych hrál otce smečce mláďat vlků?"
"Tak to chodí,"řekla jsem.
"Já vím,"řekl. "Tess mi vysvětlila celou tu podstata-druhu-matky věc. Ale na biologii nebo magii nebo co to je, nezáleží. Není to o tom, že bychom já s Bryn mohli být spolu a mít rodinu. Je to o tom, co bychom měli být."
"Jen tomu dej čas, Anseli,"nevěděla jsem, co dalšího říct. Nenáviděla jsem tu bezmoc v jeho hlase, konečnost.
"Slibuju, že Bryn nikdy neublížím,"řekl. "Neřeknu jí, jak se doopravdy cítím. Budu s ní, když mě bude potřebovat a když bude chtít, nechám ji jít."
Stáli jsme tam, zírali jeden na druhého. Nebylo tu nic dalšího, co říct.
Ansel se usmál, úplně prázdný, podal mi další pomeranč.
"Pořád potřebuješ snídat A první pomeranč si zavraždila."
"Díky." Snažila jsem se ta slova protlačit krkem.
"Tady jsi!"hlas Bryn mě přiměl se otočit. Skákala po cestě, celá zářila. "Promiň, dávala jsem si extra dlouhou sprchu. Je to nebe na zemi! Hledači by opravdu měli najít způsob, jak to protlačit na trh. Promluvím o tom s Tess. Čichni si k mé kůži - jsem jako růže a tymián!"
Otočil se k ní a já spatřila, že se to stalo. Maska se zvedla a můj zlomený bratr se změnil v toho Ansela, co jsme vždycky znali.
Nemohla jsem tu být. Ne teď. Nechtěla jsem, aby má tvář Bryn cokoliv prozradila. Omluvila jsem se, že mám schůzku s Anikou, spěchala jsem od nich a snažila se zaměstnat pomerančem. Ale jen jsem zdolala půl cesty, když mi další věc připomněla, jak pomíjivá život může být.
Connor se uvelebil na kamenné lavičce u cesty. Jeho košile byla rozepnutá. Jeho hruď s ostře řezanými svaly byla poseta škrábanci. Škrábanci, jaké jsem poznávala.
Přemýšlela jsem o tom, že se otočím, ale uvědomila jsem si, že musím pročistit vzduch s mými vlastními nevyřízenými účty s ním.
"Takže kolik Ochránců jsi zabil?"
"Snažil jsem se,"odvětil bez otevření očí. "Ale jak vidíš, všichni byli tak laskavi, že mi nechali suvenýr,"přejel si rukou po škrábancích.
Plácla jsem sebou na lavičku vedle něj a nechala sluneční teplo dojít na můj krk a ramena. Můj puls vyrazil tryskem, ale přinutila jsem se dokončit to, co jsem začala.
"To, co jsi viděl dnes ráno…"jemné teplo mě rozbrnělo a krev se mi nahrnula do krku a do tváří.
"Hej, žádné soudy,"řekl Connor. Založil si ruce za hlavu a naklonil ji tak, že na mě mohl zírat.
"I když, pokud ztratíme Sciona kvůli tomu, že na sobě nemůžeš udržet kalhoty, zaplatíš za to. Doslova."
Když jsem zavrčela, zasmál se.
"Nechtěl jsem se ptát na vaše mlhou opařené, sladké tváře,"řekl. "S tím jsi začala ty."
Objala jsem si rukama kolena a položila na ně bradu. "Jen jsem chtěla, abys to pochopil."
Koutek jeho úst zaškubal. "Pochopil co přesně?"
"Že já, Ren a Shay jsme v komplikované situaci."
"Komplikované?"Jeho úsměv se rozšířil. "Mně se to zdá pěkně jasné. Dva chlapi tě vzrušují. Musíš si jednoho vybrat."
"To není všechno-"
Connor mě přerušil mávnutím ruky. "Samozřejmě jsou tu nějaké detaily, ale ty musíš scvrknout na základy. Jedna ty a dva oni. Láska je mrcha."
"Pěkné,"přála jsem si, abych ho mohla nazvat lhářem, ale jeho vylíčení mého životního příběhu bylo docela logické.
"Podívej, zlatíčko, nechci si na nic hrát. Jen tomu říkám tak, jak to je." Odhrnul si své kaštanové vlasy z tváře. Stále byly po sprše trochu vlhké. Už se začal pod středomořským sluncem opalovat.
"Myslíš, že všechny ty tvoje výroky jsou jen řeči?"ušklíbla jsem se. "Kdo by to řekl?"
Věnoval mi dlouhý pohled, ale neodpověděl.
"Víš, co si myslím?"
Pozvedl obočí.
Otočila jsem se k němu. "Myslím, že všechny ty bezbarvé řeči jsou jen tvůj způsob, jak odvést pozornost od faktu, že je tu jedna osoba, na které ti záleží."
"Opravdu si myslíš, že jsem člověk pro jednu ženu?"Connor se usmál, ale jeho oči zůstaly tvrdé.
Držela jsem jeho pohled. "Myslím, že jsi zamilovaný do Adne."
Odvrátil pohled první a zadíval se do fontány.
"Udělal jsem s Adne chybu,"řekl pomalu, ponořoval se do svých vlastních myšlenek. "Asi před rokem."
"Chybu?"zamračila jsem se. "Ou… ty myslíš, spal jsi s ní?"
Odpověděl s ledovým smíchem. "Ne."
"Nespal jsi s ní?"Nechápala jsem úsečnost jeho úsměvu.
"Definitivně ne,"řekl. "A myslím, že to byla chyba."
"Teď se v tom ztrácím."
Přehodil nohy přes lavičku a dal si ruce na stehna. "Adne byla jen dítě, když jsem ji potkal. Mně bylo šestnáct. Nafoukaný jako peklo."
"Jo, od té doby ses úplně změnil."
Usmál se, ale ne na mě. "Měla to těžké."
"To mi říkala,"řekla jsem a pamatovala si, jak Adne popisovala, jak jí byl Connor přítelem, když ho potřebovala poté, co jí zemřela matka.
Connor se na mě díval, v jeho očích zaplál alarm. "Co ti řekla?"
Zamračila jsem se, když jsem viděla, jak zbledl. "Jen jak jsi s ní žertoval, když ztratila mámu."
"Ach…dobře,"Connor se vrátil do normálu.
"Ale bylo by ti líp, kdybys mi řekl, co sis myslel, že řekla."
Zavrtěl hlavou a potichu promluvil. "Je jí šestnáct."
"To vím."
Pohlédl na mě. "Minulý rok jí bylo patnáct… a mně dvacet. Vždycky jsme byli po zimním slunovratu spolu. Ethan, Kyle, Stuart a já jsme přišli z Denverské základy. Adne si dávala pauzu od učení."
Přikývla jsem. Zatím to nebylo nic prazvláštního.
"Po oslavě - hostina, hodně pití a tance - jsem se šel zhroutit do svého pokoje. Adne se mě zeptala, jestli s ní můžu na chvíli ven."
Můj puls nabíral obrátky. Věděla jsem, kam to směřuje a byla jsem nervózní za ně oba.
Connor si přejel po zátylku. "Nebyla úplně při smyslech. A měla dost silný argument pro to, co měla na mysli."
"Snažila se tě svést?" Nebylo těžké představit si Adne, jak jde po tom, co chce.
"Jo. Hodně."
"A tys řekl ne?" To byla část, které se těžko věřilo.
"Bylo jí patnáct,"řekl.
"Já vím." Patnáct byl hodně mladý věk, ale Adne byla stará duševně. Nemyslela jsem si, že by to Connor bral jako výhodu. A taky jsem věděla, že když se Adne pro něco rozhodne, nedá se dost dobře zastrašit.
"A je Monroova dcera."
"Ach." To mi dávalo smysl.
"Když jsem se jí snažil vysvětlit, že 'my' by byl špatný nápad, nevzala to moc dobře."
"To si umím představit." Ve skutečnosti jsem si představovala létající objekty, rozbité sklo a možná Connora s monoklem. "Takže to bylo před nebo po sázce se Silasem?"
Rychle se nadechl. "Ona ti o tom řekla."
"Řekla, že nic z toho nebylo."
"Sázka byla první, ale jen pár hodin," řekl.
"Vyšlo to z toho, že já a Adne už jsme kolem sebe nemohli dál tancovat. V momentě, když jsem jí políbil, nemohl jsem…"
"Nemohl jsi předstírat, že jsi do ní nebyl zamilovaný."
Věnoval mi nepřátelský pohled.
"To je jasné,"řekla jsem.
"Nemohl jsem to předstírat sobě,"řekl. "Ale myslel jsem, že bude nejlepší předstírat jí."
"Myslím, že ses mýlil." Moje vlastní mysl se vrátila k Renově zpovědi. Kdybych věděla, co ke mně doopravdy cítí, byly by naše životy jiné? Po té otázce se mi zjevil Shay. Chtěla bych, aby to bylo jinak? Neuměla jsem si představit Shayovu nepřítomnost. Moje srdce bolelo při pomyšlení, že bych se do něj nikdy nezamilovala.
"Možná,"Connor se postavil a protáhl se. "Rozhodně to neprošlo tím způsobem, jak jsem doufal."
"V co jsi doufal?" zeptala jsem se. "Chceš vidět Adne s někým jiným?"
Náhlé bodnutí v jeho tváři mi prozradilo, že je to to poslední, co by chtěl.
Držela jsem se své pozice. "Pak by bylo lepší, abys něco udělal."
"Uděláme dohodu,"pomalu se usmál. "Vyřeším mě a Adne, když si vybereš svého kluka."
"To je nefér." Byla jsem na nohou a oplácela mu pohled.
"V lásce a válce je všechno fér,"odvětil Connor a vydal se po cestě. Předpokládala jsem, že tím je rozhovor u konce.
"Takže co?"zavolala jsem za ním. "Neuděláš nic?"
"Budu následovat svého alfa,"otočil se a usmál se.
"To znamená co?"založila jsem si ruce v bok.
"To znamená, že se chystám vyhrát tuhle válku,"zasalutoval.
"Romance počká."
Zírala jsem na něj, frustrovaná tím rozhovorem. Ale nakonec jsem se alespoň dozvěděla něco z minulosti Connora a Adne.
"Callo!"Otočila jsem se a uviděla jsem Bryn, jak na mě mává, za ní Ansel, koš ovoce už plný. Mason byl s nimi.
"Co je?"zeptala jsem se, když jsem byla u nich.
"Musíme do tábora trestanců,"řekla.
"Do tábora trestanců?" Zeptala jsem se. "Proč?"
Mason se na mě podíval a povzdechl si. "Logan chce schůzku."



překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz

Smečka 3 kapitola jedenáctá (11) část 1.

8. června 2012 v 21:44 | Arwen

Kapitola jedenáctá


LOGANOVA UBIKACE působila mnohem víc jako cela než Anselův pokoj. To bylo utěšující, ale stejně jsem se musela naježit, když jsem vkročila do malého prostoru. Všichni jsme byli potichu na cestě ze zahrady do tábora trestanců. Pokoje, co se užívaly pro vězně, se nacházely v přízemí Akademie - odděleny od živější sekce institucí Hledačů. I když mě Mason ujistil, že bude přítomna Anika, tohle setkání mi moc nesedělo. Bylo tak známé. Logan měl něco říct smečce. Byli jsme předvoláni, jako kdyby byl pořád náš pán. Z toho, jak se Mason ztuha pohyboval po chodbách, jsem mohla říct, že taky nebyl šťastný. Nemohla jsem mu to mít za zlé.
Co mě trochu překvapilo, bylo to, že Ansel trval na tom, že půjde s námi.
"Pro morální podporu,"řekl s pohledem na Masona, který se ho zeptal proč. Pokud by tu byl někdo, kdo by měl víc důvodů nenávidět Logana - nebo všechny Strážce - než Mason, byl by to můj bratr.
Shay na nás čekal u dveří. Když jsme my čtyři vešli, Logan vypadal, že měl od pohodlí daleko, ale přesto se uvelebil na dvojmatraci, co představovala jeden polštář a vlněnou deku, opíral se o loket a kouřil hřebíčkovou cigaretu.
Ren, Sabine a Nev už byli v místnosti. Anika a Ethan stáli hned za třemi vlky. Ethan pozoroval Logana podezíravě, zatímco Anika spíš zvědavě.
"Výborně," Logan se na nás usmál a odklepl popel do sklenice na zemi.
"Polib mi." Zavrčela jsem. Logan možná očekával obchod jako obvykle, ale v tom jsem ho nenechala. Už nebyl náš pán a já jsem se chystala ujistit, že to ví. Bryn se rychle nadechla, ale Mason se usmíval. Loganovy oči se na moment vykulily, ale pak zpět nasadil svou netečnou masku.
"Callo, neočekávám tvoji lásku, ale přece jen můžeme být pořád slušní."
"Jsi vězeň,"řekla jsem. "Všechna slušnost není na místě. Na co je tohle setkání?"
Odkašlal si. "Z dvou důvodů. A děkuji, že jste přišli."
"Calla má pravdu,"řekl Ren. "Nech si to představení, Logane. Prostě mluv."
"Všichni nejsou v náladě." Logan si vzal cigaretu a povzdechl. "Má poslední."
"To je dobře,"řekl Mason.
Logan na něj pohlédl a moje srdce poskočilo.
"Nedívej se na něj." Nev přešel místnost, aby zastínil Loganovi výhled na Masona. "Už nikdy se na něj nedívej, nebo ti vyškrábu oči."
"To je v pořádku,"zašeptal Mason, ale zbledl. Ansel schoval ruce do kapes a zíral na podlahu.
Poprvé Loganův hlas nebyl čistý, panovačný tón. "No, to nás dostává k první věci… Chci vám nabídnout omluvu."
Nikdo nepromluvil, ale všichni na Strážce zírali.
Byl to Shay, kdo konečně prolomil ticho."Omluvu?"
"Nehledě na mé věznění, přišel jsem sem respektovat sílu, loajalitu a především odolnost vaší smečky. Snažil jsem se využít své loajality vůči Strážcům a je mi líto, že jsem si nechal dědictví přerůst přes hlavu."
"Přerůst přes hlavu?"Nev zavrčel a kolem něj se zavlnilo hrozící horko. "Myslíš si, že to smaže všechno, co ses chystal udělat?"
Přikročila jsem k němu. I když jsme tolik nenáviděli Logana, nebylo možné na něj útočit, když byl vězeň Hledačů.
"Samozřejmě, že ne,"pokračoval Logan. Věnoval prosebný pohled Anice, která se pohybovala mezi Strážcem a Nevem.
"Prosím uklidněte se,"její ruka spočinula na rukojeti meči u jejího pasu.
"Nemáš ponětí…"Nev na ni zíral.
"Nech to být." Mason chytil Neva za rameno a zastavil ho. "On za to nestojí."
"A co já?" Překvapeně jsem se otočila. Ansel pomalu kráčel k Loganovi, ruce stále schované v kapsách. "Dostanu omluvu?"
Logan naklonil hlavu a zamračil se. "Předpokládám…"
"Předpokládáš?"Ansel se začal smát. Byl to tenký, hrozivý zvuk. "Zabil jsi mi matku. Stejně tak jako si zabil tu část mě, pro kterou jsem žil."
"Podle mě vypadáš docela dobře,"řekl Logan. "A pokud jde o tvou matku, nebyla to má-"
Jeho slova přešla ve výkřik, když se na něj Ansel vrhl, vytáhl z kapsy zahradnické nůžky a strhl ruku se vší silou, jakou dokázal vyvinout. Ansel byl rychlý, ale Aničiny reflexy stejně byly rychlejší. Vymrštila se kupředu, obemkla ruce kolem Anselova pasu. Ztrácející balanc, Ansel zanechal přes Loganovo rameno dlouhý škrábanec. Mohl to být krk.
"Ethane!"Anika sevřela Ansela a strčila ho do Ethanových silných paží. "Dostaň ho odsud. Najdi Tess. Vyřešíme to později."
Ethan strkal Ansela ze dveří. Sabine se ani neobtěžovala omluvit. Jednoduše následovala Ethana bez jediného slova.
Chtěla jsem jít za nimi, ale Bryn mě chytila za rameno. "Pomůžu. Musíš tu být - něco se děje. Nejsem si jistá co, ale Logan má v mysli velkou potíž. Zůstanu s Anselem."
Část mě se chtěla hádat. Ansel byl živý drát, nebezpečný a nepředvídatelný. Chtěla jsem mu domluvit.
Ale věděla jsem, že Bryn a Tess budou pravděpodobně na uklidnění mého bratra lepší. Pořád mě viděl jako část důvodu, proč už není Ochránce.
"Jdu také,"řekl Mason a chytil Bryn za ruku. "Prostě tu nemůžu být."
"Chceš, abych šel taky?"zeptal se Nev.
Mason zavrtěl hlavou. "Budu v pořádku. Pak se ozvi."
"Pomůže mi někdo?"Loganova ruka byla na jeho rameni. "Krvácím!"
"To na tobě vypadá dobře,"řekl Ren.
"Jsem si jistá, že ti Ethan pošle Elixír,"řekla Anika klidně.
"Za tu dobu nevykrvácíš."
Logan vyvalil oči.
"Co nám ještě řekneš, Logane?"zeptala jsem se. "Protože omluva je skoro ztráta našeho času, když s náma tvoje slova nic nedělají."
"Fajn." Logan se narovnal tak, jak to dokázal, stále si ještě držel poraněné rameno. "Chci vám pomoci."
"Pomoci nám jak?"zeptal se Shay.
"Spíš mě zajímá proč, než jak,"řekl Ren.
Logan se usmál, nabíral důvěru. "Jak už jsem řekl. Přišel jsem respektovat vaše dovednosti a docela jsem se o Hledačích přiučil."
"Vážně?"Anika si založila ruce na hrudi.
"Jen omylem,"řekl Logan. "Celá budova bručela novinkami o vaši poslední misi."
Podíval se na Shaye, jeho oči zabloudily k meči, co měl Shay připoutaný na zádech. "Gratuluji."
Shay přešlápl a opatrně se na Logana díval.
"Obrat událostí mě přinutil zvážit svoji vlastní pozici,"pokračoval Logan. "Vsázím se chlape, že vaše strana vyhraje tuhle válku."
I když jsem nechtěla, zalapala jsem po dechu. To bylo to poslední, co jsem čekala, že Logan řekne.
"Ty seš sotva chlap,"odsekl Nev, nevyveden z rovnováhy Loganovým prohlášením. "Jsi zkažený, arogantní kluk a máš strach. To je všechno."
"To je pravda,"řekl Logan. "No - ta část s tím, že mám strach. Ten zbytek, co jsi řekl, budu ignorovat… ze slušnosti."
"Ty máš strach?" zeptala jsem se, ne tak docela schopna smazat si úsměv z tváře. Strážce má strach z Ochránců. To by mohla být ta nejlepší věc, co jsem kdy slyšela.
"Samozřejmě, že mám,"Logan se setkal s mýma očima a já věděla, že nelhal."Je to psáno. Už to pravděpodobně bylo v té chvíli, když jsi zastavila obětování Shaye o Samhainu. Má jeden z mečů. Brzy bude mít celý Elementární kříž."
"A Strážci už nebudou nic,"řekla Anika.

Smečka 3 kapitola dvanáctá (12)

8. června 2012 v 21:44 | Arwen

Kapitola dvanáctá



"MŮŽEME MU VĚŘIT?" Dívala jsem se, jak se Adne pohybuje, zářící spirály se odvíjely z jejich skeanů, když tvořila dveře, co by nás dovedly do odpočinkového místa Eydisu, v Tulúmu. Je to psáno, řekl Logan. Měl pravdu? Měli jsme jeden meč; byli jsme na cestě v získání druhého.
Nev pokrčil rameny. "Tak moc, jak to nesnáším, tak říkám jo. Logan se může bodnout do zad, pokud si myslí, že mu to přinese něco, co chce."
"Na tom nezáleží." Mason se připojil k našemu Haldiskému týmu, ale nevypadal, že by se otřásl ze svého pochmurného postoje.
"Na ničem z toho nezáleží."
"Mohl bys přestat?"Nev na něj vycenil zuby. "Je v pořádku být naštvaný. Měl bys být naštvaný."
Mason se podíval pryč. "Pokud nám to pomůže vyhrát, je to to, na čem záleží."
"Podívej,"Nev promlouval už jemněji. Přitiskl si čelo k Masonovu. "Vyhrajeme a pak ho zabijeme. Platí?"
Mason se snažil odstrčit, ale Nev ho chytil za ramena.
Začal se smát. "Dobře, platí."
Podívala jsem se zamyšleně na Neva. "Proč jsi to neudělal?"
"Co?"zeptal se a držel Masona v objetí.
"Nezabils Logana,"řekla jsem. "Když přicházel portálem s námi. Zůstal jsi člověkem. Škrtil jsi ho. Proč jsi se nepřeměnil a neroztrhal mu krk?"
Byla to lákavá myšlenka a byla jsem si jistá, že Nevovou myslí prošla vícekrát, než jednou.
Nabídl mi sotva znatelný úsměv. "Chtěl jsem, aby věděl, kdo ho zabil. Strážci nikdy nebyly dobří v rozpoznání nás jako vlky.
Přikývla jsem. "Tak dobře."
"Je čas." Anika pokynula k otevřenému portálu. Vše, co jsem viděla skrz zářící dveře, byly tóny klenotů. Safírově modrá. Smaragdově zelená. Barvy tak živé, že byly svůdné a zlověstné.
Shay se přidal do kroku vedle mě. "Ještě jednou mi řekni, proč je tady?"
Nemusela jsem se ho ptát, koho myslí tím "on."
"Ty víš proč. Smečka ho potřebuje. A Hledači mu věří." Ren už se pohyboval portálem, ve vlčí podobě klusal u Sabine a Ethana.
"Fajn,"řekl Shay. Byla jsem trochu překvapená, když se taky přeměnil a následoval Adne do dveří v tónech klenotů.
Mason se zasmál. "Je vlk, to je dobře."
"A nechce po Renovi, aby na tohle zapomenul,"dokončil Nev.
Zubící se jeden na druhého se přeměnili a přidali se k Shayovi.
Slyšela jsem, jak se Connor ta mnou směje.
"Zbabralas to,"řekl, když jsem na něj pohlédla.
"Nezapomeň, že taky vím o tvých ututlávaných problémech, Hledači,"blýskla jsem na něj zuby, než jsem se přeměnila. To mu smazalo úsměv z tváře. Zaštěkala jsem na ze spokojenosti, než jsem následovala ostatní.
Barvy byly tak jasné, že mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že jsme dosáhli cíle. Prostředí kolem mě bylo plné, tak plné. Tlusté listy se na nás skláněly, jadeitová síť jen sotva propouštěla paprsky slunečního světla. Byl to mix vůní, což mi dávalo smysl v tomhle místě… A byla to změna. I když vzduch v Cinque Terra šeptal oceánskou solí a citrusy, bylo to čisté a suché. Vzduch tady byl těžký, plný deště. Zachytila jsem vůni oceánské soli a věděla jsem, že je to blízko. Ale změnila se i vůně oceánu, byla temnější, bohatá na vůni řas a soli, co invokovaly vidinu vln a nekonečného pobřeží.
"Je to vše, co sis představovala?"Silas si narovnal vestu a vzal si svoje všudypřítomné pero a zápisník.
Opravdu si přeju, aby s náma nešel. Masonův hlas zněl v mé hlavě.
Nebudeš se tady moct hádat, odvětil Shay a zavrtěl ocasem.
"Ach, počkat, zapomněl jsem si svůj opalovací krém,"řekl Connor. "Silas bude tak hodný a poběží zpátky na Akademii, aby mi nějaký donesl. My počkáme. Že, lidi?"
"Drž hubu,"řekl Silas, ale poklepal si na vestu, aby se ujistil, jestli si on svůj opalovací krém vzal.
"Pojďte,"mával na nás Ethan, abychom ho následovali dolů na stezku, kterou jsem pod hustým listovím sotva viděla.
"Čekají na nás."
Šli jsme čtvrt míle. S každým krokem se zvuk narážení stupňoval. Ethan se otočil k ostrému rohu cesty, když jsem došla na to samé místo, stoupla jsem si do svých stop.
Bylo to, jako by někdo náhled v tmavém pokoji nakreslil stíny. Oslepující slunce nás zaplavilo, když džungle ustoupila a odhalila míle a míle pláže s pískem, co připomínal bílý sníh. Bouře valícího se příboje mi míchala krev, zněla varovně i vítající zároveň. Nechtěla jsem si to přiznat, ale oceán byl znepokojující.
Vlci nepatřili do vody. Ale stejně kouzlo a krása vln tahala za něco ve mně uvnitř. Možná ta podivnost tomu dávala nevysvětlitelné odvolání.
"Jdeš si zaplavat, Callo?"Connor do mě šťouchl loktem. Zírala jsem na oceán, že jsem tam skoro zůstala. Ostatní byli na cestě k chátrajícímu domu, co vypadal, že je na pomezí lesa a pláže, tvořený z dřevěných prken a hromady dalšího dříví. Z verandy domu vedlo dlouhé molo na oceán, kde se tři loďky pohybovaly nahoru a dolů, ukotveny na vratké konstrukci. Rozpoznala jsem tvar muže na jedné z těch loděk. Nedíval se na nás, byl tak zaměstnán svými vlastními záležitostmi, že náš příchod nezaznamenal.
Žena s dlouhými tmavými vlasy stojící na molu na nás zamávala. Když k ní Ethan dorazil, podržel ji ve vřelém objetí. Rychle se na něj usmála, ale pak se otočila na shromážděné vlky. Shay se před ní zastavil a přeměnil se do lidské podoby.
"Ráda tě opět vidím, Scione." Usmála se a já si uvědomila, že je jedna z Vůdců, kteří se setkávali se Shayem a Anikou bez nás ostatních. Její oči pohlédli na meč na jeho zádech.
"A velmi ráda vidím tohle."
"Bienvenido, lobos," řekla, dívajíc se na mě a moji smečku. "Jsem Vůdce Eydisu, Inez. Prosím, řekněte mi, že nekoušete."
Ren se přeměnil. "Když se ptáte tak hezky, uděláme výjimku."
Zbytek smečky následoval Renův postoj. Chtěla jsem se zasmát, když jsem sledovala své přátele, jak se snaží vypadat mile, místo hrozivě, jak si nás ostatní představovali.
"Vůdci mají smysl pro humor. Kdo by to byl řekl?" Zasmála se hlubokým, skutečným smíchem, který mě přinutil usmát se.
"Jsou samé překvapení," řekl Ethan, ale zčervenal až po uši, když nad ním Sabine pozvedla obočí.
"Jistě." Inez hodila na Sabine překvapivý pohled. "Pojďte dovnitř. Připravili jsme nějaké jídlo. Půjdeme na misi, až se najíte."
"Miluju Eydis," řekl Connor a objal svýma rukama ženu. "Inez nikdy nezklame."
"Musíme využít toho, co máme." Usmála se na něho a podívala se tázavě na Silase.
"Anika mě informovala o tom, že přijdeš. Je vzácné, když je písař mezi námi."
"Dělám je to, co vyžaduje historie," řekl Silas.
Connor strčil Silase ke dveřím domu.
"Prosím tě, jdi ke stolu, ať můžeš jíst, místo mluvit."
Stejně jako základna Haldis v Denveru, bylo toto útočiště postaveno k funkci, i když tato funkce mě zaskočila.
"Toto je obchod s potápěčskýma potřebama?" Shay se otočil po kruhu a podíval se na masky, ploutve a potápěčské bomby, které lemovaly stěny.
"Moc nepodnikáme, ale je to dobrá pojistka." Odpověděl mladý muž s kudrnatými vlasy a zářícíma očima. "Koukni na ty meče! Musíš být on."
"Nic se k tobě nedostalo, že Migueli?" Zasmál se Connor a objímal nový přírůstek. "Rád tě vidím, kamaráde."
"A ty, amigo," Miguel odpověděl dřív, než ho Ethan pozdravil. "Jak to jde, Brumlo?"
"Jsem ještě horší," Ethan se ušklíbl.
"Můžete zkrátit to třídní setkání?" Adne si dala ruce v bok. "Umírám hlady a hodiny ubíhají."
"Třídní setkání?" Zeptala jsem se.
Adne ukázala na tři muže, kteří se choulili k sobě, šeptali si a usmívali se. "Tři Amigové byli ve stejné třídě na Akademii. Měli zajímavou pověst.
"Měli?" Vzhlédl Conner. "Kdy se naše pověst stala minulým časem?"
Adne obrátila oči v sloup, ale Inez položila své ruce okolo ramen dívky a vedle ji do vedlejší místnosti, kývajíc na nás, abychom je následovali.
Po našem italském stravování jsem očekávala, že všechna má budoucí jídla budou zklamáním. Nemohla jsem se mýlit víc. Hostina s polévkou, pa-nuchos a delikátními rybami byla rozprostřena před námi. Každé sousto bylo jako v sedmém nebi. Chtěla jsem mít hrdlo plné jídla, které se nepodobalo ničemu, co jsem kdy ochutnala, ale moje mysl se rychle vrátila k bitvě, která byla před námi. Inez, která seděla v čele stolu, s námi mluvila, když jsme jedli.
"Až budete hotovi, tak se vydáme ven," řekla. Gabriel teď vše připravuje.
"Jaký druh překážky můžeme očekávat?" Zeptala jsem se. "Více Ochránců?"
"Jsou tu Ochránci," řekl Miguel. "Jaguáři."
"Jaguáři?" Zeptal se Nev. "Myslíš jako panteří?"
Inez kývla. Ren a Nev si vyměnili pohledy.
"Doufal jsem ve více medvědů," řekl Nev. "Kočky budou lízat."
"Budeme bojovat s kočkami?" Mason pozvedl obličej. "Fuj. Chutnají strašně."
"Tys jedl kočku?"zeptal se Shay. Můj žaludek se mi zatočil. Neuměla jsem si představit nic nechutnějšího, než kočičí maso.
"Nejedl,"řekl Mason. "Kousl… a zabil."
Všichni jsme na něj zírali.
"Hej-" zvedl na svou obranu ruce. "Napadla mě. Bláznivá kočka."
"Pokud vše půjde dobře, nebudete čelit las sombras," řekla Inez.
"Náš plán je vyhnout se jim. Nikdy není lehké bojovat v džungli a las sombras jsou tam smrtící.!
"Las sombras využívají stromy,"řekl Miguel. "Skáčí z nich."
"Kolik jich je?"zeptal se Ren.
"Jako medvědi preferují samotu,"odvětil. "Ale pořád jsou smrtící."
"Takže co?"zeptala jsem se. "To samé jako v Tordisu? Vy vylákáte kočičky a my se vrhneme do jeskyně?"
Miguel zavrtěl hlavou. "Není to jeskyně. Es un cenoté."
"Ou, chlape." Shay se otřásl. "Vážně?"
Miguel přikývl.
"Co je to si-note-ay?"Mason zápasil s tím slovem.
Shay trochu zezelenal. "To je místo, kde Mayové prováděli obětní rituály pro jejich bohy - hluboké vývěry táhnoucí se míle pod povrchem. Někdy narazí na jeskyně s podzemní vodou. Jsou po celé oblasti,že?"
"." Migelova tvář byla ponurá.
"Španělsky je nazývají sagrados,"řekl Silas. "Studně obětování."
"Studně obětování?"Sabininy oči se rozšířily.
"Házeli do nich lidi,"řekl Shay.
"A Eydis je vnitřek jedné z těchto obětních studní?"zeptala jsem se.
"Ano,"řekl Silas.
"Znamená to, že budeme šplhat dolů do vývěru?" zeptala se Sabine. "Protože to nezní jako zábava.
"Las sombras číhají ve větvích," řekl Miguel.
"Neměli bychom čas sešplhat do jeskyně, aby na nás nezaútočili."
"Co třeba ta věc, co umí Adne?"zeptal se Mason.
"Může otevřít portál dole v jeskyni? Jako v Edenu?"
"Je mi líto. Nic se nedá dělat,"Adne zavrtěla hlavou. "Nemáme ponětí, co tam dole je. Byli bychom opravdu v problému, kdyby se náhodou portál otevřel pod vodou. Nebo na špatné straně srázu. Nemáme žádný popis, kam jít. V Edenu pro mě pracovaly Anselovy zkušenosti. Využila jsem jeho příběh k otevření dveří.
"Tak pak jaký je plán?"zeptal se Shay.
"Gabriel našel další vchod,"řekl Ethan, i když se netvářil moc šťastně.
Ústa Inez byla také pochmurná. "Zkoumal to v posledních třech dnech. Je to nejlepší možnost."
"Jiný vchod?"zeptal se Mason. "Ale nebudou tam taky panteři, že?"
"Ne,"odvětil Miguel a setkal se s Ethanovým kamenným pohledem.
"Nebudou?"zamračil se Shay.
"Ne,"Connor si protáhl ramena dozadu. "Protože kočky nesnáší vodu."
Moje kůže se při Connorových slovech naježila. Ne že by vlci přímo nesnášeli vodu, ale stejně jsme nebyli delfíni.
Mrkl na mě. "To je v pořádku, zlatíčko. Všichni jdeme vstříc milému, dlouhému plavání."
"Jak dlouhému?"zeptal se Shay.
"Půjdeme při odlivu,"řekl Ethan. "Doufejme, že nebudeme potřebovat potápěčské náčiní na dlouho, ale všichni dostaneme rychlokurz. Jen pro případ."
"Skvělé,"usmál se Shay. Zbytek vlků na něj zíral. "Co?"pohlédl na smečku s velkýma tolik-nevinnýma očima. "Rád zkouším nové věci."
"Vyvolený vykazuje nadšení pro dobrodružství a riziko přijímání,"zamumlal Silas a zapsal. Nedotkl se toho, co měl na talíři.
"Můžeš tu zůstat?"zeptal se ho Connor. "Pod vodou nemůžeš psát.
Silas vzhlédl. "Zúčastním se každé pamětní události a přenesu je na papír po návratu."
"Samozřejmě,"řekl Connor a odsunul se od stolu. Pohlédl na Inez. "Nebudeme plavat déle než hodinu, ne? Nerad bych dostal křeč."
překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz

Smečka 3 kapitola jedenáctá (11) část 2.

8. června 2012 v 21:44 | Arwen

Logan se otřásl. "Na vaši přízni se budou hromadit spory."
"Nezdáš se být rozrušený svým hrůzným rozsudkem,"Ren se cladně zasmál.
"Protože doufám ve změnu svého osudu,"řekl Logan.
"A jak to uděláš?" zeptal se Shay. "Tvé dědictví pro tebe nějak nepracuje."
"Ve skutečnosti…"Logan se pomalu usmál. "Věřím, že bude."
Anika stála hned nad Loganem a zírala na něj. "Co navrhuješ?"
"Ve finální bitvě, kde budete čelit Bosquemu,"řekl Logan. "Bude to muset být v Trhlině. Správně?"
Anika přikývla.
"Vím, kde to je."
"Jednoduše tě můžeme donutit, abys nám to řekl,"řekla Anika.
"Ale víte, že to není dost." Logan se teď usmíval. "Že?"
Anika neodpověděla, ale její oči se zúžily.
"Lokalizaci budete pravděpodobně schopni zjistit samo. Ale zabere vám to víc, než by se vám líbilo,"pokračoval Logan. "Konec konců, je to v Rowan Estate."
"Předpokládáme, že by mohlo být,"řekla Anika, ale Ochránci si vyměnili nechápavé pohledy.
"Co je to Trhlina?" zeptal se Ren.
"Brána, kterou Harbinger a jeho miláčci přišli na tento svět,"odvětila Anika. "Bylo to otevřeno na přelomu patnáctého století, ale zrůdy to schovaly pro jeho pohodlí, takže jsme nikdy nezjistili, kde to je."
"A brána se zavřela,"řekl Shay pomalu.
"Takhle vyhrajeme válku."
Anika se na něj pochmurně usmála. "To je část toho, jak vyhrajeme."
"A taky to, jak dostaneš zpět své rodiče,"dodal Logan.
"Co?"Shay se otočil a zíral na něj.
"Trhlina se může otevřít jen způsobem rituálu obětování,"řekl Logan. "Před časem byli touhle obětí tví rodiče.
Shay sevřel čelist. "Říkáš, že mí rodiče byli naživu."
"Oni jsou,"Logan pohlédl na Aniku. "Nepředpokládám, že bys mi mohla dát nějaké další cigarety?"
"To záleží na tom, co chceš říct,"řekla Anika.
Položila ruku na Shayovo rameno a odstrčila ho od Logana. "Jak mohou být Tristan a Sarah Doranovi naživu, když byli obětováni k otevření Trhliny?"
"Bosque Mar byl velmi kreativní, když přišlo na mučení,"řekl Logan.
Shay sebou trhl a chtěl jít k němu, ale teď na to nebylo ani místo ani čas.
"Toho jsme si vědomi,"řekla Anika.
Logan se odmlčel, zvedl ruku, aby zkontroloval své zranění. Šrám už nekrvácel. Opatrně se naklonil na polštář. "Chtěl, aby Tristan trpěl za svou zradu, takže vymyslel trest, co přinutil Tristane neustále trpět, když se koukal, jak riskuje, že všechno bude zničeno."
"Myslíš dítě,"Anika se otočila od postele a přecházela po místnosti.
Shay se zamračil. "Jak mohl vidět všechno, co se mi stane?"
Moje mysl závodila, jak mi teplota v krvi skákala. "Shayi… Myslím…-''
Logan mě zadržel. "Jaké je jediné místo, kde jsi viděl své rodiče?"
"Viděl je?" Shay na něj pohlédl. "Já nevím… mé sny. Vzpomínky."
"Mysli víc." Logan byl na pokraji smíchu.
"To stačí." Předstoupila jsem, došla k posteli a dřepla si k Loganově posteli se zaťatými pěstmi. "Netroufej si s ním pohrávat."
"Callo!"Anika ke mně přicházela, když ji Shay zastavil s ostrým pohledem. Pomalu se otočil k Loganovi.
"Portrét,"řekl. Otočil se od Loganových očí k mým. "Portrét v knihovně."
Přikývla jsem a odešla od postele, abych mu byla blíž. Netroufala jsem si ho dotknout. Ten moment žil s mými hrubými emocemi, které jsem nemohla riskovat provokovat.
"Znamená to…"Shay zašeptal. "Jsou naživu, ale… jsou to ty… věci?"
"Jaké věci?"zeptal se Logan.
"Myslí Pád," řekla Anika. "Je to tak? Tristan a Sarah byli Padlí?"
"Ne," řekl Logan. "Nebyli Padlí. Padlí jsou mršina, něco málo víc než mrtvola. Basque chtěl, aby stále měli city. Zůstali v předmětu, uvězněni v malbě."
"Jak se to liší od ostatních maleb?"zeptal se Shay.
"Padlí jsou vězni užívaní na krmení přízraků,"odvětil Logan, krčil se, když Ren zavrčel. "Malby jsou prahový prostor - určitý typ vězení. Bosque si užívá to, co on sám nazývá 'umění války.' Vidí přes dimensionální stěny, jak se přízraky krmí. Vězni tam zůstávají, dokud mají přízrakům co nabídnout. Pak jsou zahozeni."
"Ale mé rodiče přízraky nedostali?"zeptal se Shay. "Jsi si jistý?"
"Viděl jsi to na vlastní oči, Shayi,"řekl Logan.
"Když jsi se podíval do portrétu, jak vypadali?"
"Smutně,"zamumlal Shay.
"Ale bez úhony,"řekl Logan. Shay přikývl.
"Když zavřete Trhlinu, osvobodíte tím Tristana a Sarah,"řekl Logan. "Zestárnou, jak je to u lidí obvyklé, ale jinak budou takoví, jak jsi je znal."
"Nikdy jsem je neznal,"řekl Shay.
"Já ano,"řekla Anika potichu. "Hodně z nás je znalo. Brali jsme tvé rodiče jako naše přátele."
Shay se na ni překvapeně pohlédl. Neopětovala mu pohled ztracena ve svých myšlenkách. "Ztratili jsme je. Měli jsme je držet v bezpečí, tebe schovat, ale nemohli jsme."
Místnost byla zticha, dokud si Logan neodkašlal.
"Věřím, že vám ti informace něco přinesou."
"Možná,"řekla Anika.
"Udělám cokoliv, čím bych mohl dokázat své dovednosti,"řekl Logan. "Mohu vám pomoci vyhrát."
Anika přikývla, ale dívala se na ženu, která se objevila u dveří.
"Ethan říkal, že potřebujete léčitele." Žena se rozhlédla po pokoji, její oči pátraly po pacientovi.
"Nic vážného,"řekla Anika. "Vězeň byl pořezán, tak je na to potřeba dohlédnout. Dezinfekci, ale myslím, že stehy nebudou potřeba."
Léčitelka přikývla a šla k posteli.
"Máme hodně víc, co prodiskutovat,"řekla Anika Loganovi.
"Samozřejmě,"sykl, když mu léčitelka sundávala košili. "Pokud mi nedáte cigarety, mohu mít něco na bolest?"
Anika se usmála. "Myslím, že to zvládneš."
překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz

Smečka 3 kapitola třináctá (13)

8. června 2012 v 21:43 | Arwen

Kapitola třináctá



GABRIEL se otočil, byl to ten muž pracující na lodi. Loď měla nový motor. Usmíval se, navzdory tomu, že na něj na souši čekalo šest vlků. S neuspořádanými, sluncem-promelírovanými vlasy vypadal Gabriel spíš jako bůh surfu, než jako Hledač. Z toho, jak kolem rozložil potápěčské náčiní - bomby, regulátory, plovací vesty, olověná závaží, masky, ploutve, potápěčské dresy a baterky s tak efektivní péčí, jsem usoudila, že on bude náš instruktor ve vodě.
Když jsem se posadila a loď se nadzvedla na vlně, přemýšlela jsem, že jíst všechny ty polévky nakonec nebyl zas tak dobrý nápad.
Motor se probral k životu a Miguel nás vedl od mola, kde nám Inez mávala na rozloučenou.
"Útočníci Eydis, kromě Miguela, dávají pozor na vršek cenoté,"zakřičel Gabriel přes řvoucí motor. Díval se na nás, jeho úsměv se rozšiřoval, když jsme byli naskládáni na dně lodi jako ryby na suchu a rvali jsme se do neoprenů.
"Myslel jsem, že na Ochránce nebudeme útočit,"řekl Shay.
"Nebudeme, jen sledovat v případě nějakého překvapení,"řekl Gabriel. Pozvedl potápěčskou bombu. "Poslouchejte - bude to jen jednorázové, takže dávejte pozor."
Bylo těžké dávat pozor, když mi připadalo, že můj žaludek je na mistrovství v ping-pongu, ale utopit se taky nepřipadalo v úvahu, takže jsem zatnula zuby a dělala, co bylo v mých silách. Neopren mi v tom moc nepomáhal, když mě škrtil jako těsná druhá kůže a já se z ní zoufale chtěla vyškrábat.
"Skoro celou cestu do cenoté to budeme moci dělat bez ponoření,"řekl Gabriel. "Ale posledních pár yardů tunelu jím budeme muset proplavat.
"Půjdeme v tunelu pod vodou?"Mason už teď vypadal zelený a tahle novinka přetočila jeho žaludkem.
Gabriel přikývl. "A tunel se hned před vchodem do cenoté zužuje. Když dorazíte k otvoru, budete si muset sundat vestu a bombu a dostat je přes to."
Nev se zasmál. "To si děláš legraci."
Gabrielův výraz nevypovídal o tom, že by si dělal legraci.
Mason se naklonil přes okraj lodi a zvracel.
"Nemůžete projít vchodem bez toho, abyste si sundali bombu. Nezapomeňte na to."
"Předpokládáš, že se tam prostě dostaneme,"řekla jsem. "Co když se tam budeme muset probojovat? Řekl ti někdo něco o pavoukovi?"
"Žádní pavouci tam nejsou, preciosa,"řekl Gabriel. "Už jsem tunelem plaval dvakrát - je to čistá chodba. Strážci hlídají jen vršek."
Jeho úsměv byl vřelý a uklidňující, ale já jsem se cítila nesvá.
"Poslouchej,"pokračoval. "Myslím to vážně, ať u toho ponoru na nic nezapomenete. Směs dusíku a kyslíku si může pohrávat s vaší myslí. Při nejhorším třeba halucinace nebo panické útoky na vaši mysl - a pokud se začnete bát, bude těžké se toho zbavit. Comprende?"
Mason si utřel pusu a přikývl.
"Kromě toho,"dodala Adne. "Tohle je cesta bez návratu. Ne, že budete chtít bez užitku utéct."
"Díky za dodání důvěry,"Ren jí věnoval unavený úsměv.
Udeřila ho do ramene. "Nemyslím to takhle. Jen mám na mysli, že až bude mít Shay Eydis, upletu dveře a dostaneme se zpět k Inez na večeři."
"Rybí tacos?"Connor se rozzářil.
Gabriel pokrčil rameny. "Pravděpodobně."
Cesta podél pobřeží trvala hodinu, během které se začalo zjevovat temné, nepřátelské vápencové pobřeží. Džungle visela k vodě, výhonky se stáčely přesně k vlnám.
Když Miguel spustil kotvu, všem, kromě Shaye a Hledačů se udělalo trochu špatně. Vlci zřejmě neobjevili své mořské nohy.
Vypláchla jsem si ústa slanou vodou, jak Gabriel dával pokyny. "Pamatujte, že když se dostanete do problémů, záchranou je osoba s funkční bombou. Tak funguje kamarádské dýchání. Chápete?"
Všichni jsme zvedli palce nahoru.
Gabriel ukázal přes spleť jadeitových listů a větví. "Tam míříme."
Koukala jsem na ten kousek, co prosvítal, temnota narušující zeleň.
"Počkám tu hodinu,"řekl Miguel a sedl si na jednu z laviček. "V případě, že některý lobos nezvládne ponor. Nikdo z nich nevypadá, že by měl nohy stvořené do moře."
Mason mu věnoval nepřátelský úsměv a zhluboka se nadechl, než si s Nevem nasadili masky a ploutve, umístili do úst regulátory a skočili do vody.
"Jsi v pořádku?"Shay mi podržel potápěčskou bombu, když mé ruce sklouzly do plavecké vesty a zajistily bezpečností pásy.
Přikývla jsem. Žluč mi zase stoupla do žaludku. Nemyslela jsem, že by tomu pomohlo mluvení.
"Budeš v pohodě,"řekl Ren a podával mi masku.
"To zvládnu,"řekl Shay. Jdi si nasadit své vlastní náčiní.
"Taky jí můžu pomoct,"zavrčel Ren. "Trhni si."
"Nezačínejte,"řekla jsem a těžce polkla. "Nepotřebuju pomoc od žádného z vás. Jen se dostat do vody."
Oba na sebe pořád navzájem zírali, takže jsem je rozstrčila svými lokty, zavřela oči a šla zpět k moři.
Tak uvnitř moje krev řvala v uších, když jsem se topila pod povrchem, můj svět utichal. Blízko naprostého ticha. Pomalu jsem se přizpůsobovala svému obklopení. Nebylo to úplně plavání, ale také to nebylo topení. Vzduch ve vestě mě nadnášel, když jsem jemně kopala svými ploutvemi.
Vyrovnala jsem tlak ve svých uších, když jsem si chytla nos a přidala tak trochu tlaku, dokud se neprofoukly a nepročistily se, přesně jak sliboval Gabriel. Ploutve mě poháněly vpřed o moc rychleji, než jsem očekávala. Adrenalin prohnal mrazení přes mé končetiny. Přetočila jsem se ve vodě, půvabně, zproštěná od tíhy. Možná byli vlci v jiném životě delfíny.
Mason a Nev už pod vodou pohodlně dýchali a pronásledovali želvu, jako kdyby to byl králík. Zasmála jsem se a zaplavily mě bublinky..
Z vrchu přicházely čtyři rány, jako miniaturní exploze. Vzhlédla jsem a uviděla, Shaye, Rena, Adne a Connora, co vstoupili do vody. Poslední rána signalizovala Gabriela.
Okamžitě vyrazil kupředu jako mrštný lachtan, jedinou rychlou vlnou nám signalizoval, kudy máme plavat.
Jen jsem se užívala nového pohodlí pod vodou, necítila jsem se připravena opustit otevřené moře do stísněné jeskyně, ale neměla jsem na výběr.
Tunel před námi se objevil v absolutní tmě, na rozdíl od akvamarínového moře za námi. Když jsme dorazily ke chřtánu vytesanému do pobřeží, zmocnila se mě vlna vzrušení a vzápětí přešla v hlodavou úzkost.
Gabriel se vynořil hned za vchodem do jeskyně a sundal si masku. Ohlédla jsem se za ním, snažila se odhadnout vzdálenost mezi vodní hladinou a stropem jeskyně. Čtyři stopy, možná pět, ale moje světlo baterky ukazovalo, že strop se stále svažoval do neustále se zužujícího tunelu.
"Už jsem umístil v chodbě, kde se budeme potápět, vodítko,"řekl Gabriel. "Pokud začnete ztrácet smysly, prostě se tím nechce vést. A pamatujte, ať na to nezapomenete. Jen dýchejte, pročistěte si uši, když budete sestupovat, a všechno bude v pořádku."
"Je to opravdu ten nejlepší plán?"zeptal se Silas. Poprvé v jeho arogantním hlase zazněl strach. "Potápění v jeskyni vyžaduje speciální certifikát. Možná-"
"Učím s tím certifikátem,"odmávl ho Gabriel. "Vím, co dělám. Nedělali bychom tohle, kdyby tu byla jiná možnost."
Zavrtěl hlavou. Srdce mi začalo bušit a já přemýšlela o možném nebezpečí z toho, že jsme na pokraji konfrontace.
"Je to jediná cesta,"Gabriel rozsvítil světlo na jeho zápěstí.
"A jen ztrácíme čas diskutováním o tom."
Silas se začal třást a já si nemyslela, že by to bylo z hněvu na Gabriela. Trochu mi bylo písaře líto.
Možná to byl osel, ale nemusel tu být. Přišel jen proto, protože věřil v to, co dělá.
Doplavala jsem k němu a tiše promluvila. "Dám na tebe pozor."
Jeho oči se rozšířili, ale přikývl. Vyhranila jsem pro něj místo mezi Shayem a mnou. Pokud by potřeboval pomoc, byla jsem přesvědčená, že Gabriel, Shay a já budeme nejlepšími pomocníky. Shay vypadal, že v tomhle našel svůj nový koníček, co ho chytil za fantazii, a já jsem tvrdohlavě přijímala všechno, co se jevilo jako výzva.
Gabriel nás vedl vpřed, pomalu a vytrvale plaval. Čím dále jsme se dostávali do jeskyně, tím víc se tunel zužoval. Snažila jsem se zpomalit můj dech, ale se svým splašeným pulsem jsem nemohla nic udělat. Tunel nás uzavíral, stával se stále těsnějším. Sluneční světlo, co se kouskovalo u vchodu do jeskyně, teď zmizelo a provázela nás jen světla upevněná na našich zápěstích.
Gabriel se zastavil. Neotočil se, ale jeho hlas se odrazil od stěn tunelu a hladiny vody.
"Teď půjdeme dolů,"řekl. "Následujte potápěče před sebou a taky pokyny. Zabere to pět minut, než se dostaneme k otvoru, kde si budete muset sundal vesty a bomby. Budu na druhé straně; prostrčíte je otvorem a já vám posvítím baterkou."
Jeden za druhým jsme se potápěli. Nebylo to jako třpytící oceán, potápění se v tunelu nás uvrhlo do dusivé temnoty. A my plavaly kupředu, chodba se stávala více skalnatá, jako jeskyní skříň s ostrými hřebeny ze stěn a krápníky, kterými jsme museli proplétat naši cestu.
Pět minut. Pět minut. Pět minut.
Tak málo času. Ale plavání se zdálo daleko delší.
Náhlý proud se kolem mě mihl, odtahoval a odstrkoval mě z řady potápěčů. Krev mi pulzovala v hlavě. Začala jsem pociťovat závratě. Slova plula mou myslí ve fascinujícím, ale smrtícím zpěvu.
Utopit se. Zmařit to. Ztratit se.
Silas se zastavil a slova v mé hlavě začala ječet.
Ztratit se. Ztratit se. Ztratit se.
Proč jsme se nepohybovali? Co bylo špatně?
Krev mi křičela v žilách. Začala jsem se otáčet. Mohla bych prostě plavat zpět - dostat se z této jeskyně. Najít svou cestu ven, ven, ven. Bylo tu tak těsno. Tak temno.
Silas se začal znovu pohybovat. Jeho pomalé, jednoduché kopy mě vytrhly z paniky. Po pár stopách se znovu zastavil. Stále jsem tam zůstávala, dívala se na něj, snažila se rozvzpomenout, co tu dělám.
Ren za mnou mě jemně zatahal za jednu z mých ploutvý. Natáhla jsem krk, abych na něj mohla pohlédnout. Naklonil hlavu, obdařil mě zmateným pohledem, co mi naznačoval, že mám jít kupředu a já pochopila.
Mezera. Narazili jsme na mezeru. No jistě, zastavili jsme se, aby každý potápěč mohl projít.
Moje srdce stále bušilo v hrudi, ale moje hlava se pročistila dost na to, aby mě zprostila z toho krátkého vyšilování.
Ale nestalo se nic, co by udělalo čekání méně trýznivé.
Když se naše skupina pohnula dopředu, jeden za druhým, nemohla jsem zastavit hrozivé obrazy hrající v mé mysli. Uvíznout. Být rozmačkána. Utápět se v temnotě.
Uchopila jsem regulátor pevně do jedné ruky. Právě teď se zdálo, že je t

Smečka 3 kapitola čtrnáctá (14)

8. června 2012 v 21:43 | Arwen

Kapitola čtrnáctá



STROP SE POHYBOVAL, každá jeho část.
"Kryjte se!"Zařval Mason a běžel do výklenku.
Gabriel už se hnul ze své pozice, nasadil si náčiní a potopil se.
Jak by nás mohlo schování se do vody ochránit před padajícími kameny?
Mason se zastavil, vzhlédl vzhůru jako většina z nás. Ten výjev nad námi nebyla smrtící sprcha kamenů. Byly to kroužící kupy stínů. Na moment jsem si myslela, že by to mohly být přízraky, ale ty nemají křídla. A nevydávají žádný zvuk.
"Hni se!"Ethan mě postrčil, když Sabine sklouzla do jezírka.
Spadla jsem do vody bez nasazené masky nebo připraveného regulátoru v mých ústech. Rozkašlala jsem se, snažila se vidět a dýchat.
Connor a Adne byli ve vodě, stejně jako já se potáceli bez náčiní.
Gabriel vyplaval, vytrhl si regulátor z úst a zakřičel. "Na co to sakra čekáte!"
Mason, Nev a Silas byli stále na břehu.
"Co je to?"Nev a Mason oba zírali do tmy - živého mraku, co se pomalu pohyboval k vodě.
"Gabriel má pravdu - pojďte pod vodu!"Silas na ně zamával, a přitom si sám nandával vestu i bombu. "Nemůžete tam stát!"
Jeho zuřivé pohyby upozornili roj nad ním. Najednou se mrak mlátících křídel a pronikavého cvrlikání snesl dolů. Silas zakřičel a padl na kolena, když ho obklopili.
Už jsem ho neviděla, jen jsem mohla zpozorovat tvar jeho těla pod pulzujícím davem malých chlupatých tělíček s koženými křídly, špičatými uši a zakrslými hlavami.
"Ach Bože,"Mason vzal Nevovu ruku a táhl ho do vody.
"Musíme mu pomoct,"začala jsem plavat ke břehu, ale Gabriel, byl ve vodě rychlejší a odstrčil mě.
"Už je mrtvý."
"Ne, není,"Odstrčila jsem Gabriela z cesty zrovna, když mi ji zastoupili Shay a Ren.
Zavrčela jsem na ně. "Co to děláte?"
"Podívej,"řekl Ren a pokynul hlavou ke břehu. Mrak se zvedl ze Silasova těla, co se nehýbalo. Jeho kůže byla úplně bledá, většina z ní pokrytá rudými rankami. Dokonce i jeho neopren byl rozsekán.
"Už nemůžeme nic dělat,"řekl Ren.
"Řekla jsem, že na něj dám pozor,"hlas se mi třásl. "Řekla jsem…"
"Tohle jsi nemohla vědět," Shay se podíval k roji, co se vznášel nad námi.
Zatřásla jsem se ve vodě. Zdálo se mi jako kdyby mi kosti skákali pod kůží.
"Potopí se k nám dokonce i tady,"Gabriel sledoval změť chlupů a křídel. "Musíme se potopit a pak se zase znovu vynořit. To je zažene."
Nechtěla jsem jít znovu pod vodu. Dýchání bylo už tak dost těžké a to, co se stalo Silasovi bylo tak náhlé a hrozné.
Když jsme se potopili, slyšela jsem stovky organismů na hladině, jako kdyby začalo pršet. Gabriel nás vedl na opačný konec jeskyně. Držel nás blízko, schoulené u sebe, ruce sevřené, jak jsme čekali. Na jeho signál jsme vyplavali.
"Mluvte potichu,"zašeptal. "A neprovádějte žádné šplouchání ani náhlé pohyby. Voda je udrží , ale stejně nás pořád pronásledují."
Ukázal na místo, ze kterého jsme přišli.
Malé okřídlené kreatury se vznášeli na hladině. Netopýři se snažili k nám dostat, zmáčeli se a nemohli létat, nebo se utopili.
"Netopýři?"zeptal se Mason. "Tohle mohou udělat netopýři?"
"Upíří netopýři,"řekl Gabriel.
"Ale upíří netopýři nezabíjejí lidi,"řekl Nev. "Ne? Je to jen pověra."
"Upíří netopýři taky neloví v hejnech,"Gabriel pohlédl ke stropu. "Tohle se změnilo. Jsou jako piraně."
"Triky Strážců,"řekl Shay.
Connor hleděl na břeh, kde leželo Silasovo tělo.
"Sakra. Věděl jsem, že neměl chodit."
Znovu se mi stáhl hrudník. Proč jsem mu nemohla pomoci? Mohla jsem ho vzít a dotáhnou do vody.
"Co teď?"zeptala se Adne.
Ethan se podíval na břeh. "Musíme Shayovi získat čas."
Connor se zasmál. "Myslíš jako rozvířit oheň?"
"Přesně,"Ethan se ušklíbl.
"Získat mi čas k čemu?"zeptal se Shay. "Nenechám vás bojovat beze mě."
"Je to jen dočasně, chlapče,"řekl Connor. "Neshledávám tuhle jeskyni o nic útulnější, než ty. Chystám se říct tomuhle místu adios. Ale ty potřebuješ tu rukojeť a nemůžeš ji dostat bez nás."
Shay pomalu přikývl. "Vy odlákáte ty netopýry…"
"A ty poběžíš do výklenku,"dokončil Ethan. "Bude to daleko v rohu a když budou netopýři pořád roztržití, nebudou tě tam hledat."
"Musíš nás nechat nalákat ty netopýry,"řekla Sabine.
"To si nemyslím,"Ethan se na ni podíval.
"Jsem velká holka,"vycenila zuby. "A vlci jsou rychlejší, než Hledači. Můžeme skákat z vody a do vody. A skupina, co kolem nich poběží je zmate."
"Má pravdu,"řekl Ren. "Nech to smečku vyřešit."
"Ano,"řekla jsem s vědomím, že si budu moct ve vzduchu ukrást pár netopýrů. Nebyl tu žádný způsob, jak vrátit Silase.
Connor si odfrkl. "Tak dlouho, jak všichni budete mít vzteklinu."
"Budu předstírat, že jsi to neřekl,"zavrčela Sabine. "Ale jenom proto, že tě má Ethan rád."
"Skákat do vody a z vody, jo?"Mason se usmál. "Doufám, že se připravíš na to, jak páchne mokrá srst."
"My to zvládneme,"řekla Adne. Zaznamenala jsem, že se třásla a na jejích tvářích byly pruhy vody a já si nemyslela, že je to z ponoru. "Můžeme to prostě udělat? Už se nemůžu koukat, jak tam Silas leží."
Connor přikývl. "Dobře, Scione, poběžíš zpět hned, jak budeš mít Eydis, Adne uplete dveře a my odsud vypadnem."
Shay si sundal bombu a podal ji Gabrielovi. "Budu rychlejší bez toho."
"Připravena?"Ren se na mě koukal. Jako alfové jsme vedli útok.
"Jako vždy,"zavrčela jsem, snažila jsem se, aby můj hněv vyhnal strach.
Je mi líto, Silasi. Budu se snažit, aby to bylo za tebe.
Jeden po druhém se smečka potopila, plavala pryč od Shaye a ostatních. Zůstali jsme pod hladinou tak dlouho, jak jsme mohli. Když už voda byla hodně nízká, Ren a já jsme se přeměnili ve dva vlky, co vyběhli z vody. Strop ožil. Mason běžel za mnou, zatímco Nev a Sabine se drželi u Rena. Roj netopýrů klesl, cítila jsem vítr, tvořený stovkami křídel, proplétající se mou srstí.
Teď. Vyslala jsem smečkou.
Vyrazili jsme.
Hrozivý jekot se rozlehl jeskyní.
V intervalech jsem skákala a lapala do vzduchu. Někdy mé čelisti prořízly křídlo nebo rozdrtily malé tělo. Všechny ostatní kousance nic nezachytily, roj se přesouval k mým členům smečky.
Otočila jsem se a uviděla tucet nebo víc netopýrů, jak visí na Nevově rameni. Jeho svaly zapulzovaly, když skočil ze břehu, narazil do vody a poslal tak nějaké netopýry do vzduch, zatímco ostatní sáli i pod hladinou, kde se Nev přeměnil a znovu úplně potopil.
Fungovalo to. Netopýři nemohli sledovat všechny z nás, pohybovali jsme se tak rychle.A když se roj rozhodl sledovat jednoho ze členů, byli jsme dost rychlí na to, abychom se dostali do vody, dokud neudělali tolik škody.
Další vlna ozvěny se rozšířila jeskyní. Sabine byla ve vodě a prala se s netopýry - stvoření bylo o hodně více, než u Neva.
Byli lepší v zaměření se na jednoho z nás. Znovu jsme pocítila nával větru. Ani jsem se nemusela otáčet, abych věděla, že míří na mě. První přistál na mé páteři; zuby, kterými mě kousal byly tak jemné jako dvě malé tečky. Stejně jsem ale skoro klopýtla, když jsem cítila, jak malý jazýček saje moji krev. Přistál na mě další netopýr. A další.
Callo! Renův křik mi naplnil hlavu. Je jich na tobě moc; hned se musíš dostat do vody!
Nechtěla jsem vědět, kolik bylo moc. Ale cítila jsem jejich váhu na mých zádech a krev odtékající z ranek miniaturních kousnutí.
Síla mého skoku mi tvrdě narazila do hrudi a vyrazila dech z plic. Netopýři se snažili osvobodit z mé srsti a vzlétnout, než je uvězní voda. Přeměnila jsem se, snažila se nasadit si regulátor a dostat vzduch. Mé srdce bušilo, ale přinutila jsem se být klidná, pít v tichu pod vodou. Pod hladinou bylo všechno temné, i když jsem měla otevřené oči. Bylo to jako vznášet se v prázdném prostoru a ne pod vodou. Zoufale jsem se chtěla dostat zpět do boje, ale nejdřív jsem musela být stabilní. Když jsem si byla jistá, že můj dech je zpátky, vyplavala jsem na břeh, přeměnila se a pustila se zpět do rvačky.
Jenže žádná rvačka nebyla. Moje smečka stále stála, uši stažené dozadu, přešlapovala dopředu a dozadu, sledovala strop.
Netopýři zmizeli.
Co se stalo? Vyslala jsem k Renovi.
Odešli. Hrábl do země. Jeskyně se otřásla a oni odletěli vchodem do jeskyně.
Jeskyně se otřásla? Nic jsem pod vodou necítila.
Jen trochu. Sabine olizovala poranění na Nevově rameni.
Mason a já jsme si vyměnili pohled. Vytáhl svůj jazyk z tlamy na znak vlčího úsměvu. Dokázal to. Shay našel Eydis.
Jak to víš? Ren zastříhal ušima a otočil se k Masonovi.
Jeskyně se otřásla ve Švýcarsku. Šťouchla jsem hravě do Masonova ramene. Do toho, Shayi.
Správně. Ren zůstal napjatý. Ale proč by netopýři odlétli?
Naježila jsem se. Pojďme zpět k ostatním.
Dorazili jsme k výklenku v jeskyni, když se znovu otřásla. Země se rolovala pod mými tlapami a shodila mě k zemi. Hladina vody se začala zvyšovat, rozlévala se přes okraj břehu. Brzy to vypadalo jako vařící kotel.
Co se stalo? Mason na nás zavolal.
Slyšela jsem křik Hledačů, ale nerozuměla jsem jim přes řev vody, co se valila do jeskyně. Vyškrábala jsem se na nohy a běžela jsem za jejich hlasy. Tlapy mi cákaly ve vodě po kotníky. Mělo by to být nemožné. Voda, co procházela otvorem, kterým jsme se sem proplazili, nemohla být tak silná. Ale něco to bylo. Voda, co byla u mých kolenou, už byla u mého pasu a stoupala, nutila mě plavat. Jeskyně se znovu otřásla. Kusy kamenů dopadaly ze stropu.
Viděla jsem Connora, co na nás mával. Adne byla vedle něj, nasazovala si potápěčskou výstroj a Gabriel se jí snažil pomoci. Ethan začal plavat k nám.
Kde byl Shay? Nemohla jsem jej mezi nimi najít.
"Musíme se odtud dostat!"zakřičel Connor.
Voda mi byla u krku, ale skoro jsem k nim dorazila.
Ohlušující řev zaplnil jeskyni, když kolem nás burácel oceán a narážel do nás silou přílivové vlny Byli jsme odhozeni.
Narazila jsem do zdi jeskyně. Moje instinkty křičeli, ať vyplavu najít cestu k hladině, ale i navzdory racionálním buňkám se moje tělo zastavilo. Už tu nebyla žádná cesta k hladině- Jeskyni zachvátila povodeň s rychlostí, která by se dala připsat magii.
Byla to konečná past Strážců, nebo jenom důsledek toho, že Shay získal vodní rukojeť? Cokoliv to bylo, věděla jsem, že moje spása náleží pracování s vodou, ne proti ní. Přeměnila jsem se a zastrčila si regulátor, věděla jsem, že musím najít Shaye. Nechal tu bombu předtím, než šel pro Eydis. Mohl by se utopit bez zdroje vzduchu. Bojovala jsem proti novým proudům, co kolem mě vířily, popadla jsem jednu ploutev, co plula kolem mě. Pořád lepší pomáhat si jednou ploutví, než se snažit plavat bez nich.
Propracovala jsem si cestu k zářivým tónům výklenku, co teď byl omýván vlnami, když byl ponořen. Mihnutí kolem mě mi nařídilo pohled. Uviděla jsem kopající nohy. Shay se tlačil k hladině. Bez bomby neměl jiné možnosti. Moje ploutev mi dala extra rychlost, když jsem šla po něm.
Když jsem ho chytila za kotník, otočil se, připraven na mě zaútočit. Stáhla jsem ho dolů, vytáhla si regulátor a dala ho k jeho rtům. Držela jsem ho za ramena a snažila si vzpomenout na Gabrielovy instrukce. Měla jsem bombu, takže jsem byla zdrojem dýchání. Držela jsem oči na Shayových plicích a počítala. Jeden nádech, dva nádechy. Přikývl na mě. Vzala jsem si od něj svůj regulátor a odbyla své dva dechy. Pomalu jsme plavali k místu, kde jsem naposledy viděla Hledače.
Shay ukázal před sebe. Jasná třpytivost ve vodě - zlatá protínající se s tyrkysovou - dlouhý, úzký pruh světla.
Adniny dveře. Otevřela dveře pod vodou. Shay mě zatáhl za ruku a plavali jsme rychleji.
Adne se vznášela nedaleko portálu. Měla svoji bombu a masku, a když nás zahlédla, začala zuřivě mávat. Ale nemávala na nás, ukazovala na něco za námi. Otočila jsem se a i když jsem neměla svůj regulátor, ani žádný vzduch ke spotřebě, zakřičela jsem.
Gabriel k nám plaval k portálu, ale nebyl sám. Něco s sebou nesl. Bezvládné tělo vlka.
Nev se nesnažil plavat, nebo vyprostit z Gabrielových rukou. Vůbec se nehýbal.
Shay mi vsunul regulátor mezi rty a zakroutil hlavou. Gabriel kolem nás proplaval, nesl s sebou Neva do portálu. Plavali jsme za ním, dostávali jsme se přes třpytivou chodbu a přistály na bahnité půdě džungle.
"Ne!" Mason klečel nad Nevem. "Prosím, Neve!"
"Jdi z cesty!" Gabriel táhl Masona stranou. Mason zavrčel. Přeměnil se, připraven vrhnout se na Gabriela. Connor mezi ně skočil.
"Počkej!" Vykřikl Connor. "Dej mu chvíli. Je instruktor potápění, pamatuješ? Je certifikovaný v CPR."
Mason kráčel dozadu a kňučel, když Gabriel tlačil Neva na hruď a vdechoval mu do tlamy. Dýchej, Neve. Dýchej.
Někdo mě chytil za ruku. Opřela jsem se o Rena, vděčná za to, že tu byl a byl živý. Ale když jsem se na něj podívala, viděla jsem, jak byl bledý, když pozoroval, jak se Gabriel snaží přivést Neva zpět k nám.
Adne klesla na zem vedle mě. "Řekni mi, že ho zachráníme," vydechla.
Jak to řekla, Nevovi čelisti se rozevřely a voda vychrlila z jeho úst. Zakašlal a otočil hlavou, s kňučením se přetočil na břicho.
Mason vyjekl, vetřel se do Nevovy blízkosti, zakrýval mu tvář a olízl ho po čenichu. Potom se oba proměnili do lidské podoby a tvrdě se na sebe lepili.
Sabine vzlykla, zatímco jí Ethan držel. Ren stiskl moji ruku, než odešel za Nevem a objal ho.
"Díky Bohu," zamumlal Connor. "Dobrá práce, Gabrieli."
"Vlk." Usmál se Gabriel. "CPR na vlka. Mého prvního."
"Vše, co cítím je ryba," Nev zasténal a vykašlal ještě více vody. "Nikdy nebudu jíst ryby, tak dlouho, dokud budu žít."
"Sklapni," řekl Mason. "Prostě sklapni." A políbil opět Neva.

překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz

Smečka 3 kapitola patnáctá (15)

8. června 2012 v 21:43 | Arwen

Kapitola patnáctá



PLAHOČILI JSME SE džunglí, promočení, voda z nás kapala. Radost ze zachránění Neva a získání Eydisu byla tlumena ztrátou Silase.
Jak jsme přicházeli na stezku, kde se les svažoval k oceánu, obchod z potápěčskými potřebami vykoukl nad vrcholky.
"Inez čeká na molu,"řekl Gabriel. "Prožívá své mateřské instinkty ve velkém stylu."
Inez byla k nám zády; lenošila na lehátku. Miguel seděl ve stínu okapů obchodu. Mezi Miguelem a Inez byly dvě židle navíc. Žena v bikinách se na jednu z nich natáhla. Vedle ní byl muž s rozhalenou košilí a khaki šortkami, usmíval se a držel ženu za ruku.
"Kdo jsou?"zeptala jsem se.
"Nevím,"řekl Gabriel. "Netušil jsem, že máme na dnešek pozvané nějaké potápěčské skupiny."
Zrychlil krok, neběžel, ale svižně se přesouval k postavám na molu. Žena v bikinách ho uviděla a začala mávat. Její kumpán si stoupl a sundal sluneční brýle.
Ren nakrčil nos. "Co to… cítíte to?"
"Jo… do prdele,"Nev zavrčel a ohlédl se na džungli kolem nás.
"Cítíš prdel?"zeptal se Ethan. "Díky za sdělení."
"Ne,"řekl Nev. "Cítíme kočky."
Zavětřila jsem. Měli pravdu. Bylo to decentní, ale zcela určitě to tu bylo. Štiplavá vůně hořícího hedvábí a šeříku. V krku mi narůstalo vrčení.
Gabrielovy oči se rozšířily. "Las sombras… ne!"
"Gabrieli, počkej!"zakřičel Ethan. Ale druhý muž se hrnul do úkrytu a křičel.
"Inez! Migueli!" Žádný z Hledačů na molu se nepohyboval.
Stalo se to vmžiku. Gabriel zrovna dorazil k molu a dopadlo to na něj - mělo to tvar jako ebenový plášť. Panter zařval, když se vyhrnul z druhé strany střechy. Byl na Gabrielovi, co křičel , když ho kočka drápala do ramenou. Jeho křik utichl, když se panterovy čelisti semkly kolem jeho krku a lámaly mu kosti.
"Sakra!"Ethan se na náš podíval, když panter vystartoval z mola do stínů džungle.
Čekala jsem, že žena na molu začne ječet. Ale ona se přetočila, smála se. Její naolejovaná, zlatavá kůže se zahalila do elegantního kabátu. Muž vedle ní dvěma velkými skoky přeskákal střechu ve formě kočky. Zmizeli v temných výhoncích, stejně jako ostatní panteři. Syčeli a zle předli, zaplňovali větve nad námi a vzduch se plnil jejich hrozivými zvuky.
Kolik jich tam nahoře bylo?
Ochránci se všichni přeměnili. Naše smečka se schoulila, dívala se do lesního porostu. Ale kočky se zdály být mezi větvemi nezpozorovatelné.
"Musíme jim utéct,"řekl Connor.
"Zůstaňte u sebe. Veďte si to do domu. Musíme zůstat ve výhodné pozici, abychom je zadrželi, než Adne uplete dveře.
Ethan se ujal vedení, Sabine a Nev byli vedle něj, zatímco Mason, Shay a Ren se drželi u Adne. Zůstala jsem vzadu s Connorem a pozorovala stromy, když se naše skupina pomalu pohybovala kupředu.
Byli jsme připraveni, když vyskočil další panter. Zařval, když na něj Ethan hodil potápěčskou bombu a ta mu narazila přímou silou do hrudi. Narazil do země, snažil se popadnout dech. Mason a Ren využili jeho momentální dezorientaci a vrhli se na kočku. Zaútočila na ně drápy, ale Mason upoutal její pozornost, zatímco Ren se jí zaryl zuby do boku. Když se konečně s řevem otočila k Renovi, Mason ji šel zabít, vrhl se jí po krku a drtil průdušnice.
Stromy ožily vyplněné řevem a las sombras se snášeli k zemi na nás se svou elegantní půlnoční srstí a jako břitva ostrými drápy.
"Běžte!"zakřičel Connor.
Ethan se rozběhl k domu s vlky v patách.
Connor se rozkřikl, když do něj narazil panter a kopal ho do kolenou. Zavrčela jsem a narazila do kočky, přinutila ji vzdát se Connora při boji se mnou. Síla mého nárazu nás odnesla na pláž. Naše těla byla propletená, když jsme zápasili v písku. Zakňučela jsem, když se panterovy drápy zaryly do mého boku, ale okamžitě jsem na to odpověděla kousanci do hrudi.
Kočka zařvala, odkulila se ode mě. Vyškrábala jsem se na nohy, znovu na něj zavrčela, zatímco jsem se sama snažila srovnat v měkkém písku. Zasyčel na mě, jasně zelené oči plné hněvu… a inteligence.
Mé srdce poskočilo. Ochránci - kočky byli jako my, otroci Strážců. Na moment jsem chtěla zjistit, jestli bychom s tímto nechtěným nepřítelem nemohli navázat spojení.
Ale to jsem si jen myslela.
Kočka se vymrštila a skočila na mě. Ukročila jsem dozadu, převalila se na zádech, takže mě panter minul. Pořád jsem se převracela, dokud nebyla na pravém boku a já se bez váhání vrhla na trhání do masa. Kočka zařvala a škubla sebou, snažila se dostat od mých trhajících zubů. Ale já jsem byla neúprosná; její krev, co nebyla na černém kabátě vidět - odkapávala na písek. Zoufalá kočka zařvala a převrátila se zpět. Odsunula jsem se, aby do mě nenarazila. Zproštěn útoku se mi panter znovu nepostavil. Místo toho se běžel schovat do džungle.
"Callo!"Connor na mě mával. Ostatní mířili k molu. Vyklepala jsem si z kožichu písek a běžela do úkrytu.
Jsi v pořádku? Ren přišel za mnou. Krvácíš.
Rány nejsou hluboké. Kousla jsem ho do boku. S tím si poradíme, až odsud vypadnem.
Ethan byl u dveří, držel je otevřené. Sabine a Nev byli uvnitř. Podívala jsem se přes rameno a běžela k domu. Džungle zůstávala tichá. Žádné kočky nás nesledovaly.
Nepronásledují nás. Ren zavrčel a sdílel moji úzkost.
Já vím. Vycenila jsem tesáky. To nemůže být dobrý.
Connor zaklel, když jsme míjeli siluety Inez a Miguela. Byli zaklonění, hrdla prorvaná, zírali nevidoucíma očima.
"Přísahám, že za tohle zaplatí,"řekl Connor a zavíral za námi dveře. Ochránci přecházeli okolo Hledačů, prskali a vrčeli. Něco bylo velmi, velmi špatně.
"Začni plést, Adne,"řekl Connor tiše. "Tak rychle, jak dokážeš."
Přikývla, přesunula se ke vstupu do kuchyně, aby měla víc místa. Zrovna vyndala skeany, když jsem zachytila vůni. Nebyli to las sombras, ale něco jiného s ještě odpornější vůní. Jako panteři, bylo to jako oheň a bylo to ostré, ale kočky zněli neobvykle, nově. Tohle bylo staré. Jedno jsme my všichni věděli dobře.
Ucítila jsem vařenou smůlu a spálené vlasy.
Byla jsem už v pohybu, když jsem viděla beztvarou kreaturu, vznášející se vedle Adne.
Callo! Shayův křik zazněl v mé mysli, ale neměla jsem na výběr. Nemohla jsem nechat Adne zemřít. Kdyby zemřela, zemřeli by všichni.
"Adne, utíkej!" přeměnila jsem se, běžící k ní největší rychlostí, co jsem zvládla.
Otočila se ke mně a zírala. Zmatení ji přimrazilo na místě.
"Connore! Ethane!" Běžela jsem. "Všechny odsud dostaňte. Běžte!"
Natáhla jsem ruce a chytila Adne kolem pasu. Když jsem se otočila, hodila jsem ji přes místnost a doufala, že ji Connor zachytí.
"Ne!"Slyšela jsem Shayův zoufalý nářek v tom stejném momentě, co Ren zavyl.
Zavřela jsem oči, když mě přízrak pohltil.
Bolest.
Když se přes mou kůži valila temnota, bylo to jako tisíce malých háčků zabodávajících se mi do masa. Pomalu začaly tahat, trhat mé maso. Křičela jsem, ale nic jsem neslyšela. Nic, kromě zvuku mé vlastní bolesti. Byla jsem roztrhána. Byla jsem v ohni.
A pak už nebylo nic.

Smečka 3 kapitola šesnáctá (16) část 1.

8. června 2012 v 21:42 | Arwen

Kapitola šestnáctá

PROBUDILA JSEM SE S TRHNUTÍM , lapala jsem po dechu.
Za oknem zuřila vánice. Plískanice a sníh, ostrý jako šipky, byly hnáni z mraků na zem. Moje víčka padala, když jsem se snažila dostat k mým slabým vzpomínkám. Teplý vánek. Vůně soli s polibkem citrusů.
Teď jsem vnímala samé známé vůně. Musely to být paperbacky s oslíma ušima, nudné sousto ořezaných tužek a ostrost džínsoviny. Posadila jsem se a rozhlédla.
Byla jsem v posteli. V mém pokoji.
Mrazení projelo mými pažemi.
Byla jsem ve Vailu. Křik, který se snažil explodovat z mých úst, jako by zadržela nějaká neviditelná ruka.
Jsem doma. Proč bych se měla bát.
"Dobré ráno, ospalče."
Moje máma seděla na židli blízko mého šatníku. Můj otec stál za ní a vypadal ztuhle.
"Mami?"můj hlas se zlomil. Snažila jsem se pohnout, ale moje končetiny brněly. Zdály se být tak těžké.
"Samozřejmě, že jsem to já,"řekla, když jsem na ni zírala.
Něco uvnitř mě naříkalo. Proč mě vidět moji matku tak rozesmutní?
"Mysleli jsme, že bys mohla prospat celý den." Její zuby byly tak jasné, když se usmála. "Že, Stephene?"
Můj otec přikývl. Něco v jeho očích přimělo projet strach ve spodní části mé páteře. Byl tak varovný. Alfa Nightshadeů byl naježený a připraven k útoku.
Vzdálené hlasy se ozývaly v mé mysli.
"Není žádný alfa Nightshadeů."
"Anseli"zamumlala jsem.
Záblesk bolesti se pokusil rozdělit a otevřít mou lebku. Předklonila jsem se a přitáhla si hlavu do dlaní.
"Tvůj bratr hlídá s Masonem,"řekla má matka.
"Bude brzy zpět. Neměj strach."
Přikývla jsem. To dávalo smysl. Proč mě tak bolela hlava?
Můj otec svraštil obočí. "Bolí tě něco?"
"Stephene." Moje matka stočila oči na svého partnera; varovně na něj blýskla. "Nerozmazluj ji. Konec konců, je alfa."
"Jistě, m-Naomi,"řekl. Položil si ruce na opěradlo její židle.
"Myslím, že bych mohla být nemocná,"řekla jsem. "Bolí mě hlava."
"Za chvíli ti přineseme aspirin, zlatíčko,"řekla matka. "Ale usnulas, než jsi nám dopověděla své dobrodružství."
"Mé dobrodružství?"podívala jsem se na ni.
"Ano,"řekla. "Zrovna jsi nám říkala o všech těch místech, kde jsi byla. Cestovalas s přáteli. Pamatuješ, jaký byl tvůj dárek od Strážců po Spojenectví? Všechna místa, co jsi viděla?"
Usmála se. Omyla mě vlna lehkosti, mé končetiny ztěžkly, ale mé žíly zalila blaženost. "Všechna místa, co jsem viděla."
"Správně,"její perlově bílé zuby se zaleskly. "Chtěli jsme o tom slyšet. Jaká místa jsi navštívila?"
Srovnala se. Když se pohnula, její tělo se rozmazalo a na moment se jí zkřivila tvář, a já viděla - zakřičela jsem, jak mi tepala hlava.
"Callo!"Můj otec přešel ke mně.
Moje matka napřáhla ruku a on se zastavil. Stoupla si a velmi pomalu kráčela ke mně.
Proč se pohybovala tak pomalu?
S každým krokem se její figura znovu rozmazala. Pulzování v mé hlavě mě přinutilo zavřít oči. Nemohla jsem ji vnímat, když se přiblížila.
Matrace zaskřípala, když si sedla vedle mě.
Dala mi ruce na spánky a bolest se změnila v extázi.
"Tak,"zavrněla. "Není to lepší?"
Přikývla jsem, ale pořád se mi chtělo plakat. Bylo tu něco, co jsem jí chtěla říct, něco moc důležitého, co moje matka musela vědět.
Položila jsem jí hlavu na rameno. "Omlouvám se."
Ale nevěděla jsem, za co se omlouvám.
Pohladila mě po vlasech. Její vůně prolétla mými nozdrami - tuhá vůně pergamenu a červeného vína. Odtáhla jsem se a dívala na ni.
"Už je to lepší?"
Nadechla jsem se, nechala vůni přetrvávat. Tohle nebyla vůně Naomi Torové. Moje matka vždy voněla po gardéniích a kapradinách.
Tyhle vůně, staré bohaté vůně, co přešly v ostrý parfém, byly známé a patřily někomu jinému.
"Lumine,"zašeptala jsem.
V ten moment, co jsem vyslovila jméno své paní, její kouzlo se rozplynulo.
Vzduch kolem mě se rozbil, roztříštil před mýma očima. Moje matka zmizela. Seděla přede mnou jen Lumine Nightshadeová. Můj otec tiše stál na druhé straně místnosti. Jeho oči byly jasné strachem.
Šok mě připoutal k posteli, když iluze odvanula. Začala jsem se třást a vzlykat.
Lumine si povzdechla a urovnala si sako svého obleku. "To není moc slušné, Callo."
"Ty děvko,"zavrčela jsem a brousila si zuby. Chystala jsem se vystartovat, když můj otec zakřičel.
"Callo, ne!" Příkaz Nightshadeského alfy byl dost na to, aby mě držel zkrátka.
Setkala jsem se s jeho očima, než jsem následovala jeho pohled k mému šatníku. Dveře byly pootevřené a něco uvnitř se pohybovalo. Stíny, silné jako dehet, vlnící se ve tmě.
Přízraky.
Můj žaludek se obracel, když jsem si vybavila vzpomínku, jak si mě sebraly. Vlna bolesti udeřila mými končetinami, skoro mě posílala zpět do bezvědomí.
Lumine se usmála. "Vážně, Callo. Copak sis myslela, že budu jen holý krk pro tvé hrdlo."
Pohladila mi ruce. "Měla bys mě znát lépe, Callo."
Vytrhla jsem své prsty z pod těch jejích. I když jsem ji namohla napadnout, nebyla jsem na ni hezká. "Jdi ode mě."
"Kroť se, dítě," řekla. "Máš dlouhou cestu a chvíli potrvá, než se zotavíš z objetí přízraku."
Jemně se zasmála, když jsem se otřásla.
"Mám na tebe pár otázek,"řekla. "Pak si můžeš odpočinout."
"Není tu nic, co bych vám řekla."
"Oh."Její úsměv se stal chladným. "Myslí, že je."
Ztěžka jsem polkla, podívala jsem se na přízrak v komoře, než jsem otočila hlavou.
"Ano." Její pohled mě pronásledoval. "To je jeden ze způsobů. Efron mě prosil, abych tě přivedla k němu a Emilovi.
Nutila jsem své oči od ní. Zírala jsem z okna, sledujíc sníh zmítaný ve větru. Moje tělo se cítilo způsobem modřin a pohmožděnin. Slunce a moře Itálie se zdálo jako vzdálený sen. A Lumine nebyla jediná, která měla otázky. Chtěla jsem vědět, co se stalo potom, co mě unesly přízraky. Utekli ostatní z Eydisu? Jsou také vězni?
"Ale já jsem mu vysvětlila, že si nemyslím, že by ses dala zlomit," pokračovala. "Bez ohledu na to, jak moc nátlaku bude použito."
Nepatrně jsem se na ní usmála. "To máte pravdu."
"Samozřejmě, že mám," řekla. "Ale nejsme tak úplně bez možností. Že ne, Stephene?"
"Ne, paní." Jeho pohled byl prázdný, ale jeho svaly se kroutily nervozitou. Můj otec byl nešťastný. Cítila jsem jeho žal, jeho rozhořčení po celé místnosti.
"Proč bych pro vás měla něco dělat?" Zírala jsem na ni. "Zabila jste moji matku. Zničila mého bratra."
"Viděla jsi Ansela?" Můj otec ke mně udělal dva kroky. "Jak-"
Lumine nepromluvila, ale ztuhla. Můj otec ztichl.
"Co se stalo s tvojí matkou bylo smutné," řekla, ukládajíc si ruce v klíně.
"Ale nutné v rámci okolností."
"Bylo pro vás nutné ji zavraždit?" Moje oči vzplály, ale slzy jsem zahnala tak rychle, jak jen to šlo. Nebyl tu k čertu žádný způsob, abych dovolila Lumine vidět mě plakat.
S lehkým smíchem mlaskla jazykem a vše, co jsem se snažila neudělat, bylo, abych se na ni nevrhla v zuřivosti s drápy a zuby.
"Vražda? Těžko, Callo. A jsem si docela jistá, že bys to tak strašně ve své mysli neviděla…bez vnějších vlivů."
Zaryla jsem nehty do pokrývky.
"Jednou jsi věřila v povinnost, loajalitu," pokračovala. "Tvoje matka selhala v její nejdůležitější roli. A zaplatila za to."
Pohledla jsem na svého otce, ale byl stále zamrazený. Nedíval se ani na mě, ani na Lumine, místo toho byly jeho šedé oči ztraceny v neznámém, vzdáleném místě.
Lumine stále hovořila. "Potrestání tvého bratra bylo jen varování."
"Varování," řekla jsem tiše, vrčení lemovalo má slova.
"Zbytku tvé smečky," řekla. "Zrada musí být pohotově oplacena."
"Nic špatného neudělal." Vycenila jsem zuby a ona se usmála.
"Neudělal?" Zeptala se.
"Mohla bys mi ukazovat ty tvé smrtící tesáky a věřit v to, že tvůj bratr, který tě vždy zbožňoval, neměl podezření, že chceš něco jiného než je ti určené?"
Krev mi šplhala z krku do tváře, jak mé srdce začalo bít příliš rychle.
"Nemyslíš si, že nevytušil, že chceš riskovat svůj vlastní život a blaho celé tvé rodiny, jen kvůli dospívajícímu dívčímu poblouznění?"
"Poblouznění?!" Vykřikla jsem. "Zamilovala jsem se do Shaye a zjistila, že se ho chystáte obětovat. Chtěli jste, abychom ho s Renem zabili!"
I přes můj výbuch Luminin usměv byl víc klidný. Teplo v mé tváři pomalu ustupovalo chladu. Sakra. Provokovala mě a já ji dávala informace. Nechtěla jsem jí dát nic. Možná kromě nějakých ošklivých šrámů. Lumine si vyložila mé náhlé zmlknutí spíš oddaně než zklamaně.
"Nemohu ti nechat všechen čas, Callo." Její hlas se kolem mě omotal jako krajta, co se chystala udeřit. "Ale toto téma jsem hluboce projednala s tvým otcem. Poslechni ho. Poslechni nás všechny a vše bude v pořádku. Pro tvého bratra. I pro tvoji smečku."
Setkala jsem se s jejím pohledem, hledajíc podvod, ale našla jsem jen naléhavější, tvrdší pohled.
"Pomůžete Anselovi?"
Přikývla. "Vše může být takové, jako bylo."
Jako bylo. Moje rozbitá minulost by se mohla odehrát znovu.
"Pokud nám pomůžeš," řekla.
Neodpověděla jsem jí. Nemohla jsem mluvit, ani kdybych chtěla. Mé končetiny se třásly, moje hlava stále pulzovala a mé hrdlo bylo vyprahlé.
"Stephene." Lumine natáhla ruku k mému otci. Ten opatrně přistoupil k posteli.
"Emil a Efron dorazí do hodiny. Využij tento čas moudře. Jak jsme se dohodli."
"Samozřejmě, paní." Můj otec se Lumine poklonil. Opustila místnost doprovázena svými přízraky.
Ve chvíli, kdy stínová kreatura byla z dohledu, zatřásla jsem se a schoulila se na polštáře.
"Tady." Můj otec zvedl sklenici, která ležela na nočním stolku. "Vypij to."
Podívala jsem se na sklenici a zakroutila hlavou.
Ironicky se usmál. "Je to jen voda, Callo. Sám jsem ji nalil."
"Díky," řekla jsem ochraptěla a vzala sklenici. Na moment jsem se podívala na čirou kapalinu, jestli můžu věřit svému otci. Jestli na tom ještě záleželo. Jak jsem pila, voda zmírňovala bolest v mém vyschlém hrdle.
"Jak dlouho jsem tady?"
"Přivezli tě předešlou noc," řekl. "Byla jsi v bezvědomí, protože nechali přízraky, aby se z tebe nakrmily." Zavrčel a podíval se ke dveřím. "Tak, aby ses probudila k výslechu s návrhem."
"Co chtějí?"zeptala jsem se a podávala mu sklenici zpět.
"Chtějí, abys jim řekla, kde je Shay,"řekl bez váhání.
Trocha úlevy zahalila mé končetiny. Shay tu nebyl. Byl v bezpečí. Alespoň něco.
"Neřeknu,"řekla jsem, setkávající se s jeho upřeným pohledem. "Nikdy bych ho nezradila."
"Nemyslel jsem si, že bys to udělala."
Díval se na mě zblízka, ale nedokázala jsem číst emoce v jeho tváři. Zmatení, možná? Starost?
"Tvůj bratr…,"řekl starostlivě. "Je-?
"Je v bezpečí,"řekla jsem.
"Je v pořádku?"
Začala jsem vrtět hlavou, ale něco uvnitř mě vybuchlo, vykřikla jsem a schovala si hlavu do dlaní. Moje tělo se otřásalo, když jsem vzlykala, jak mnou konečně projely všechny ztráty. Moje matka, můj bratr, Lydia, Silas, pan Selby… a možná další, co byli zabiti po tom, co jsem omdlela.
Bylo to k něčemu? Po tom všem jsem byla tam, kde jsem začala, ve Vailu, a vstřebávala rozmary své paní. Možná není žádný způsob, jak uniknout osudu.
Ruce mého otce byly kolem mě. Byla jsem příliš rozrušená, než abych reagovala, i když jsem věděla, že bych měla být zaskočena. Nepamatovala jsem si, kdy mě naposledy objal. Vždy láskyplně se mnou a Anselem bojoval, když jsme byli vlci, ale to bylo to bojové cvičení, stejně jako způsob stmelování. Když jsme byli lidé, můj otec byl vždycky trochu rezervovaný. Teď se jeho ramena třásla a on vzlykal stejně otevřeně jako já.
Zůstali jsme tak, jeden u druhého, oba jsem se potáceli ve smutku, dokud jsme se neodtáhli. Promnula jsem si kalné oči a otočila se zpět k oknu. I když byl můj pokoj v druhém patře, nebylo to tak daleko na zem. Možná to byla moje jediná šance. Možná by můj otec mohl jít se mnou.
"Ne, Callo,"řekl a jeho ruka spočinula na mém rameni.
"Kolem celého našeho pozemku jsou Baneové. Možná bys přeprala dva nebo tři, ale nakonec by tě přemohli."
Otočila jsem se k němu, nepřekvapovalo mě, že tak snadno přečetl mé myšlenky. Konec konců, byl to on, co mě vedl k tomu, abych jednala jako bojovník a vždy hledala způsob, jak vzít věc do svých rukou.
"Můžeme si promluvit?"zašeptala jsem, pátrající v jeho očích po nějakém náznaku jeho opravdových pocitů kolem všeho, co se s námi stalo.
Můj otec miloval pořádek, kontrolu. Teď se jeho život změnil v chaos. A z toho, jak mě držel a byl tu se mnou, jsem věděla, že něco uvnitř něj bylo roztrháno tím, co Strážci udělali s jeho rodinou. Pohlédl na dveře a kývl. "Venku budou mít přízrak. Ale pokoj je náš."
Moje srdce bušilo o závod. Kolik času máme? Co jsou nejdůležitější věci, co musím vědět?
"Vzali ještě někoho?"zeptala jsem se. "Když mě sem vzali, byli tu i další vězni?"
"Ne, toho jsem si vědom,"řekl. "Ale v těchto dnech mi zrovna nedůvěřují."
Kousla jsem se do rtu a uvědomila si, že tohle je ta chvíle. Možná to byla velká věc, co Hledači potřebovali.
"Tati,"začala jsem a snažila se, aby se mi netřásl hlas.
"Co kdybych ti mohla pomoci?"
Otočil se na mě s ostrýma očima a mé srdce poskočilo. Bere mě můj vlastní otec jako zrádce? Po tom všem, co se stalo, byla jeho loajalita ke Strážcům stále důležitá?
"Pomoci mi jak?"
Cítila jsem se bez dechu, ale přinutila jsem se jít do toho. "Zachránila jsem Shaye, protože se ho Strážci chystali zabít."
Nic neřekl, ale díval se na mě víc zblízka, když jsem to řekla.
"Je to Scion,"řekla jsem. "Potomek Strážců, co je může zničit."
"Pokud je jedním z nich, proč se obrátil proti nim?" Můj otec pozvedl obočí.
"Není to zrovna jeden z nich,"řekla jsem, slova se ze mě řinula.
"Jeho matka byla člověk."
"Nemyslím si, že je to možné-"
"Je,"vzala jsem ho za ruce. "Všechno, co se říkalo o Strážcích a Hledačích. O Válce. I o tom, kdo jsme. Všechno to byly lži."

Smečka 3 kapitola šestnáctá (16) část 2.

8. června 2012 v 21:42 | Arwen
Jeho ruce mě sevřely, tak těsně, až to bylo bolestivé, ale mluvila jsem dál.
"Strážci zkroutili náš svět, aby ho mohli ovládat. Hledači se to snaží změnit.. Oni jediní mohou vybojovat znovu správnost. Shay je k tomu všemu klíč."
"Jak si můžeš být jistá?"zašeptal, oči divoké.
Promítla jsem si svou mysl. Neviděl to, co já. Akademii - krásu a milost magie Hledačů, tolik odlišnou od kruté manipulace kouzel Strážců. Nebojoval s novými spojenci, neměl důvod jim věřit tak, jako já. Co by ho mohlo přesvědčit? Věděla jsem, že ho musím přivést. Jeho pomoc by pro mě mohla všechno změnit… pro nás všechny.
"Callo,"zněl tak zoufale, jako jsem se cítila já. "Co víš? Nemáme moc času. Emile-"
Nedokázal vyslovit jméno alfy Baneů bez toho, aby zavrčel. Moje mysl praskala, když mě realizace zasáhla jako zářící blesk.
"Corrine,"řekla jsem.
"Co?"zamračil se.
"Corrine Larocheová." Popadla jsem ho za ruce. "Nebyla zabita Hledači."
Můj otec ztuhl, ale já jsem spěchala. "Hledači přišli bojovat na její straně. Vedla vzpouru proti Strážcům."
Setkala jsem se s jeho pohledem, čekala jsem nevíru, ale nebyla tam.
"Ale spiknutí bylo odhaleno a zabili ji a všechny Baney, co byli s ní,"řekla jsem. "A když přišli Hledači, Strážci na ně čekali."
Můj otec pustil mé ruce a zaťal ty svoje v pěst. "Bylas jediná. Jen dítě, když se to stalo."
"Já vím,"řekla jsem. "Stalo se to o mých a Renových prvních narozeninách."
"Vždycky jsem si myslel…" odmlčel se a z jeho hrudi vyšlo zavrčení. "Že něco nebylo v pořádku. Strážci nás povolali do boje, šli jsme po Hledačích - odtrhli je od skupiny Baneů, pronásledovali celou cestu na Balvan. Ale nebyla tam žádná těla."
"Jak to myslíš?"
"Baneů,"řekl. "Strážci nás povolali do bitvy, protože Baneové byli napadeni Hledači. Ale když jsme dorazili na jejich úzamí, nebyli tu žádní zranění nebo mrtví Baneovští vlci. Nebyly tu žádné oběti. Hledači jsou tvrdí bojovníci; nechávají ve své brázdě raněné a mrtvé."
"Ale přízraky ne,"zašeptala jsem.
Jeho oči se setkaly s mýma, lesknoucí jako ocel. Přikývl. "Hledači ti tohle řekli?"
I přes jeho vlastní vzpomínky zanechávající kousky pravdy, jsem slyšela, že ještě stále ještě nebyl ochotný věřit svým dlouholetým nepřátelům.
"Hledači vyplnili mezery,"řekla jsem. "Ale četla jsem o Corrine a pasti."
"Kde?"zeptal se překvapeně.
"V knihovně Bosqua Mara,"odpověděla jsem se zamrazením. "V Rowan Estate. Byl tu odkaz na Haldičkou historii."
"Corrine byla dobrá vlčice,"řekl tiše. "Nezasloužila si život, jaký jí byl předhozen."
"Já vím,"řekla jsem.
"Myslím, že je požehnání, že tohle její chlapec nikdy nevěděl."
Můj dech se zachytil při zmínce o Renovi. "Teď to ví."
"Ty víš, kde je?" Oči mého otce se rozšířily.
"Strážci nám řekli, že utekl. Nemohl unést vinu ztracení smečky. Jako Logan."
Na mé rty se vplížil úsměv. "Kde je Logan, vím taky."
Jedno z jeho obočí se nadzvedlo. "Opravdu?"
"Oba jsou s Hledači,"řekla jsem. "Ren proto, protože ho chtěla zachránit Adne… a já taky."
"Kdo je Adne?"
"Dcera Monroa - jednoho z Hledačů. A je to…" Uvědomila jsem si, jak moc jsem se toho dozvěděla a jak málo toho stále ví můj otec.
"Je to Renova sestra."
Věnoval mi dlouhý pohled a nakonec si povzdechl "Corrine a Hledač Monroe?"
"Nezníš překvapeně,"řekla jsem.
"Předtím jsi řekla, že Shay měl lidskou matku,"řekl. "Což poukazuje na to, že páry mezi lidmi a našim druhem jsou také možné." Nabral pomalý, dlouhý dech a řekl "
"A nikdo neriskuje tak jako Corrine bez toho, aby bylo něco velkého v sázce. Něco jako láska."
Do očí se mi nahrnuly nové slzy. "Já vím."
Tak trochu se usmál. "Miluješ toho chlapce… Sciona?"
Přikývla jsem a pozvedla si kolena až k hrudi.
Díval se na mě a trochu se mračil. "Ale taky ses vrátila pro Rena?"
Moje tváře zahořely a najednou jsem byla dcera polapena ve svízelném rozhovoru se svým otcem. "Je to komplikované."
"Myslím, že je,"zasmál se. "A teď už rozumím, proč Renier není jako jeho otec."
"Jeho otec… jeho opravdový otec…" odkašlala jsem si. "Byl to dobrý muž. Válečník jako my."
"Je dobré vědět, že Corrine našla ve svém životě trochu štěstí,"řekl tiše. "I když jen krátce."
"Asi,"řekla jsem a přemýšlela o Corrine, Monroovi, Renovi a Adne. Adne teď byla sirotek, ale zachránila svého bratra. Vyrovnávalo to? Nevěděla jsem.
"Láska,"řekl můj otec jemně. "Pravá láska je někdy cennější, než kdokoliv z nás může říct."
Zírala jsem na něj, čistý pohled jeho očí vrhal pravdu do mých.
"Kdo jsi a co jsi udělal s mým otcem?"neubránila jsem se úsměvu.
Zasmál se. "Někdy je čas válčit - hodně často. Ale někdy je nutné riskovat říct pravdu o naší vlastní zranitelnosti."
Koukala jsem na něj a v hrudi mi štípal smutek. "Miloval… miloval jsi mámu?"
"Ano,"jeho úsměv zmizel. "A ještě víc, když jste se ty s Anselem narodili."
Chtěla jsem mu věřit, ale nemohla jsem zastavit další otázku. "Ale vždycky to vypadalo jinak?"
"Byli jsme jiní,"řekl. "Ale oba jsme se vždycky snažili být tak dobrými alfy, jak jsme si mysleli, že můžeme být. Chránit smečku. Udržovat tebe a tvého bratra v bezpečí."
Zaryla jsem si nehty do rukou. Snažila se mě chránit a moje rebelství ji zabilo.
"Omlouvám se,"zašeptala jsem.
"Ne,"řekl a odhrnul mi vlasy za uši. "Nikdy tě z toho nevinila."
Přikývla jsem, přála jsem si, aby jeho slova ze mě mohla vytáhnout vinu, která se v mých střevech motala jako nůž.
"A tvoje matka měla i divokou stránku,"řekl. "Nikdo ji nemohl hnát. Když jsme byli svobodně v lesích a běželi spolu, byly to ty nejšťastnější chvíle."
Usmála jsem se na něj, pamatovala si na tu nespoutanou radost, co jsem prožívala při lovení se Shayem. "Jsem ráda."
"Ti Hledači." Stoupl si a opřel nohu o postel, aby stál co nejblíž oknu. "Myslíš, že mají nějakou šanci vyhrát?"
"Logan si to myslí,"řekla jsem. "To proto jim podává informace."
Můj otec se na mě podíval. "Obrátil se proti svému otci?"
"Nemyslím si, že to bere takto,"řekla jsem a ušklíbla se. "
"Myslím, že se jen snaží zachovat sebe samého nedotčeného."
"To zní pravdivě."
"Shay má zbraň,"řekla jsem. "Nebo její většinu. Elementární kříž."
"Kříž je zbraň?"
"Jsou to dva meče,"řekla jsem. "Až je bude mít všechny, může porazit Strážce. Bude schopen zabít přízraky."
"Nic nemůže zabít přízraky." Mluvil spíš do vířícího sněhu, než ke mně."
"Scion ano."
"Jak budou útočit?"
Zděsila jsem se a přemýšlela, jestli bych měla říkat něco víc. Co když můj otec stále doufá, že získá své postavení mezi Strážci?
Jeho prsty škubaly. Vědění a naděje ve mně bublaly. Nechtěl mít se Strážci nic společného. Můj otec byl bojovník. Chtěl bojovat.
"Nevím, jak dojde k útoku." To byla pravda. Zaměřovali jsme se na sbírání částí kříže. Kdo ví, co s nimi bude potom? "Ale potřebujeme armádu k zálohování Shaye."
Můj otec se ke mně otočil a v zamyšlení nakláněl hlavu.
"Armádu?"
Přikývla jsem.
"Hledači nejsou dost?"
"Ne,"řekla jsem. "Budou bojovat až do konce, ale potřebují pomoc. Tam přicházíme my."
"My?"
"Ochránci."
Zasmál se. "očekáváš, že povedeš armádu vlků proti Strážcům?"
"Už se to jednou stalo,"řekla jsem. "Otřesení bylo vzpoura vedená Ochránci."
"Další tajemství z knihovny?"
"Ano,"řekla jsem. "Ale můžu vést jen svou smečku… a je nás jen sedm. To je těžko armáda."
Byl velmi klidný.
"Jsem mladá alfa,"řekla jsem pomalu. "Potřebujeme veterána. Vůdce, kterého budou ostatní vlci následovat."
"Callo,"v jeho vlase bylo varování mísící se s bolestí.
"Pořád jsi alfa Nightshadeů."
Jeho ramena se otřásly hněvem. "Byl jsem této role zbaven."
"Nikdo od tebe nemůže oddělit tvou smečku,"řekla jsem a převalila se na kolena. "Jsou Nightshadeové šťastní, že Strážci nazývají Emila jejich alfou?"
Ušklíbl se.
"To si nemyslím,"řekla jsem. "Můžeš je vést. Musíš je vést."
"Kdy?"jeho otázka byla sotva slyšitelnější, než šepot.
"Brzy,"přesunula jsem se z postele a vzala ho za ruce. "Přeji si, abych mohla vědět víc."
"Pokud Hledači vyhrají, co by to znamenalo pro vlky?"
Otevřela jsem ústa, než jsem zjistila, že žádnou odpověď nemám. Co by se stalo, pokud by se nám podařilo vyhrát tuhle válku? Kam by patřili Ochránci?
Dveře pokoje se otevřely. Dovnitř vstoupil Emile Laroche, pohlédl na nás, semknul ruce a ušklíbl se.
"Rodiny Torů opět spolu,"ušklíbl se. "Není to dojemné?"
Pohlédla jsem na něj a on vyběhl s jazykem ven, brousil si špičáky.
"Škoda, že to tak nemůže zůstat."
překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz

Smečka 3 kapitola sedmnáctá (17)

8. června 2012 v 21:42 | Arwen

Kapitola sedmnáctá



MŮJ OTEC DOPADL na zemi, šedo-hnědý vlk blokoval Emilovi cestu ke mně. Emil se přeměnil, prskal a vrčel. Rozběhl se k nám. Můj otec vydal varovné vrčení, čenichem funěl, jak se připravoval k útoku.
"Ale no tak." Efron Bane se procházel v místnosti s Lumine po boku. "Nemáme čas nechat naše chlapce zápasit."
Dva alfové si stále byli tváří v tvář, zuby vyceněné, hlavu pozvednutou.
"Dost," Luminin rozkaz se nesl místností. "Přeměňte se zpět."
Oba vlci neochotně poslechli, jejich vrčení přešlo ve zlobné pohledy, když se vrátili do lidské podoby. Můj otec stále stál přede mnou, jeho tělo mě zastiňovalo.
"Nějaké úspěchy, Stephene?"zeptala se Lumine.
Zavrtěl hlavou. "Je to hrozně tvrdohlavá dívka, paní. Nemohl jsem ji přimět."
"Dej mi pár minut,"odfrkl si Emile. "Přiměju ji."
Můj otec zaťal pěsti, ale Efron si položil ruku na Emilovo rameno. "Ale no tak. Svět se točí, což rychle přesouvá okolnosti, pamatuješ? Nemůžeme ti dát čas užít si zábavu s touto dívkou."
Emile setřásl Efronovu ruku. "To je omyl. Ta malá mrcha je zrádce a měla by zemřít."
Sledovala jsem jejich výměnu a stále jsem byla zmatená. Co se stalo?
Lumine přešla místnost a měřila si mě pohledem.
"Zřejmě sis udělala mezi Hledači nějaké přátele, Callo."
"A oni mají něco, co chceme my,"dodal Efron.
"Váš syn byl hlupák, že se nechal chytit,"odfrkl si Emile. "Měl bys ho nechat hnít v Hledačské díře."
Emile se zhoupl na patách a Efron ho uhodil.
"Pamatuj, vlku. Syn tvého pána si zaslouží tvůj respekt."
Emile na něj pohlédl, ale sklonil hlavu v poddání.
Moje mysl rotovala. Logan? Logan lhal, že byl unesen. Co se to sakra děje?
"Pojď se mnou, Callo,"pokynula mi Lumine. "Nechceme se zpozdit."
Podívala jsem se na otce a pak jsem jí vyšla po boku. Dotkla se mých krátkých blonďatých pramínků.
"Velká škoda tvých vlasů,"řekla Lumine. "Co sis myslela?"
Neodpověděla jsem jí.
"Stephene, počkej, až se vrátím,"řekla a našpulila rty, když se dívala na mého otce. "Ty a já máme stále hodně věcí, co máme prodiskutovat."
"Jistě, paní,"sklonil hlavu.
Když jsem následovala Lumine ven z místnosti, potlačila jsem nutkání se na něj ohlédnout. Právě teď jsem musela být tvrdohlavá, rebelská dcera, která nemá respekt ke svému otci. Nemohla jsem dovolit Strážcům zjistit, že jen dvě věci ze tří jsou pravda.
Neviděla jsem přes temně tónovaná okna limuzíny, ale jeli jsme asi hodinu. Má mysl byla zpátky ve Vailu. Přála jsem si, abych mohla nějak mluvit se svým otcem. Pomohl by nám. Bojoval by proti Strážcům. Ale jak bylo možné navázat spojení mezi jeho smečkou a Hledači?
Moje tělo bylo vyčerpané. Moje mysl v šílenství. Pořád jsem nevěděla, kam mě vezou, nebo co se stane, až se tam dostaneme. Nezávisle na tom, jak moc jsem to chtěla zjistit, zvědavost zvítězila, když se auto zastavilo.
"Kde jsme?"
"Na strašně nepohodlném místě, co obléhají tví přátelé." Efron si podal skleničku brandy, kterou po cestě popíjel. "Měli bychom být pochváleni za naši spolupráci."
Emile tiše zavrčel. Po celý výlet na mě zíral. Věděla jsem, že mě chce zastrašit, ale akorát způsobil to, že jsem ho ještě víc nenáviděla. Když lezl přese mě, aby následoval Efrona ven z limuzíny, zašeptala jsem, "Jednou se budu dívat, jak umíráš."
Usmál se na mě. Všemi zuby. "Moc se bojíš pokusit se zabít mě sama?"
Vyslala jsem k němu tvrdý úsměv bez mrknutí oka. Strach v tom nehrál žádnou roli, ale byl tu seznam Emilových nepřátel, kteří si zasloužili vykonat pomstu víc než já.
Jako můj otec. Jako Ren.
"Jdi, Callo,"řekla Lumine a šťouchla do mě dlouhými nehty.
Vylezla jsem z auta. Emile stál u mě, hrál roli střežitele vězně, zatímco Strážci vyrovnali řadu ve svých Chanel a Gucci outfitech. Řidič a další muž opustili auto. Zaregistrovala jsem dva ze starších Baneů. Zaujali pozice vedle Strážců.
Rozhlédla jsem se, snažila se zjistit, kde to jsme. Stáli jsme na okraji malé louky, roztínající les borovic. V dálce jsem viděla vrcholky hor, kde sněhová oblaka kroužila kolem skal. Vzduch byl moc svěží na to, abychom byli blízko města, ale taky jsme nebyli v okolí Vailu.
Také jsme ujeli vánici. Tady občas proplula kolem sněhová vločka, ale nebyla tu žádná známka větru a sníh sahal jen po kotníky.
Zachytila jsem mezi stromy přes prostor pohyb. Postavy vykročili z lesa a pohybovali se směrem k nám.
Když jsem zachytila kaštanové vlasy, skoro jsem zavolala. Connor byl naživu.
Jen vidět ho mi dodávalo naději, že možná mise v Eydisu neskončila jako katastrofa. Bez rozmyšlení jsem se vydala k němu. Emile mě chytil za ruku, zaryl mi prsty do masa dost na to, abych tam měla modřiny. Ignorovala jsem bolest v mých očích a pohybovala jsem se za zbytkem skupiny, ale nenašla jsem, koho jsem hledala. Dvě osoby, které jsem očekávala, že mě přijdou zachránit, Shay a Ren, tu nebyli k vidění.
Stejně tak Bryn, Mason nebo Nev.
Connor vedl zhroucenou postavu, která klopýtala ve sněhu. Logan vypadal o moc hůř, než když jsem ho viděla naposledy. Když se dostal blíž, viděla jsem jeho oteklý ret a monokl.
"Otče!"vykřikl Logan. Connor mu šťouchl loktem do žeber a Logan zdvojnásobil kašel.
"Jak se opovažuješ vztáhnout ruku na mého syna!"zakřičel Efron s planoucíma očima. Viděla jsem, jak se žene síla z jeho ramen, skoro jako světlo a doufala jsem, že Connor ví, co dělá. I když byla výměna dohodnuta, pokud byl ve hře přízrak, pochybovala jsem o našich šancích dostat se odsud živí.
Anika pohlédla na Connor a zavrtěla hlavou. "Dost."
Connor pokračoval s držením pohledu na Loganovi a přejel prstem po jeho krku. Mladý Strážce se skrčil a hodil prosebný pohled na svého otce.
Skoro jako show, kterou na Strážce hrají.
Prosím, ať to vyjde.
I když to nebylo v plánu, věřila jsem, že je to tak dobře.
Hrdá ztuhlá postava, jejíž zápěstí bylo v ocelových poutech, držela krok s Anikou. Sabininy oči byly podlité krví, končetiny se třásly zimou.
Sabine? Co tu dělá? A proč má na zápěstích železné okovy?
Dva další Hledači ozbrojení kuší stáli na boku malé skupiny. Drželi zbraně namířené na Emila a další dva Baney. Malá skupinka přišla pět metrů před nás a zastavila se.
"Nabídl bych vám občerstvení, ale odmítli jste moji pohostinnost,"řekl Efron Anice, zatímco se díval na Sabine. Vypadal, že je z jejího objevení tak zmatený jako já.
Jeho pohled byl tvrdý, měnil se v něm vztek a zvědavost, zatímco ona měla oči sklopené.
"Vaše kanceláře jsou stěží místo pro pohostinné setkání, Efrone,"řekla Anika s chladným úsměvem.
Efron se zamračil."Můžeme provést obchod?"
"Jak jsme se dohodli,"řekla Anika. "Vlčice za tvého syna?"
Efron přikývl.
Sabine klopýtla dopředu k Efronovým nohám. "Počkejte! Slíbili jste, že můžu mluvit!"
Baneové se proměnili a vyskočili vpřed. Kráčeli kolem Sabine.
Efronovy rty se zvlnily v úšklebku, když se koukal na třesoucí se dívku na kolenech před ním.
Zírala jsem na ni. Co to sakra dělá?
"Prosím,"řekla. "Prosím."
"Co to má být?" Efron si odplivl.
"Ta holka je nám k ničemu,"řekla Anika upjatě. "Ale na rozdíl od vás nejsme monstra. Nepopravujeme vězně bez důvodu a nemůžeme riskovat, že uvidí naše operace. Je záruka."
Sabine vzlykala a snažila se vytrhat si vlasy z pout. "Nevěděla jsem to. Omlouvám se. Udělala jsem hroznou chybu."
"To je k pláči,"řekla Lumine. "Jaká radost, že nesdílíme tvé břemeno svědomí," Podívala se na Baney a pozvedla ruku. Nemohla jsem dýchat, protože jsem věděla, že se chystá vydat rozkaz k odstranění Sabine.
"Ne,"Efron ji věnoval ostrý pohled. "Tohle mám řešit já."
Lumine si povzdychla, nechala svoji ruku spadnout. "Jak si přeješ."
"Prosím, odpusťte mi, pane,"Sabine na něj zírala, její obličej byl mokrý slzami. "Ukažte mi svou laskavost. Vezměte mě zpět."
Bylo mi na zvracení, věděla jsem, že to není pravé, ale nebyla jsem s to uvěřit, jak tohle může být součástí plánu Hledačů. Proč by se Sabine vracela k Efronovi? K čemu by to bylo dobré?
Úsměv pomalu zkřivil Efronova ústa. "Drahá Sabine, proč bych ti měl otevřít náruč? Zrada řeže jako nejostřejší nůž. To jistě víš."
"Já vím," prosila. "Nerozuměla jsem tomu. Ale nezůstanu s nimi. Zůstanu s tebou." Otočila se a zamračila se na Aniku. "Jsou to blázni, chci žít. Dovolte mi vrátit se k Baneům."
Efron přikývl. "Vždy jsi k nám patřila."
Kývla.
"Dax a Fey uvítají tvůj návrat," dokončil, líně vlekl ruku přes její zlatavé vlasy.
"Zejména u třetího člena se ukázalo, že za tebe byla špatnou náhradou."
Moje krev byla studenější než vzduch okolo nás. Ale ne. Lumine se krutě zasmála. "Říkala jsem, že nebyla poslední."
Efron pokrčil rameny.
Sabine se nepohnula. Dívala se na Efrona, ale nepromluvila. Můj hlas se zlomil.
"Cosette?"
Tato otázka mi vysloužila ránu do hlavy od Emila, ze které mi zvonilo v uších, jak jsem padala po všech čtyřech na sníh.
"Drž hubu, děvko."
"Jak křehká dívka. Nic moc ani na vlka." Efron pomalu zatřásl hlavou, jak předstíral lítost.
"Den po vašem odchodu, jsme ji našli viset na jednom ze stromů za územím Baneů. Jen jeden den."
Jeho pohled sjel po Sabine, pohled ostrý jako břitva. Neuhnula, ale zašeptala: "Cosette byla vždy slabá."
"Jistě." Efron nabídl svoji ruku Sabine. Vzala jeho prsty, nechala ho vytáhnout jí nahoru.
"Vítej doma, drahoušku."
"Děkuji." Sklonila hlavu.
"Můžeme se přesunout společně?" Connor najednou zařval, strkal Logana na kolena. "Tohle smrdí jako jeho chcánky."
Efron na něj civěl. "Jestli jsi ublížil mému synovi . . ."
"Žádné trvalé poškození se nestalo," řekla Anika. "Ujišťuji vás."
"Dej nám ho," řekl Efron, ačkoliv držel kontrolu nad Sabine. "Hned."
"Ne dřív, než budeme mít vlka," namítla Anika.
"Emile." Efron kývl hlavou ke Connorovi. S pohybem paže mě Emile zvedl na nohy a kopl mě k Hledačům. Ve stejnou chvíli Connor nakopl Logana, který se začal škrábat sněhem, Connor za ním. Zastavili jsme se méně než třicet centimetrů od sebe.
Emil se na Connora ušklíbl. "No dobře. Neviděl jsem vás od chvíle, kdy jsem z vašeho vůdce udělal kus masa."
"Zapomněl jsem zmínit mé díky," řekl Connor.
"To mě těší," dodal Emile.
Connor vzal Logana za rameno a tlačil ho ke Strážci před sebou. "Prostě to pojďme udělat."
"Jak se patří," zavrčel Emile, uchopil mě kolem pasu. "Promiň, že jsme neměli více času k popovídání, Callo."
Zírala jsem na něj. "Táhni k čertu."
I přes mé rozhořčení mi srdce bušilo, když jsem se přes rameno ohlédla na Sabine. Nemohli jsme jí tu opustit. Prostě jsme nemohli. Pak jsem byla strčena dopředu a viděla jsem Logana padat okolo mě. Hodila jsem po Connorovi děkovný pohled. Emile mě nechal jít.
Connor zakřičel dřív, než jsem popadla dech a v příští chvíli jsem byla v Hledačově náruči a sněhem jsme běželi na druhou stranu louky. Zazářilo světlo, jak se před námi otevíral portál a já slyšela hlasy volající mé jméno.
Baneové na nás zaútočili, ale Hledači očekávali zradu Strážců. Kuše vystřelily, když mě Connor nesl do třpytivých dveří s Anikou u nás, dávajíc rozkazy, i když jsme běželi přes zasněženou louku. Přetočila jsem se v jeho rukou a dívala se na Sabine. Jakmile mě ozářilo světlo portálu, setkala jsem se s jejím pohledem a myslím, že jsem viděla její úsměv.
překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz

Smečka 3 kapitola osmnáct (18) část 1.

8. června 2012 v 21:42 | Arwen

Kapitola osmnáctá


"Musíme se vrátit!" Ječela jsem na Connora, který mě táhl, když Adne zavírala dveře.
"Co ti to udělali? Ztratila jsi rozum?" Connor zařval, když jsem se od něj sápala. "Proč bychom tam sakra měli lézt? A mimochodem, tohle má být poděkování za záchranu!"
"Nechali jste tam Sabine!" Slzy mi stékaly po tvářích a nemohla jsem je zastavit. Byla jsem tak naštvaná a měla jsem strach z toho, co se jí může stát.
Connor protočil panenky. "Nenechali jsme ji tam," strkal mě.
"Je to součást plánu, Callo,"řekla Adne jemně.
"Děkuji za důvěru." Connor na mě hleděl.
"Plánu?"Přinutila jsem se nadechnout a vyhnat ze sebe divoké emoce.
"Jak jsem řekl,"zasmál se Connor. "Vůbec žádná důvěra."
"Potřebovali jsme někoho, kdo bude sledovat Strážce a komunikovat s Ochránci,"řekla Adne.
"A Sabine je vaše nejlepší volba?" Nemohla jsem dostatečně vynechat ze svého hlasu naštvání. "Víš, co musela prožít?"
"Byl to nápad Sabine,"odpověděla Anika a změřila si mě pohledem.
Otevřela jsem znovu svou zavřenou pusu, neschopná odpovědět. Sabine přišla s tímto plánem?
"A byl to dobrý plán,"řekla Anika. "Potřebujeme její pomoc. Je nejlepší spojení mezi Strážci a Ochránci, jaké máme."
"Nebáli jste se, že Efron neskočí na návnadu?" zeptala jsem se, cítila jsem se trochu nerozhodně z přívalu informací.
"Logan si byl jistý, že skočí,"řekl Connor. "Něco o hrdosti, že pro jeho otce je Sabine největší Achillova pata, bla bla, další metafory."
"Fajn,"vycenila jsem na Connora tesáky. "Ale jak se na to tvářil Ethan?"
"Souhlasil jen, když ho necháme jít taky."
Zdálo se mi, jako by mě někdo praštil do břicha. "Ethan je ve Vailu?"
"Jop,"řekl Connor. "Trval na svém."
"Ale oni ho zabijou."
"Bože, Connore,"Adne na něj pohlédla, "Neříkej to takhle."
Connor se zašklebil. "Je to tak ale o moc zábavnější, vidět, jak se jí chce zvracet."
Ignorovala ho a otočila se ke mně. "Callo, Ethan není se Strážci. On a Nev jsou s Tomem Shawem."
"U Burtnouta?"zeptala jsem se.
"Vybudoval si pod barem pěkný bunkr,"řekl Connor. "Čas od času ho užíváme jako bezpečné obydlí. Nev a Ethan tam přebývají, koordinují informace, které přicházejí od Sabine a Logana. Logan eviduje postupy svého otce a ostatních Strážců. Sabine se snaží spojit Baney a doufejme, že tvůj otec dělá to samé s Nightshadey. Využíváme je k finálnímu útoku na Rowan Estate."
Polkla jsem knedlík, co se zformoval v mém krku.
"Kdy je útok?"
"Pokud sesbíráme poslední kousek,"řekla Adne tiše, "zaútočíme o půlnoci."
"Tak brzy?"zeptala jsem se.
"No, vzhledem k tomu, že jsme přeskočili několik časových pásem, tak je to vlastně v minulosti." Connor na mě povytáhl obočí.
"Nechápu, o čem to mluvíš."
Předpokládala jsem, že mě Connor dostal portálem zpět na Akademii. Ale my jsme nebyli v budovách Hledačů. Bylo odpoledne, když jsme opouštěli louku v horách. Teď byla venku tma, ale ne noc. Vzduch byl plný příslibu úsvitu. Tóny růžové se lehce draly do hluboce šedé oblohy.
"Jsme na Novém Zélandu,"řekla Adne. "Kde je teď včera ráno."
"Ale až se vrátíme do Vailu k útoku, pořád bude včera o půlnoci,"řekl Connor.
"Mám z tebe bolest hlavy,"řekla jsem.
"V tom je on nejlepší,"usmála se Adne.
"Pojďme,"Anika vyrazila. "Ostatní čekají."
"Kde jsou?" zeptala jsem se a moje mysl se začala uspořádávat.
"Jsou na lodi,"řekla Adne.
"Další lodi?"zasténala jsem.
"Tentokrát to bude jiný výlet,"řekl Connor. "Žádné plavání až do konce."
Vedl nás jasným ránem, přes les, jaký jsem nikdy neviděla. Země pod mýma nohama byla pevná, hrubá s rozbitými kameny, co vypadaly, že se z nich brzy stane písek.
Pestrobarevné stromy s tuhými listy nás lemovaly, někdy doplněny jehličnatými kartáči, dopadajícími na lesní cestu.
Když se cesta svažovala, stromy prořídly na širokou pláž a já uslyšela dva známé, přeřvávající se hlasy.
"Callo!
Ren a Shay na mě oba civěli. Seděli zády k sobě. A byli svázaní.
Zírala jsem na ně. "Co to-"
Mason, co kroužil kolem těch dvou jako vlk, se přeměnil.
"Díky bohu," běžel ke mně a chytil mě v těsném objetí. "Je dobrý tě vidět."
"Tebe taky." Objala jsem ho a pak jsem ukázala na Rena a Shaye, co se snažili vyprostit ze svého uvěznění.
"Co se děje?"
"Museli jsme je uvázat,"řekla Adne.
"A já je musel střežit,"řekl Mason. "Dokonce i potom, co jsem uvázal ty nejtěžší uzly, co se dají. Dokonce i potom, co jsem Shaye musel jednou kousnout."
"Nebylo to se mnou tak složité,"řekl Shay.
"Jo, bylo."
"Proč jsi je musel svázat?"zeptala jsem se a koukala se, jak Connor vytáhl nůž a začal se prořezávat lany, co držely Rena a Shaye dohromady.
"Nemuseli jste nás svázat!" zakřičel Shay a odhodil lana.
"Ano, museli!" Adne si založila ruce v bok. "Mohli jste se vrhnout rovnou do portálu, aby jste se k ní dostali. Oba jste se chovali jako debilové."
"Má pravdu,"řekl Ren. "Pravděpodobně nás museli svázat,"zašklebil se Shay.
"Sklapněte!" Adne se podívala na Rena. "Pořád jsi na seznamu lidí, na které jsem naštvaná. Nemysli si, že se z něj dostaneš tím, že se mnou budeš souhlasit."
Ren věnoval Connorovi dlouhý pohled. "Založila si seznam, jo?"
"Neměj strach," řekl Connor. "Jsem na něm roky."
"Já to slyšela,"hlas Adne poskočil o pár oktáv.
"Jsem si jistý, že jsi ho udělala výborně," Connor odskočil, aby se vyhnul provazu, když se Shay s Renem zvedli a oba se na mě vrhli.
Udělala jsem pár kroků zpět, snažila se předvídat řešení. Ale oba se zastavili krátce přede mnou, těžce oddechovali, oba se dívali jeden na druhého a na mě.
"Ahoj,"řekla jsem a nebyla si jistá, co dělat. Přála jsem si, aby mě oba objali, ale nevypadalo to, že by k tomu došlo.
"Ahoj," Ren řekl a založil si ruce na hrudi. "Je mi líto, že jsme nemohli přijít zachránit tě osobně." Neviděla jsem, že by jeho puls vyskočil do krku.
Shay vypadal přesně tak nesvůj, díval se na Rena s nejistým úsměvem. "Ne, že bychom nechtěli. Byli jsme zaneprázdněni," naklonil hlavu a prohrábl si větrem rozváté vlasy. "Jsi v pořádku?"
"Jo,"dala jsem si ruce do kapes. "Ten přízrak byl odporný. Ale bylo to hodně rychlé. Teda aspoň z mé strany. Po té, co mě odnesli, si moc nepamatuju. Vzbudila jsem se v pokoji. Byla tam Lumine."
"Co se stalo,"zeptal se Ren.
"Ptali se na otázky, na které jsem neodpověděla,"řekla jsem. "Pak přišlo obchodování. Nebyla jsem tam dlouho."
"Ale byla jsi zpět ve Vailu?"zeptal se Shay.
"Ano,"zamrazilo mě při vzpomínce na můj pokoj, kde Lumine předstírala, že je má matka. "Ale viděla jsem svého otce. Myslím, že nám může pomoct."
"To je pointa toho, proč Ethan a Sabine pracují ve Vailu,"řekl Connor. "Doufejme, že se jim podaří navázat spojení."
" Pošleme zprávu Ethanovi a Tomovi,"řekla Anika.
"Je dobře, že jsi mohla mluvit se svým otcem, Callo."
Přikývla jsem a přemýšlela, jestli můj otec opravdu může přetáhnout Nightshadey na naši stranu.
"Otevři dveře, Adne,"pokračovala Anika. "Je čas informovat Vůdce a připravit na dnešek dějiště."
"Řekni jim, ať si obrní prsty na rukou a na nohou,"řekl Connor.
Adne začala plést, nitě jejich skeanů zrcadlily světlo úsvitu, co k nám pronikalo z vrcholků lesa, kde jsme stáli. Ren přešel blíž ke své sestře, vstoupil do její práce.
"Takže tady je Pyralis?"zeptala jsem se Connora, táhnoucí ho od ostatních.
"Je to támhle,"ukázal na siluetu ostrova v dálce. "To je Whakaari."
"A tam teď jdeme?" pohlédla jsem na své kumpány. Naše skupina se zmenšila. Ethan, Sabine a Nev byli ve Vailu. Silas byl pryč. "Jen my? Nedostaneme posily?"
"Nevíme, co tam je,"Connor zaťal zuby.
"Chceme, abychom riskovali co nejméně."
"To je uklidňující," snažila jsem se zasmát, ale můj hlas se zlomil.
"Zvládneme to," Shay jemně spočinul svými prsty na mé paži. Ten něžný dotek rozehřál mou chladnou kůži.
"Bude líp,"řekl Connor. "Je to tak. Poslední zastávka na velké jízdě."
"Víš, kde na ostrově to je?"zeptala jsem se.
"Víme, kde je vstup do komnaty,"odvětil Connor. "Naše nejlepší tušení je, že čepel bude někde uvnitř sopky."
"Počkej… sopky?" Moje oči se vytřeštily.
Shay přikývl. "Na Novém Zélandu je hodně aktivních sopek. Podívej," ukázal na nebe nad ostrovem. Mrak popelu se zvedal k oblakům.
Mason přešel ke mně a položil mi ruku na rameno. "Taky jsem tomu nevěřil, když mi to poprvé řekli."
"Jdeme do sopky,"řekla jsem a ramena mi poklesla.
"To je… fantastické."
Není tu sakra žádná možnost, abychom to zvládli.
"Co je sopka ve srovnání s mutantním pavoukem? Nebo piraními upířími netopýry?" Shay se na nás usmál. "No tak, bude to dobrodružství. Mimoto, pořád tam chodí turisté. Sopka nemůže být tak nebezpečná."
"Předpokládám, že turisté se nesnaží ukrást zakázaný předmět z pod nosů zlých čarodějnic."
"Ne, pokud jste zaplatili za balíček deluxe," odvětil Shay vážně-
Chvíli jsem na něj zírala, než jsem se začala smát.
"Blázníš, člověče,"řekl Mason, ale smál se také.
"Co jsem zmeškala?"zeptala se Adne, když se k nám s Renem připojili. Otočila jsem se a spatřila, že portál zmizel, stejně jako Anika.
"Jen Shay předvádí svůj smysl pro humor,"odpověděl Connor.
"Pojďme na loď."
Mason, Adne, Connor a já jsme nalezli na loď, když ji Shay s Renem odstrčili z pláže na vodu.
Connor nahodil motor, což nás houpající se po vlnách vyslalo k Whakaari.
"Takže jak Logan zapadá do plánu?"zakřičela jsem přes řvoucí motor, narážející do vln.
"Potřebujeme Logana uvnitř." Adne si zakryla oči, když ji ozářilo slunce, co se vyhouplo přes horizont. "Bude klíčový, až se Shay dostane k Trhlině."
"Proč?" zeptala jsem se.
"Strážce a jen Strážce může přivolat Bosquea a donutit ho zjevit se ve své pravé podobě. Shay ho nebude moci zahnat, pokud se tohle nestane."
"Jak může Strážce přinutit Bosquea něco udělat?" zeptala jsem se. "To on je řídí."
"Má to co dělat s přísahou Strážců v rozkazu dostat jejich moc - test loajality," řekla. "Jejich věrnost Hambingerovi může být zavázána jen pokud není maskovaný kouzlem. Musí se zavázat - a jestli tomu rozumím, není to pěkné."

Smečka 3 kapitola osmnáctá (18) část 2.

8. června 2012 v 21:41 | Arwen
"Bradavice a tak,"řekl Connor.
"Myslím si, že je to o moc horší, než bradavice,"řekla Adne.
"Při štěstí to uvidíme sami,"řekl.
"S trochou štěstí,"řekl Mason.
Connor mu věnoval chabý úsměv. "Když Logan dokončí zaříkávání, zjeví se Bosque v jeho pravé podobě. Což znamená pro Strážce, že bude podmaněn do Podsvětí, ale v našem případě se otevře průchod, kam musíme zahnat Harbingera."
Nenáviděla jsem pomyšlení, že budeme spoléhat na loajality někoho tak kluzkého, jako je Logan. "Opravdu můžeme Loganovi věřit, až dokončí své zaříkávání?"
"Jistěže nemůžeme,"Connor se zasmál. "Ale nemáme na výběr."
"Ale co když si to rozmyslí?"zakřičela jsem. "Nebo ve skutečnosti myslel tím, že je to psáno, že Strážci vyhrají?"
"To možná." Connor pokrčil rameny. "Moc s tím nenaděláme."
"Ale on ví, kde je Akademie!"
Adne zavrtěla hlavou. "Na tom nezáleží. Postaráme se o to."
"Jak?" setřela jsem si vodu z obličeje, když vlna cákla na loď.
"Promiň!" zakřičel Connor. "Budu se snažit najít hladší cestu."
"Očarujeme ho,"řekla Adne. "Pokud by uvedl Itálii nebo Akademii nebo se snažil ukázat na mapu, udusí se k smrti kašlem nebo jeho vlastními zvratkami."
"Jako to, co se stalo panu Selbymu,"řekl Shay. "Anika řekla, že kouzla jsou něco, co všechny čarodějky mohou použít dost lehko, nezávisle na tom, jestli jsou amatéři nebo profesionálové jako tihle."
"Samozřejmě, že Strážci mohou přijít na způsob, jak kouzlo zlomit,"řekl Connor.
"Nepotřebujeme tvé komentáře, Connore,"Adne jej uhodila do zad. "Prostě řiď loď!"
"Jsi v pořádku?"Shay přešel k Masonovi, co měl zavřené oči a prsty zaťaté v okraji lodi, až mu zbělely klouby.
Mason neotevřel oči, ale zašklebil se, když Connor narazil na další vlnu, co nás potkala.
"Jen mi slib tohle, pokud vyhrajeme. Už nikdy nebudu muset vlézt na žádnou loď,"řekl Mason. "To je všechno, co chci. Žádné další lodě."
"Platí," Shay objal jednou rukou Masona kolem ramen. "Žádné další lodě."
Ren přelezl, aby si mohl sednout vedle mě. "Jak je?"
Posunul se blíž a položil svou ruku na moji.
"Budu v pořádku,"řekla jsem a olízla si sůl z mých rtů.
"Podívej, myslím, že Masonův 'žádné další lodě' plán je dobrá věc."
"Jo,"usmál se. "Vlci a oceán. To není moc přirozené."
"Nevtipkuj,"řekla jsem.
Sehnul se a mumlal do mého ucha. "Ublížili ti, Callo? Měl jsem strach… Efron… nebo můj… Emile…"
Zavrtěla jsem hlavou. "Jen ten přízrak."
Sevřel své prsty pevněji a já na něj vzhlédla. "Jsem opravdu v pořádku, Rene. Ale Sabine-"
Můj krk se sevřel. Nezáleželo na tom, jak dobrý to byl plán, nesnášela jsem pomyšlení, že by byla v Efronově milosti.
Stále víc zatínal prsty a zavrčel, zíral na ostrov, co se před námi rýsoval. "Nechtěl jsem, aby šla. Nikdo z nás. Dlouho jsme se hádali."
Přikývla jsem. Aspoň jsem nebyla jediná, komu se tahle strategie nezdála. Cena se zdála příliš vysoká.
"Myslím, že Ethan by mohl někoho zabít,"říkal Ren.
"Byl úplně šílený."
"To je mi jasný,"řekla jsem.
Ren se na mě usmál. "Asi jako jsme se já a Shay chovali, když šlo o tebe."
"Co se stalo?" zeptala jsem se a zčervenala z tepla v jeho očích. "Poté, co mě napadl přízrak." Jeho úsměv zmizel. "Dva Strážci na nás čekali v potápěčském obchodě. Connor dostal Adne na molo. Pletla tak rychle, jak jen dokázala."
"A přízrak?" zatřásla jsem se, nesnášela jsem vzpomínku na jeho pach v mých nozdrách, hoření v mých plicích. To, jak jsem se cítila, když jsem byla vtahována.
"Šel po nás,"Ren ztuhl. "Myslím, že aspoň pár z nás by bylo mrtvých, než by se jeden dostal pryč."
Jeho oči zabloudily k Shayovi, co se přátelsky bavil s Masonem. Přiměl se vlka s mořskou nemocí smát, což bylo impozantní.
"Connor křičel, ať se všichni drží zpátky, ale Shay skočil před něho,"řekl Ren. "A vytáhl ten meč."
Viděla jsem jílec houpající se přes Shayovo rameno.
"Meč zastavil přízraky."
Ren přikývl. "Nezničilo je to, ale když Shay udeřil do přízraku, ječel. Nikdy jsem takový zvuk neslyšel. Myslel jsem, že moje uši explodují. Nemohl se k němu dostat a drželo ho to, dokud Adne neotevřela dveře a my neunikli."
Zavrčel. "Ale nic jsme nemohli dělat s tebou. Byla jsi pryč."
"Teď jsem tu,"řekla jsem a odtáhla ruku z jeho sevření.
"Já vím,"zamračil se, ale naklonil se a políbil mě na tvář, rychle a jemně, i přes mé varovné vrčení.
"Pokud bychom tě ztratili… Nemůžu na to pomyslet. Ale teď jsi tu a to je vše, na čem záleží."
Pohlédla jsem na Shaye. Jeho oči byly na nás, zatímco se netvářil šťastně, ani neútočil na Rena, což mi připadalo divné. Přikývl a já si uvědomila, že s Renem na sebe vzájemně zírají, jejich pohledy klidné a s vzájemnou úctou. Co to sakra?
Něco se změnilo, když jsem byla pryč. Věděla jsem, že bych měla být šťastná, že nebojují, ale místo toho se moje kůže naježila. Co se to s nimi dělo?
"Jsme skoro tu!"zakřičel Connor a zpomalil loď.
"Haleluja!"Mason vztáhl ruce k obloze.
Shay se zasmál. "Uvědomuješ si, že fandíš příjezdu k aktivní sopce?"
"Vždycky budu upřednostňovat suchou zem před oceánem,"řekl Mason.
"I když ta suchá zem vybuchuje pod mýma nohama."
Když jsme se přibližovali k Whakaari, oceán se uklidnil,ale v přístřeší ostrova nespočíval Novozélandský Záliv hojnosti.
Motor zapředl, když nás Connor vylodil na úzkém pásu písku mezi bezútěšnou sopečnou horninou, která se táhla přes krajinu. Jediné známky života byli ptáci, kteří plachtili ve vzduchu nad námi. Když jsem skočila do písku, byla jsem zasažena podivnou směsí barev, kterými byl ostrov malován. Temné šedé a hnědé kameny kontrastovaly s limetkově zelenou a žlutými krystaly, co je obklopovaly. Občas se objevovaly řeky rudých kamenů, které vypadaly, jako by Whakaari měl poraněniny, co krvácejí.
Pára stoupala v trhlinách ostrova a naplňovala vzduch škodlivými plyny.
"Beru to zpět,"řekl Mason a nakrčil noc. "Voda je lepší, než cítit tohle. Proč musíme dělat jen věci, z kterých se mi chce zvracet?"
"Skoro jsem zapomněl,"Connor vytáhl plynové masky pro každého z nás.
"V případě, že by výpary byly moc silné."
"Kam míříme?"zeptal se Shay.
"Na východ odsud,"Connor vylezl z lodi a začal pátrat po něčem v kapse své bundy. "Je to trochu do svahu. Ale není to daleko."
"A my nevíme, co tam na nás čeká?"zeptal se Ren.
Adne zakroutila hlavou. "Nikdo, kdo sem byl poslán, se nevrátil."
"Máte někdy dobré zprávy, lidi?"řekl Mason. "Slyšeli jste někdy o síle pozitivního myšlení?"
"Jsem moc upřímná na to, abych byla pozitivní,"Adne mu věnovala zlý úsměv.
"Co to děláš?" Shay se díval na Connora, co byl otočený od nás. "Co je to?"
Shay chytil Connora za paži a otočil ho, čímž odhalil malý zápisník v jeho dlani.
"Hej!"zakřičel Connor. "Byl jsem uprostřed věty."
"Ty si… děláš poznámky?" zeptal se Shay.
Connor si odkašlal a podrbal se zezadu na krku. "To jen… myslel jsem, že… víte… Silas."
Adne přešla ke Connorovi, stoupla si na špičky a umístila na jeho rty cudný polibek. "Nakonec jsi dobrý člověk."
Smutně se usmála, otáčela se zpět, ale Connor obtočil ruku kolem jejího pasu a zvedl ji. Polibek, jakým narazil na její ústa byl cokoliv, jen ne cudný a trval tak dlouho, že jsme se vrzy všichni odvrátili a začervenali se.
Když ji konečně postavil, jeho hlas byl silný. "Vzdávám to. Miluju tě, Adne. Jsem do tebe strašně bláznivě zamilovanej."
Adne si propletla prsty s jeho a stiskla mu ruku. "Jen tady nezemři. Dobře? Máme si hodně co popovídat, až bude po všem."
"Udělám to nejlepší,"Connor byl celý pryč, když se k němu znovu přitiskla a opět ho políbila. Mason zahvízdal a začal tleskat.
Všichni jsme se koukali jeden na druhého - naše hloupé úšklebky teď zaplavili tíseň nadcházejícího boje. Jen Ren se neusmíval. Podezřívavě se díval na Connora.
"Co?"zeptal se Connor a zamračil se na alfu.
"Je to moje sestra,"zavrčel Ren.
Connor na něj zíral. "Já vím. A já ji miluju."
"Výborně,"řekl Ren. "Ale jaké jsou tvé plány?"
"Mé plány?" Connor se podíval z Rena na Adne a mračil se.
Ren se ušklíbl a ukázal Connorovi špičáky. "Až bude po všem, taky si s tebou budu muset promluvit."
překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz

Smečka 3 kapitola devatenáctá (19) část 1.

8. června 2012 v 21:41 | Arwen

Kapitola devatenáctá



CONNOR NÁS VEDL když jsme šplhali přes ostré kameny, co se mi zabodávaly do tlap. Nebylo to dlouhé šplhání, ale bylo to unavující. Museli jsme se vyhýbat hlubokým prasklinám v zemi, které vybuchovaly jedovatým plynem nebo párou, z kterých bychom mohli zvracet, aniž bychom byli upozorněni. Na rozdíl od živého lesa na pobřeží, bylo Whakaari bez života, naprosto cizí prostředí. I když dech beroucí, krajina byla příliš zlověstná na to, aby byla krásná, spíš se jevila jako, že slouží k tomu, aby varovala vetřelce.
"Je to tady!"zavolal na nás Connor a mával na nás ze předu.
Dosáhli jsme bodu, kde se svah náhle zešikmil. Přesně před námi byla v kamenné tváři trhlina. Sloupce páry vyklouzly z trhliny a tančily jako hedvábné stuhy ve větru.
Když jsme se přiblížili k otvoru, viděla jsem světlo, co pára zachycovala v jeskyni. Jeho barvy se pohybovaly od stříbrné do zlaté, vylétaly z temnoty do vzduchu nad našimi hlavami.
Mason přiběhl ke vchodu, začichal a zahrabal úzkostlivě do země. Connor pozvedl obočí a Mason se přeměnil.
"Chcete jít sem… to jako vážně?"Zíral do jeskyně. "Smrdí to jako smrt. Hrozná, děsivá smrt."
"Je snad nějaký jiný druh?"zeptal se Connor.
"Má pravdu,"Adne nakrčila ústa a nos. "Smrdí to hrozně."
"Chystáme se vyrobit si voničky, s kterými půjdeme dovnitř?"Connor ukázal do jeskyně.
"Opravdu víš, co je to vonička?"Adne se zasmála.
"Jsem ohromena."
"To je neuvěřitelné,"řekl Mason. "Jsi hodně z devatenáctého století. To není velmi mužné… voničky."
Adne položila ruce na Connorovu hruď. "Neposlouchej je, zlatíčko. Pořád tě shledávám jako velmi mužného."
Connor zaklel a vklouzl do jeskyně, zatímco se Adne zasmála.
"Nejsi na něho míň náročnější, po tom, co ti to řekl, že?"zeptala jsem se.
"Vysvětli mi pak, co na tom bude legrace,"řekla a usmála se na mě.
"Bude lepší držet ho no při zemi," řekl Ren a následoval Connora. "Budu zklamaný, pokud to neuděláš."
"A já nechci zklamat svého staršího bratra."
"Hodná holka," Blýskl na ni úsměvem a zmizel v jeskyni.
Protáhla jsem se do jeskyně. "Vzduch byl horký, svírající a hrozně smrděl.Okamžitě jsem se začala potit. Škodlivé plyny byly v každém mém nádechu, nepříjemné, ale ne natolik, abychom si nasadili masy. Tunel byl úzký, ale ne příliš nízký; mohli jsme se pohybovat bez toho, abychom byli shrbení.
Blikající odstíny osvěcovaly naši cestu. Mírný svah mi napovídal, že se pomalu dostáváme do jádra sopky. Connor se náhle zastavil, dopad na břicho a plazil se vpřed. Když jsem se dostala blíž, uviděla jsem proč. Tunel se rozevíral do široké římsy. Connor se plazil po okraji a koukal se z ní. Jeden za druhým jsme se položili vedle něj. Můj dech se zastavil, když jsem spatřila strmý sráz. Cesta pokračovala přes římsu, kde se ostře svažovala dolů, do těsné spirály.
Víc, než po sto stop níže jsem viděla otevřený prostor, ohraničený přesným kruhem přes sopečné kameny. Jeho povrch byl rozbitý jen trhlinou, z níž stoupala pára.
Vystupující kamenný blok - co mi nepříjemně připomínal obětní stolec ze Strážcovské komnaty pod Edenem - ležel uprostřed prostoru. Hned nad oltářem byla třpytivá figura ženy.
Průsvitná rudozlatá róba plavala kolem jejího těla, propůjčovala jí kvalitní látku, která tu ve skutečnosti nebyla.
"Cian,"vydechl Shay.
Connor vypustil pomalý proud nadávek. "Není sama."
Následovala jsem Connorův kamenný pohled na tři táborové ohně, které jako by hlídkovaly kolem Cianiné zářící formy.
"Počkej chvíli,"Mason se zamračil. "Jak se může oheň hýbat?"
Plameny přemisťovaly svojí pozici, cestovaly okolo bloku v pomalém kruhu. Podívala jsem se na ně dolů a zjistila, že nejsou beztvaré. Tančící zlatá a rudá každého ohýnku měla formu.
"Ach můj Bože,"zašeptala jsem. "To není možné."
Ren na mě pohlédl a přikývl. "Já vím."
"Ano, je." Adne semkla rty do tenké linky. "Jsou to vlci."
"Myslel jsem, že byly mýtus,"řekl Connor a třel si spánky. "Nedivím se, že se nikdo nevrátil zpět."
"Co jsou?"zašeptal Mason a zíral na ohnivá stvoření, co kroužila kolem Cian hluboko pod námi.
"Lyulfové,"řekla Adne. "Ohniví vlci."
"To nejsou vlci,"sykla jsem a nenáviděla tu vůni sýry a uhlí, co nás obklopovala.
"Ne ten druh se srstí,"řekl Connor. "Ale jsou to vlci. Lyulfové byli Hambringerovi oblíbení mazlíčci. Používal je v první bitvě mezi Strážci a Hledači. Jen on je může povolat a-"
Odmlčel se, když mu Adne věnovala varovný pohled.
"A co?"zeptala jsem se.
"Na tom nezáleží,"řekla Adne.
"Jen nám to pověz,"Shay si posunul meč na zádech a nahl se pro lepší výhled na tři Lyulfy.
Connor se zašklebil. "Strážci se nima inspirovali k vytvoření Ochránců."
"Ne tak docela přesnou kopii,"zasmál se Mason. "Nemůže se ze mě stát lidská pochodeň… nebo vlčí, v tomto případě."
"Nezáleží na tom, jestli byli k něčemu inspirací, nebo kde se vzali,"řekl Shay. "Jak je zabijem?"
"Nemůžeme,"Connor se převalil na záda a zíral na strop jeskyně. "To je ten problém. Lyulfové jsou mocní Nesmrtelní, jako přízraky. Vlastně horší, než přízraky."
"Je těžký věřit, že by něco bylo horší, než přízraky,"řekla jsem.
"Podporuji tvou nedůvěru,"řekl Ren.
"Už sis někdy spálila jazyk?"zeptal se Connor.
"Líbilo se ti to?"
Zamračila jsem se na něj. "O čem to mluvíš?"
Jak si plánuješ zakousnout něco, co je tvořený ohněm?"
Pohlédl na mě. "Spálíš si plíce a budeš v minutě mrtvá. Nemůžeme s nimi bojovat. Nevím, co budeme dělat."
"Zabrzdil jsem ten přízrak,"řekl shay. "Tady udělám to samé."
"Nemůžeš zabrzdit tři z nich najednou,"řekl Connor.
"A potřebujeme tě k dostání čepele."
"Rozptylování,"řekl Ren. "Jako s netopýry. To musíme udělat."
Connor se setkal s jeho pohledem a odvrátil se. "Nebudeme to dělat."
"Nemáme na výběr,"řekl Ren. "Mimoto, nejsme to jen my právě proto? Protože jsme věděli, jak to všechno udělat."
Connor mírně zaklel a vytáhl svoje meče. "Nevzpomněl si někdo a nevzal si vodní pistoli? To by mohlo činit všechno jinak."
"Takže jak to uděláme?"zeptal se Shay a ignoroval ho.
"Upoutáme útok Lyulfů,"řekl Ren.
"Když je budeme moct udržet ve štvanici, můžeme pro tebe získat nějaký čas a možná předejít vážným zraněnám. Získáš čepel. Connor vezme Adne do bezpečí a můžeme se odsud dostat tak rychle, jak se zpakuješ."
Connor se k němu neotočil tváří, ale přikývl.
"Pojďme,"Ren se přirčil a přeměnil se. Pohlédl na mě. Přikývla jsem, pohlédla na Masona a oba jsme skončili ve vlčí formě. Tři z nás sestupovali dolů po spirálovité cestě do jádra vulkánu, kde ohniví vlci kroužili kolem Cian, věčně lovící ty, kteří se opováží přiblížit. Pohlédla jsem zpět na Shaye, Connora a Adne, co nás následovali v plíživém tempu.
Můj vztek narostl, když jsme sestoupili, zvedl se mi žaludek. Zatřásla jsem čumákem, když mé nozdry zažívaly nepohodlí.
Mohlo to být o moc lepší, kdybychom nemuseli dýchat, stěžoval si Mason.
Renovi myšlenky k nám přicestovaly zpět. Zůstaňte soustředění.
Mason sklonil čumák v souladu. Držela jsem se u Rena. Byli jsme dost blízko na to, abychom je slyšeli. Nízké vrčení vycházelo z Lyulfů, když si rázovali svou neměnnou cesti, svaly natažené, samý plamen, jejich pohyb byl jako prsten ohně okolo Pyralisu.
Ren se zastavil ve stínu skalního výklenku. Poslední míto, kde jsme byli z dohledu končilo a nechávalo před námi jen širokou komnatu. Dalších pár kroků a byli jsme na otevřeném prostranství, tváří v tvář Lyulfům.
Snažte se je držet oddělené a v pohybu. Nenechte se zahnat do kouta.
Zvedl čumák a zavyl. Lyulfové se zastavili ve svém kroužení, otočili se po zvuku, co nyní zaplnil jeskyni. Ohnivý vlci zvedli své hlavy v odpovídajícícm křiku. Kouř jim stoupal od tlam.
Ren vyklouzl ze svého schovaného místa se mnou a Masonem v patách. Lyulfové si drželi své pozice a dívali se na nás, jak přicházíme. Když jsme se přiblížili, viděla jsem jejich oči, doutnající uhlíky v plamenech jejich těl. Prázdnota vyplněná nenávistí a touhou po zabíjení.
Ren se dostal k nim. První Lyulf se přikrčil a vyrazil na něj. V posledním možném momentě Ren uskočil, odkulil se a Lyulf ho minul. Ren byl opět na nohou. Zaštěkal a zavrtěl ocasem. Posmíval se vlkovi.
Rozdělte se. Zakřičela jsem své myšlenky na Masona a Rena. Držte jejich pozornost. Musíme získat Shayovi čas.

Smečka 3 kapitola devatenáctá (19) část 2.

8. června 2012 v 21:41 | Arwen
Oddělila jsem se od Rena a vrčela na druhého vlka, zatímco Mason klapal čelistí na třetího. Horko, co vycházelo z Lyulfa, bylo jako v peci. Když jsem se vyhýbala jeho útoku, cítila jsem, že se mi připaluje srst. Rázovala jsem si to na druhou stranu komnaty, doufala jsem, že udržíme ohnivé vlky od cesty, kterou se musel dát Shay. Nepotřebovala jsem se otočit, abych věděla, že mi byl Lyulf v patách. S každým rychlejším pohybem jsem cítila vedro, plameny olizující můj ocas.
Uslyšela jsem Masona zakňučet a otočila jsem se, hledala ho. Pořád běžel před lyulfem, ale z jeho boku se kouřilo.
Jen si udrž běh, Masone. Uskočila jsem před mým vlastním útočníkem. Drž se!
Uskakovala jsem, měnila směr, dělala jsem vše, co jsem mohla, abych zůstala mimo dosah. Moje jediná možnost byla utíkat. Bojovat nebylo řešení. Koutkem oka jsem zahlédla rozmazaný pohyb. Zlatohnědý vlk běžel přes místnost a dostal se ke kamennému bloku, kde se vznášela Cian. Přeměnil se, natáhl k ní ruce. Plamen přejel mými patami a já vyskočila do vzduchu. A ztuhla.
Místnost potemněla. Zůstala jsem ve vzduchu, visela v prázdném prostoru. Žádné světlo. Žádný zvuk. Pořád jsem mohla dýchat, ale nechtěla jsem. Všechny naše naděje závisely na této chvíli.
A opak jsem padala. Narazila jsem tvrdě do země, moje tělo padlo na kámen.
Lyulf byl stále za mnou. Zavrtěl čenichem, z jeho nozder stoupala pára.
Když se na mě jeho oči soustředili, zavrčel a vrhl se na mě. Přetočila jsem se na záda, opět jsem cítila spáleninu, ale podařilo se mi vyhnout útoku.
Shay zakřičel. "Adne, otevři dveře!"
V protějším rohu jsem uviděla blikající světla, když Adne začala plést. Lyulf to uviděl také. Otočil se ode mě, ohnivý vlk zavyl, přemístil pozornost na vlka, co pronásledoval Masona. Druhý vlk vydal své vlastní zavytí a hořící bestie se vrhly k Adne.
Musíme je zastavit, zavolala jsem na Masona. Zatímco jsme pronásledovali Lyulfa, neviděla jsem v jeskyni žádné známky po Renovi.
Když ho mé oči našly, moje srst se naježila. Kulhal, držel se na jedné noze a snažil se vyhýbat útokům ohnivého vlka. Ale ten se k němu přibližoval a tlačil ho k trhlině ve skále.
Nevěděla jsem, co dělat. Další dva Lyulfové uháněli k Adne. Nemohla jsem blokovat jejich útok a pomáhat Renovi.
Callo? Mason také uviděl, jak ohnivý vlk pronásleduje Rena.
Dřív, než jsem mohla odpovědět, uslyšela jsem Connorův křik, "Callo! Dostaň svůj zadek odtamtud!"
Viděla jsem, jak Connor vysoko pozvedl své meče, tvářil se chmurně, když se vlci přibližovali. Moje srdce se zdálo, jako by bylo rozpolceno vedví. Věděla jsem, co mám dělat.
Ren má pořád proti Lyulfovi lepší šance, než Connor. Vyslala jsem myšlenku k Masonovi. Adne je naše jediná cesta odtud.
Já vím, odpověděl Mason a nasadil další vzplanutí rychlosti.
Drž se v pohybu, Rene, zavolala jsem na něj a už se k němu víc nepodívala. Budeme tam tak rychle, jak budeme moci.
Jen ji udržte v bepečí. Jeho odpověď přišla téměř okamžitě. Nedělejte si se mnou starosti.
Zmlkni, zavrčela jsem. A zůstaň naživu.
Skoro jsme chytili vlky. Dala jsem veškerou svoji sílu do výskoku a přeskočila jsem tělo plamenů a dopadla před ně a donutila je zastavit se před Connorem. Přecházela jsem kolem, vrčela.
Moje zjevení vylekalo Lyulfa a ten zaskřípal svými rozžhavenými zuby.
Udělala jsem výpad vpřed, škádlila jsem ho tím, že jsem se ho skoro dotkla a pak jsem hned ucukla od jeho zubů. Koutkem oka jsem viděla, že Mason napodobil mé chování.
Vypadalo to, že to funguje. Hněv a jejich neschopnost na nás dosáhnout odvedla pozornost vlků od Adne a Connora.
Zkusme je dostat k Renovi.
Už už jsme je vedla k Alfovi, ale když jsem se otočila, šokovalo mě, že se Ren řítí přímo na nás. Viděla jsem v jeho pohybu bolest, když narazil do země jeho poraněnou tlapou. Lyulf byl hned za ním a byl teď rychlejší, když byl Ren zraněn.
Zaštěkala jsem na varování, když ohnivý vlk vyskočil, ale nebylo tu nic, co bych mohla udělat. Plamenité stvoření se vzneslo do vzduchu a dopadalo na Renova záda.
Odkul se! Zakřičela jsem varovně a doufala, že mě Ren uslyší včas. Odkul se na stranu!
Ren se odkulil od dopadajícího vlka. Ale v té samé chvíli byl na Renově místě další vlk a útočil na Lyulfa. Ale pak tam žádný vlk nebyl, zatímco to byl Shay s mečem v obou rukách.
Dvojčata mečů prořízly vlka. Zařval, říhal kouř. A pak tam nebylo nic, než popal, co dopadal na Shayova ramena. Prudce se otočil a setkal se s mýma očima. Shay ovládal čepele tak rychle, že jsem nemohla dost dobře sledovat jejich pohyby. Druhý křik signalizovat pád mého vlastního útočníka Lyulfa.
Connor zavýskal. "Scion!"
Slavnostní pokřik byla hrozná chyba. Lyulf, co se soustředil na Masona, se otočil a jeho hořící oči se zúžily, když zamířil k Hledači. Mason zavyl, snažil se upoutat jeho útok, ale Lyulf ho ignoroval.
Connor pozvedl meče, když vlk skočil. "Adne, drž se zpátky!"
Běžela jsem, až příliš si jistá, že se tam nemůžu dostat včas.
Shay byl u mě, ve vlčí podobě, jeho drápy rachotily po kamenné zemi, po které jsme běželi.
Adnin křik prořízl komnatou. "Ne!" A pak odstrčila Connora na stranu.
Její náhlé zjevení vlka vylekalo a přesměrovalo jeho útok trochu jinam. Zvedla ruce a Lyulfovy čelisti se semkly kolem jejího bicepsu. Zakřičela, když ji strhl k zemi.
Connor se překulil na nohy. "Adne!"
Vrhl se na vlka, ale já u něj byla první a sthla ho na stranu. Shay se přeměnil, běžel k Lyulfovi, i když stál nad Adne. Vlk se zatřásl a rozpadl se, pokryl Adne popelem.
"Slez ze mě!" Connor mě ze sebe odstrčil a vyškrábal se na nohy.
Spěchal k Adne.
"Connore,"Shay klečel vedle ní. "Jen počkej."
"Nech mě ji vidět!" Odtáhl Shaye a dokolébal se k Adne. Její oči byly velmi skelné a nehýbala se.
Connor začal vzlykat. Přeměnila jsem se do lidské podoby a sehnula se k němu. Můj dech se zastavil, když jsem viděla na co zíral. Adnina ruka od konečků prstů do ramene byla k nepoznání. Její kůže byla do černa spálená a zahlédla jsem bělost kostí tam, kde se vlkovy čelisti prokosaly skrz maso. Její košile byla částečně spálená, odhalovala rudé puchýře na jejím krku a hrudi.
Ren dokulhal k nám, kňučel. Přeměnil se a klekl si vedle její hlavy.
"Dýchá?"zeptal se.
"Nevím,"dusil se Connor. "To nedokážu říct."
"Dejte mi ji,"řekl Ren.
Mason odtáhl Connora, Ren se natáhl vedle své sestry a položil si hlavu na její hruď. Po chvíli se zhluboka nadechl.
"Je to slabé, ale je to tam,"řekl Ren. "Musím jí dát krev."
"Je v šoku,"řekl Shay. "Nevím, jestli bude schopna ji polknout."
"Jediné, co můžeme udělat, je to zkusit."
Když se Ren kousl do ruky, viděla jsem, že jeho vlastní ruka je nepěkně popálená, kůže roztrhlá a plná puchýřů.
"Podrž jí ruku,"dával Shayovi instrukce. Když ji Shay zaklonil bradu a její ruka spočinula v jeho rukou, Ren jí opatrně otevřel ústa a nechal do nich pomalu skapávat krev. Začínalo to plnit její ústa, červené pramínky jí stékaly po bradě.
"No tak, Adne,"zamumlala jsem. "Jsi bojovnice."
"Prosím,"Connor se vyprostil od Masona a dopadl na kolena vedle ní. "Prosím, vrať se ke mně.
Její krk se začal hýbat. Polkla.
"Víc,"řekla jsem. Ren jí zatlačil rukou na ústa. Znovu polkla. A znovu. Její ruce se zvedly, prsty obtočily okolo Renova zápěstí, když pila. Pomalu se její tělo začalo navracet do normálu. Rány a puchýře z její hrudi a krku zmizely. Nové maso potáhlo její paži, zuhelnatělé zbytky spadly, když pila Renovu krev. Po další minutě, všechno napovídalo tomu, že Lyulfův útok byl pryč. Posadila se a otřela si ústa.
"To bylo neuvěřitelné,"Shay shlédl na její uzdravenou ruku, když pohnula prsty.
Connor ji vzal do rukou. "Sakra, holka." Políbil ji a obtočil své tělo okolo jejího. "Co za šílenost to bylo? Už se mě nikdy nesnaž zachraňovat."
"Málem jsi se obětoval, abys mě zachránil,"usmála se na něho. "Nebyla tu možnost, abych tě nechala z našeho vztahu vyklouznout tak lehce."

překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz

Smečka 3 kapitola dvacátá (20) část 1.

8. června 2012 v 21:41 | Arwen

Kapitola dvacátá

Smečka 3 kapitola dvacátá (20) část 2.

8. června 2012 v 21:40 | Arwen

"O tobě….Mysleli jsme si, že -"
"Kdy jste se o mě s Renem bavili?"
"Na nějakou chvíli nás k sobě svázali." Popadl křeslo a strkal ho mezi nás jako opevnění.
"Mason si zdřímnul….to bylo po tom, co mě kousl."
Šla jsem k němu, klekla si na židli, zatímco si mé prsty pohrávaly s rámem polštáře. "Poslouchám."
"Po tom, co jsme se přestali pokoušet dostat se ze sevření lan, na chvíli jsme se dohadovali."
"To je ostuda."
"Dohadovali jsme se o tebe vedlo k rozhovoru." Udělal další krok zpět, když mé prsty probodli čalounění židle.
"No tak."
"Jeho oči byly divoké. "Možná bych měl prostě jít- "
"Vyklop to, Shayi." Bylo to víc zavrčení než věta.
"Poslyš, nebuď naštvaná," řekl. "Nerad to říkám, ale myslím, že jsem se ohledně Rena mýlil."
"Mýlil jak?"

Smečka 3 kapitola osmá (8)

7. června 2012 v 18:08 | Arwen
Ahoj lidičky,
tady máte další kapču.

Kapitola osmá


Kakofonie zvuku, co mi zaplavila uši, když jsem dopadla na druhou stranu portálu, způsobila, že jsem se naježila. Byla to panika? Strach?
Byla jsem polapena událostmi v ledové jeskyni, prohrála jsem se vzpomínkami na Tordis, na meč, Shaye - takže jsem skoro zapomněla, že zbytek týmů byl na jiné misi.
Kolik jsme toho ztratili pro to, aby Shay mohl získat čepel?
Můj rostoucí strach se roztříštil, když se ukázalo, že nejhlasitější zvuk byl chraplavý a nekontrolovaný smích. Slavnostní hluk utichl a zbytek mé party se ukázal na druhé straně v Adnině portálu. Když se objevil Shay, místnost se najednou utopila v tichu.
Anika předstoupila. Shay nemluvil. Jen pozvedl meč, ostří ožilo a já uslyšela vítr jako pleskot křídel, přinášející naději - světlo tónováno jemnou září Haldisu s pevným teplem jako sama země.
Místnost znovu propukla. Tentokrát byl jásot ohlušující. Jen Anika mlčela, řasy mokré neprolitými slzami. Hledači se vyrojili za Shayem, prohlíželi si meč, ale byli opatrní, aby se ho nedotkli. Vytvořil se doprovod, co sledovol jeho nové formování ve skoro hmatatelné síle meče, a já opět pocítila těsnotu ztráty a smutku - jako neviditelnou ruku kolem mého krku.
Ztratím ho. Drala jsem se od nich pryč a doufala, že senzace opadne. Connor se prodral mezi davem a začal vykládat o naší cestě, z útržků jsem měla pocit, že si to trochu přibarvuje. Moje podezření se potvrdilo, když Silas odstrčil Connora stranou, mával zápisníkem a začal vyprávět svou verzi příběhu. Connor zvolil strategickou polohu hned za Silasem a dělal obličeje a surové imitace Silase ve vhodných - nebo spíš nevhodných - okamžicích.
"Chceš mrknout na naše kluky?"Mason mě chytil za ruku a škubl bradou směrem k Renovi a Nevovi, kteří mluvili s Pascalem. Setkala jsem se s Masonovým škádlícím pohledem a přemýšlela jsem, kam přesně směřoval s těmi našimi kluky. Nev byl jeho partner, ale myslel tím, že by Ren měl být můj? Při té myšlence jsem se naježila a skoro jsem se musela držet, abych na něj nezačala vrčet.
"Jistě."
Ohlédla jsem se a očekávala, že se k nám Sabine připojí. Ale stála mimo, vedle Ethana. Jejich ruce byly spojené, těla otočená směrem k tomu druhému, rty se pohybující v rychlém šepotu. Ruch místnosti se jich nedotkl, jako kdyby byli jediní lidé stojící zde.
Nev a Ren se usmívali. Alfa se opřel o masivní dřevěný stůl, vypadaje se sebou spokojenější než kdykoliv. Nev seděl na židli, tedy na jejím opěradle, a nohy měl na křesle. Podívala jsem se z jednoho na druhého, v rozpacích, ale byl to Mason, kdo se zeptal první.
"Co?"
Nevovy oči zazářily. "Chlape. Medvědi!"
Mason se zamračil. "Ty jsi šťastný z medvědů?"
Ren pokrčil rameny. "Odvedli dobrý boj."
"Oui,"Pascal se zasmál, poplácal Rena po zádech. "Les loups ont été trop pour les ours."
"Mais oui!" Nev vzal Masonovy ruce a přitáhl si ho do objetí. "Vlci nakopali medvědům zadek. Jak to šlo vám, lidi?"
Mason si opřel tvář o Nevovu. "Žádné ztráty. Dostali jsme meč. Řekl bych tomu výhra. Ty?"
Ren se usmál; jeho špičáky byly ostré. "Jak řekl předtím. Chlape. Medvědi!"Otočil se k Pascalovi. "Mimo to jsme měli dokonalý tým, co nás kryl."
"Merci." Pascal si založil ruce na prsou a zadíval se na Rena. "Ale vy jste dělali naši práci… o nic méně složitěji, než je obvyklé."
"Bylo nám potěšením,"řekl Nev.
Pascal naklonil hlavu. "Je mi líto, že jsem pochyboval. Les loups byli tak dlouho počítáni jako naši nepřátelé. Ale vy jste udělali les bon guerre. Lepší, než les ours."
"To nechápu,"řekl Mason.
Nev do něho šťouchl loktem. "Není divu, že ode mě opisuješ domácí úkoly do Francouzštiny. "Říkal, že si vedeme ve válce dobře, lépe než ti Švýcarští medvědi.
"Strážci to zbabrali,"řekl Ren stále mluvící k Pascalovi. "Medvědi nejsou dobří bojovníci. Jsou příliš osamělý. Mohli jsme je držet mimo rovnováhu, protože se raději hádají mezi sebou místo toho, aby fungovali jako tým.
"Do toho, smečko!"Nev narazil do Renovy pěsti.
"Myslím, že máš pravdu," Pascal si promnul bradu. "Často narazíme na les ours osamotě. Zřídkakdy vyhledávají druhé, aby měli společnost."
"Doufejme, že Strážci mají další zpackaniny, kterých můžeme využívat. "Že, Cal?"
Přikývla jsem, ale moje mysl vířila. Dívala jsem se na Pascala blíže. Pozorovala jsem způsob, jakým hleděl na Rena. Vypadalo to, že k němu chová veliký obdiv. Když Ren promluvil, Pascal ho poslouchal. Nevěděla jsem, jestli mě to má překvapovat.
Vítězný tým byl jedním z Renových nejsilnějších vlastností. Byl přirozený vůdce a měl tolik charisma, že jste se v něm mohli utopit. Bolestivé píchnutí zachytilo můj hrudník, na chvíli mi ukradlo dech. Když jsem hleděla na Rena, viděla jsem alfa partnera, který mohl být můj a viděla jsem v něm, jak mohla vypadat naše budoucnost. Jak skvělý vůdce to mohl být pro Haldiskou smečku, síla, kterou jsme mohli jako alfa partneři sdílet. Odtrhla jsem tohle od něj? Nebo mohly být zase naše smečky spolu - byla naše budoucnost přetrvávající a čekala na rozlousknutí? Prudké svírání v hrudníku převzalo bušení mého srdce. Jako kdyby cítil můj pohled, Renovy oči se setkaly s mými a já se nemohla odtrhnout, nemohla jsem dýchat.
Byl to hlas Aniky, co konečně přerušil to kouzlo. Otočila jsem se k ní a uviděla ji stát vedle Shaye.
"Scion!"zvedla Shayovu ruku a vysoko ji zvedla. Shay pozvedl meč v jeho druhé ruce. Zablýskl se a jeho čepel ožila. Můj závodící puls ochladl, když jsem slyšela povyk Hledačů oslavující jejich nového šampióna.
Patřil teď jim? Byla jsem blázen, když jsem si myslela, že by Scion mohl být partnerem Ochránce? Pohlédla jsem zpět na Rena, přemýšlela jsem, co si myslí o Shayově rychlém vzestupu.
Ale Ren se nekoukal na Shaye nebo na meč. Jeho oči byly stále na mně. Držela jsem jeho pohled a přemýšlela, co si myslí, co cítí. Najednou mi věnoval polovičatý úsměv a moje kolena se trochu zatřásla. Pak se přeměnil.
Stále mě pozoruje temnýma očima, uhlově šedý vlk zvedl hlavu a zavyl. Zvuk naplnil místnost, radostný, vzrušující. Mé srdce poskočilo, tohle vytí bylo opakem toho, co jsem naposledy slyšela od Rena. Tu noc, co jsem ho nechala v lesích.
Tu noc, co jsem utekla se Shayem opustila své spojení s Renem. Tu noc, co vyl a já jsem myslela, že ten smutek v tom mě roztrhne vedví. Právě teď, v tomhle vytí nebyly žádné stopy smutku nebo pochybností. Byl tam jen alfa, co si liboval ve svém triumfu.
Instinkt nade mnou převzal kontrolu, přeměnila jsem se, zvedla svůj vlastní čumák a přidala se k jeho křiku. Naše hlasy byly spojené, oslavující vítězství. Nev a Mason se připojili. Sabine zaváhala a sledovala. Nepřeměnila se, ačkoliv její oči zazářily pod zvukem našeho sboru.
Koutkem svého oka jsem zachytila Shaye. Pokračoval v držení meče zvednutého, ale světélkování v čepeli teď probíhalo za hněvu. Ženoucí se bouřka připravená explodovat. Stejně jako Sabine se nepřeměnil, ale uvažovalo se mu nad tím moc snadno. Jeho pohled se pohyboval mezi mnou a Renem, oči zúžené.
Když jsem se proměnila zpátky, narazila do mě vlna vyčerpání sající sílu z mých končetin. Adrenalin z naší mise vyprchal. Shay přišel ke mně a Ren, i když jsem ho neviděla, věděla jsem, že už se přeměnil a stál vedle mě. Dva alfa vůdci opět usilovali o svou pozici. Oba mě chtěli. Oba z nich nesnášeli toho druhého. To jsem nemohla přijmout. Předtím, než nějaký z nich promluvil nebo se mě dotkl, otočila jsem se a vyběhla z místnosti. Břemeno udržování míru mezi nimi mi ničilo nervy. Dnes jsem viděla své rádoby kamarády vsázící se o jejich místa v podivném novém světě, co jsme nalezli. Ren by stále ještě mohl být alfa mezi jeho někdejšími nepřáteli. Mohl by je vést a oni by ho mohli následovat. Shay byl Scion, na němž závisel život Hledačů a oni prolili svou krev, když jej hledali. Oba věděli, kam patří a co chtějí. Já utekla od života, co mi byl předurčen Strážci, ale i zde jsem byla lapená, neschopna vybrat si svůj vlastní osud.
Běžela jsem halami, šlapky mi dopadaly na mramorovou podlahu, přála jsem si, abych byla ve vlčí podobě a mohla běžet rychleji, ale myslela jsem si, že spoustu Hledačů nejsou zvyklí na Ochránce a neocenili by bílého vlka běžícího plnou rychlostí přes Akademii. Běžela jsem tak rychle, jak jsem mohla, dva moje kroky daly za čtyři, potřebovala jsem najít ty dva, kterým jsem důvěřovala nejvíc a doufala jsem, že pro mě možná budou mít nějaké odpovědi.
Následovala jsem jejich vůni než jsem je objevila v skrytém rohu nádvoří. Tess klečela v půdě až po lokty v prachu. Ansel byl vedle ní. Neviděla jsem Bryn, dokud jsem nebyla skoro před nimi.
"Ahoj, Callo!"usmála se a zhoupla se dolů z větve jabloně, na které lenošila.
"Děláš konkurz na kočku Šklíbu?" reptala jsem a vracela jí objetí.
"Kočku?"nakrčila noc. "Uch! Nikdy."
"Dobré vědět, že máš stále standardy."
"Takže jsi tu,"řekla, udělala pár kroků zpět a prohlédla si mě nahoru a dolů. "Vypadáš zdravě. To beru jako že mise byla úspěšná."
Přikývla jsem. "Žádné ztráty na obou koncích."
"Žádné?"Tess na nás vzhlédla. "To je podivuhodné."
"Medvědi se vlkům nemohou rovnat."
Bryn si odfrkla a založila si ruce v bok. "Samozřejmě, že nemohou. Každý z nás by mohl sejmout medvěda bez toho, aby si zlomil dráp."
Usmála jsem se na ni.
"A Shay?" Zeptala se Tess. "Má ten meč."
"Ano." Přála jsem si, aby mě nezamrazilo pokaždé, když na to pomyslím. "Má ho. Jsme v půli cesty k plně funkčnímu Scionovi."
Tvář Tess byla vážná. Přikývla a pak se otočila zpátky ke svému sázení. Ansel se vyškrábal na nohy, čistil si z rukou špínu. Ještě stihl zvládnout tmavou šmouhu přes jeho čelo, když si odstrkoval vlasy.
"Ahoj, ségra," naklonil se dopředu a podržel mě v rychlém objetí, předtím, než dal ruce zpátky do kapes a zadíval se pryč.
"Ahoj, Ane,"v krku se mi okamžitě zformoval knedlík. "Tak co děláš?" Snažila jsem se udržet nenucený tón s vědomím, že svěžest by pobral jako lítost. A lítost byla ta poslední věc, co potřeboval.
"Učím se o bylinkách,"řekl ukazuje na koš. Rostliny, které se mohly chlubit nejrůznějšími tvary listů a nespočetnými odstíny zelené, byly pečlivě tříděny a svázány do svazků vyplňujících tkané obaly.
"Bylinkách?"
"Na Elixíry,"odpověděl. Když jsem se zamračila, pokračoval,"Jsou tu léčitelé, co pracují v Eydiské svatyni."
"Také jsme sbírali bylinky pro alchymisty v Pyraliském Lékárnictví,"dodala Tess. Ovládala zahradnické nůžky a já se zděsila, když jsem si vzpomněla, jakou práci jsem s nimi odvedla na svých vlasech. "Ale zabere to pár lekcí. Tyhle bylinky jsou složité a trochu nebezpečné." Ansel blýskl k Tess úsměvem a já byla ráda, že konečně vidím, jak mu skutečné nadšení ohřívá výraz. "Poberu cokoliv mi předhodíš. Stačí jen říct."
"Jedno po druhém." Tess mu opětovala úsměv, než si stoupla a vzala do každé ruce jeden koš. "Můžete si dát pauzu, než tyhle donesu do Eydisu. Nejspíš byste rádi slyšeli Callin příběh."
"Můžeme ti pomoct je odnést, Tess,"řekla Bryn. "Je tu víc košů."
"S tím si nedělej starosti,"odvětila. "Na zpáteční cestu nám přinesu nějakou limonádu. Citróny byly natrhány dnes ráno, takže bude skvělá."
"To zní dobře!"Ansel se usmál , podpíral se na špíně. Bryn se uvelebila vedle něj, stočila se mu do náruče.
Neodtáhl se, nebo se ji nesnažil odstrčit. Můj krk se začal znovu stahovat a musela jsem se podívat pryč zaměstnaná zíráním na třešně, které visely na větvích nedalekého stromu. Těsnost mého krku dodávala mým ústům náhlé zalévání.
"Takže co jste dělali, když jste se vyrovnávali s civilisty, Cal?"zeptala se Bryn, když jsem ležela na lavičce přes cestu od místa, kde seděli. "Neměli byste mít v úmyslu svrhnout Strážce?"
"Předpokládám." Lehla jsem si na záda a nechala středomořské slunce hladit mou kůži.
"Předpokládáš?"Něco v jejím hlase mě přimělo se na ni podívat. Bryniny modré oči byly zúžené, pátrající. "Co se děje?"
Zatnula jsem zuby. "No…to je jen… já…."
"Ven s tím,"řekla.
"Něco jsem chtěla zkusit. Potřebovala jsem…" Bože, tohle je tak těžké.
"Potřebovalas co?" Ansel na mě zíral a ustaraně svraštil obočí.
"Potřebuju si promluvit o mých pocitech,"vyhrkla jsem nakonec a okamžitě cítila, jak se mi krev hrne do tváře. Byla jsem si jistá, že má tvář by teď v zrcadle byla sametově červená jako okolní růže. Ansel s Bryn oba propukli v smích.
"Díky,"zavrčela jsem. "Vaše podpora je zaznamenána."
"Promiň, Cal,"řekla zubící se Bryn a otírala si z tváře slzu. "Jenom… jsi rozkošná."
"Rozkošná?"vycenila jsem na ni tesáky. "Potřebuju pomoct!"
"Pomůžeme ti,"Ansel se pořád smál. "Ale je legrační vidět, jak se svíjíš jen proto, že s námi chceš mluvit. Mluvení s přáteli je to, co lidi dělají, Callo."
"Není to to, co dělám já,"zavrčela jsem. "Ráda si vyřeším věci sama."
"My víme,"Bryn se přestala usmívat. "To znamená, že tě něco opravdu dostalo."
"Určitě,"řekl Ansel. "Co se děje?"
Do tváří se mi znovu nahrnulo horko. Zírala jsem na dlažební kostky na cestě.
"Ou…ou,"řekla Bryn. Vzhlédla jsem a uviděla, jak na mě s Anselem vrhají významný pohled.
"Ach Bože,"zabořila jsem tvář do dlaní.
Bryn políbila Ansela na tvář a přišla ke mně.
"Posuň se. Musím sedět tady."
Udělala jsem pro ni místo na lavičce.
"Chceš, aby to byly jen holčičí řeči, nebo může tvůj bratr zůstat?"
"Zůstane,"řekla jsem rychle. "Potřebuju slyšet, co si oba myslíte.
"O tvém milostném životě?"dobíral si mě Ansel.
"Víš, že tě můžu kousnout-"začala jsem, ale okamžitě svých slov litovala.
Jeho oči se na chvíli zatemnily, ale přinutil se k úsměvu. "Nasadím ti náhubek, pokud se začneš chovat jako vzteklé zvíře."
"Dost,"zakročila Bryn. "Teď je čás být vážní. Co máš na mysli?"
Koho mám na mysli byla lepší otázka.
"Nevím,"řekla jsem. "Jen se cítím… zmatená."
"Z čeho?"Bryn ztišila hlas. "O tom, že jsi spala se Shayem? Myslíš, že to byla chyba?"
Zčervenala jsem a pohlédla na Ansela. Zase se usmíval jako blázen.
"Ne,"řekla jsem. "Nemrzí mě to. Ale nevím, jestli to doopravdy něco změnilo."
Anselův úsměv zmizel. "Říkáš, že chceš být s Renem?"
"Chtělas někdy být s Renem?"Bryn se na mě podívala jako kdybych byla vzorek pod mikroskopem. Moje kůže byla horká, nepohodlná, a nemyslela jsem si, že to způsobuje sluneční světlo.
"Nikdy jsem si to moc nemyslela,"řekla jsem odtahujíc se od ní, snažila jsem se, aby se má mysl uklidnila. "Jen jsem myslela, že budu s ním."
"Ale Shay-"řekla Bryn pomalu.
"Říkalas, že ho miluješ,"Anselova slova zněla skoro jako obvinění.
"Milovala,"setkala jsem se s jeho pohledem, znala jsem cenu, kterou za tuto lásku zaplatil. "Nelhala jsem, Ane. Miluju Shaye. Chci být s ním."
"Tak jaký je problém?"
Zkroutila jsem prsty kolem kamenné lavičky. "Nevím, jestli ke mně patří." Když jsem to řekla nahlas, moje srdce začalo nepříjemně dunět jako kámen, co klesá k mému hrudnímu koši.

"Nerozumím,"řekla Bryn. "Miluje tě. To je jasné."
"Já vím," řekla jsem Bryn. "Ale je Scion. Myslím . . . myslím, že ho to možná změní."
Bryn zaklonila hlavu. "Byl jiný? Po tom, co dostal meč?"
Přikývla jsem. Nastalo trapné ticho, prolomené jedině zvukem cikád a ptáků cvrlikajícími nad našimi hlavami a šustěním listí ve větru.
"Nikdy jsem o tom nepřemýšlel," řekl nakonec Ansel.
Bryn se nedokázala setkat s mým pohledem. "Já také ne."
Kousla jsem se do rtu, pomalu a dlouze jsem se nadechla. "Takže, co mám dělat?"
"Chceš stále Rena?"
Na chvíli, než jsem odpověděla, jsem poslouchala svůj vlastní srdeční tep. "Ano."
"To je pěkně zmatený, Cal." Usmál se na mě Ansel. Málem jsem na něj zavrčela, než jsem si uvědomila, že se jen snažil odlehčit situaci.
"Zníš jako Mason," řekla jsem se slabým pokusem o smích.
"No, je to můj nejlepší kámoš," řekl Ansel.
Bryn mě vzala za ruku. "Callo, Ren je alfa, ale to Shay také. Je pochopitelné, že tě přitahují oba. Ty a Ren máte společnou historii, což dělá tuto situaci těžší."
"Je tu nějaká odpověď?" Přinutila jsem se zasmát mačkajíc její prsty.
"Říká ti, že tu není odpověď," řekl Ansel, usmál se, když mu Bryn poslala vzdušný polibek.
"Není tu odpověď?" Nemohla jsem přijít na to, proč vypadají tak šťastně. Tak tímto si myslí, že mi pomáhají? Pak jsem si vzpomněla: byli stále zahříváni dětská láskou. Proč jsem nemohla prožívat dětskou lásku? Zažila jsem jen lásku typu : "Nemůžu se rozhodnout, jestli ti chci rozervat hrdlo, nebo tě políbit" láska. Fuj.
"Zatím tu není odpověď," ukončil to Ansel. "Ren a Shay tě oba milují. Oba by mohli být tvými partnery."
"To neznamená, že oba budou tví partneři." Ušklíbla se Bryn. "Nemyslím si, že jsou výstřední… ale mohla bys je do toho dostat,"
"Bryn!" Odstrčila jsem ji z lavičky.
"Pěkně." Ansel se začal smát dvakrát tolik.
"Lidi já vás nenávidím," řekla jsem stále zahanbená. "Není divu, že nemluvím o svých pocitech."
"Nemusíš nás nenávidět." Smála se Bryn. "Miluješ nás. A my milujeme tebe."
"Vždycky budeme, Callo," řekl Ansel. Nemůžeme ti odpovědět, protože ty jediná to můžeš vyřešit. Musíš si vybrat."
"Ačkoli bych počkala, až tato válka vyzní," dodala Bryn. "Jestli je Ren ochoten bojovat s Hledači, nemůžeme ho ztratit. A Shay-no, pokud odejde, válka skončí dřív, než začala."
"Já vím," řekla jsem. Usoudila jsem, že jsem se zasekla ve stejném bodě, ve kterém jsem byla, když poprvé Shay vstoupil do mého života, mezi dvěma láskami, dvěma osudy. A nevypadalo to, že jsem se z toho tenkrát poučila.
"Ale my tu pro tebe budeme," dodala Bryn. "Máme tě rádi bez ohledu na to, jak se rozhodneš."
"Díky," řekla jsem.
"Tihle kluci se můžou kdykoli vytratit," řekl Ansel. "Ale ty jsi naše jediná jednička, Cal.
Jsi alfa."
Tentokrát jsem to nemohla zastavit. Slzy mi stékaly z rohu mých očí.
"Hej, podívej."Smál se Ansel. "Ona vážně dokáže vnímat pocity!"
"Sklapni." Zasmála jsem se utírajíc čmouhy slané vody z mé tváře. "A děkuju."
"Rádo se stalo." Vstal. Stále se usmíval, ale jeho pohled měl tvrdé lemování. Pořád jsem přemýšlela nad jeho divným výrazem, když jsem uslyšela Tess.
"Kdo má žízeň?" Mávala a lákala nás ukazujíc na železný altánek.
"To nevypadá jako limonáda,"řekla Bryn. "To vypadá jako piknik."
"Tess válí,"Ansel odběhl za příslibem oběda, opustil nás pro dobro svého žaludku.
Bryn mi dala ruce kolem zápěstí. "Opravdu to s ním začíná být lepší. Myslím si, že bude v pořádku."
"Dobře,"řekla jsem a položila si svou hlavu na její rameno. Poprvé za dlouhou, dlouhou dobu se moje srdce uklidnilo a moje svaly odpočívaly. Nevěděla jsem, kde mě povede láska, ale moje smečka bude vždycky na mé straně. Víc než cokoliv jiného, tohle bylo teď to důležité.

překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz

Smečka 3 kapitola sedmá (7)

7. června 2012 v 18:08 | Arwen
Tady je další kapča.


Kapitola sedmá


"TAKŽE TOHLE JE TORDIS,"zamumlal Shay když jsme vstoupili na svaté místo. Haldis byl vždy impozantní. Jeho vstup v podobě tlamy působil jako varování, co nezvalo průzkumy. Tordis nemohl být o moc jinačí. Klaustrofobická temná chodba držená v tajemství, vytesaná do stříbrno-modré stěny před námi. Tajemství, které mohlo být nejkrásnější místo, jaké jsem kdy viděla. Ledem naplněná jeskyně nebyla jen krásná, ale dechberoucí. Každý mrazem pokrytý povrch zachycoval odrážel světlo zpět do prostranství. Tunel byl jasný, krytí svítivou pavučinkou slunečních paprsků, jemných jako krajka, ale o to krásnějších na pohled. Tančící pavučinka světla byla narušena jediným malým tmavým vchodem na druhé straně jeskyně.
Shay ukázal na prostup. "Vypadá to, že to směřuje tudy."
"Jak to víš?"zeptal se Ethan.
"Haldis byl v předsálí mimo hlavní jeskyni,"řekl Shay. "Hádám, že Tordis bude stejný."
"To zní fér,"řekl Connor přes prohlubující se Ethanovo zamračení. "Pojďme."
Zvedla jsem čenich, otevřela čelisti a nechala si vzduch proudit na jazyk. Nic. Žádné alarmující vůně. Žádné odpuzující chutě, co by mohly značit nebezpečí.
Shay se na mě koukal. "Žádné známky mutantních pavouků, Cal?"
Zaštěkala jsem a zavrtěla ocasem.
Zamračil se. "Opravdu? Jsi si jistá?"
Vypadá to odporně výstižné pro doupě Strážců. Dolehl ke mně hlas Sabine.
Já vím. Pohlédla jsem na ni a pak zpět do jeskyně. Ale nemůžu nic zaznamenat.
Tak co teď? Zeptal se Mason a zahrabal tlapou do ledu.
Měli bychom jít. Klusala jsem vpřed.
"Tohle se mi nelíbí,"slyšela jsem Ethanovo reptání. "Něco uvnitř je. Musí být."
"Jo…"Connor se zhluboka nadechl. "Ale pokud tu nejsou žádná stvoření, která by na nás měla čekat…"
Otočila jsem krk netrpělivá z jejich zaváhání. Chtěla jsem se dostat do Tordisu a vypadnout odsud. Pokud by tu Strážci nezanechali něco, co by tohle místo střežilo, pak byl můj nejlepší odhad, že bychom svým příchodem spustili nějaký alarm a brzy by se to tady hemžilo odpornostmi. Stejně jako když jsme zachránili mé členy smečky z vězení pod Edenem. Jenže v Tordisu jsem neviděla, nebo necítila nic, co by signalizovalo, že nejsme sami. Na rozdíl od medvěda jsem nezpozorovala žádnou hlídku nebo kamenné chrliče schované v rozsedlinách skály, co čekají, až budou moci upozornit své pány na naše vniknutí do tohoto posvátného místa. Nechtěla jsem tu váhat - nejlepší strategie byla pro Shaye vzít kousek elementárního kříže, co tady byl schovaný, a pro nás, abychom se dostali zpátky na Akademii tak rychle, jak je to jen možné.
Chtělo se mi vrčet na své loudající se kumpány, když se Connorovy oči začaly toulat po tunelu a najednou se rozšířili.
"Callo, zastav se!"
Mé vrčení přešlo v kňučení, když jeho varování přišlo o sekundu později. Moje pravá přední tlapa se propadla a setkala se… s ničím. Už tu pode mnou nebyla žádná další podlaha pokrytá ledem. Gravitace a mé vlastní útočení mě dopravilo do prázdného prostoru. Do jámy, kterou jsem neviděla, jen jsem do ní padala.
Moje zadní nohy zoufale sklouzly zcela nepoužitelně po ledu. Mé tělo se skácelo po neuvěřitelném převislém skalisku. Zavyla jsem, ale můj pláč přešel, když se mi bolest převalila přes končetiny, cestující z mého ocasu raketovou rychlostí do mého hřbetu. Zachytila jsem se ve vzduchu kopající a vrčící.
"Sakra, holko!"Ethan zařval. "Drž se."
Konečně jsem zaregistrovala, že nepadám. Bolest pocházela z toho, jak mě Ethan chytil…za ocas.
Mé srdce bušilo, můj puls ohluchl, když to začalo řvát mými žilami. Když mě Ethan zatáhl zpět, každý moment té bolesti škubal na srsti a šlachách, pořád jsem neviděla, kde končí zem a začíná jáma.
A pak jsem byla zase zpět na převislém skalisku. Moje tíha zkolabovala na namrzlém kameni na zemi jeskyně. Ethan pustil můj ocas a dopadl na zem, otočil se a zhluboka se nadechl.
Já se postavila na čtyři a chňapala po něm zuby.
"Co je, sakra?"zíral na mě.
Přeměnila jsem se a vrátila mu zuřivý pohled. "To byl můj ocas."
"Tak promiň,"řekl Ethan. "Myslím, že jsem tě měl nechat spadnout."
Zírala jsem na něj; nad mým ponížením vyhrál provinilý úsměv.
Ethan zavrtěl hlavou a zasmál se. "Něco jako poděkování."
"Jo,"řekla jsem a věděla, že bych mu měla nabídnout skutečnou omluvu, ale pořád mě bolel zadek. "Myslím, že ti to dlužím."
Connor prozkoumával jeskyni se zúženýma očima. "To byla kráska zabíjející zvíře."
"Co?"zamračila jsem se.
"Jeskyně." Shay následoval jeho pohled kroutící frustrovaně hlavou. "Je to smrtonosná past. To proto tu nejsou žádní mutantní pavouci."
"Fascinující,"škrábání Silasovy propisky po papíře naplnilo jeskyni.
Connor na něj pohlédl. "Víš, mohlo by to být o moc lepší, kdybys nemluvil."
Silas ho ignoroval ztracen ve svých poznámkách. Posunoval se blíž k okraji jámy, snažil se nahlédnout do hlubin. "Neuvěřitelné."
Ethan zapálil další pochodeň a svítil s ní na místo, kam jsem spadla. Za krátký moment se sotva mohl vytvořit tvar propasti. Perfektní kruh , pravděpodobně pět metrů v průměru. Světlo ohně padalo, padalo a padalo. Jeho rudý jas se konečně ztratil, ale nevydal žádný zvuk, že by narazil na povrch. Jen ticho, co mi pronikalo do kostí a způsobovalo, že jsem se otřásla.
"Oh Bože,"zašeptala jsem a snažila se potlačit vizi toho, jak sama padám. Pohlédla jsem na Ethana a těžce polkla.
On jen přikývl. Zapálil další pochodeň a hodil ji na deset stop od nás. Ta se jednou odrazila od země a pak také zmizela v jiné neviditelné propasti. "Sakra."
Udělal to znovu. Tentokrát hodil pochodeň dvacet stop od naší skupiny. Nebylo slyšet žádné naražení, okamžitě zmizela z dohledu.
Mason zakňučel. On i Sabine nervózně kroužili kolem mě, jejich srst se otírala o mou kůži.
"Fantastické,"řekl Connor a sehnul se. Otočil hlavu dopředu a dozadu. "Jak si myslíte, že se přes to máme dostat?"
"Kolik děr myslíte, že tady je?"zeptal se Shay.
"Nemám ponětí,"řekl Ethan. "Pochodně se jim vyhýbaly těžko. Dokonce i se změnou světla je těžké je zaznačit."
"Pojďme do jedné z nich hodit Silase,"řekl Connor. "Možná všechny nejsou tak hluboké."
"Hej!"Silas se vzdálil od okraje.
Shay poklekl vedle Connora. "Lidi, přinesli jste si karabiny, lana a skoby, že?"
"Pro případ máme náčiní na skladě,"řekl Connor. "Máš plán?"
Shay už si sundával ze zad cepíny. "Musím šplhat, ale na břiše."
"Co myslíš tím ty?"zeptal se Ethan, když mu Shay podal cepín.
"Jak často šplháte, lidi?"zeptal se Shay. Vzal si od Connora lano a uvázal si ho kolem těla.
"Když musíme…,"Connor odpověděl s nakrčením obočí.
Shay se ušklíbl. "To jsem si myslel. Znamená to, že mám nejvíc zkušeností. Dostanu se na druhou stranu."
"V žádném případě,"řekl Ethan. "Možná máš nejvíc zkušeností, ale taky jsi moc cennej. Nemůžeme tě riskovat."
Shay se usmál. Jeho špičáky se zostřily. "Kolik svých přátel - a mých chceš ztratit -, protože jsme tady uvízli? Tobě nebo Connorovi bude trvat věčnost, než se dostanete na druhou stranu. Já vím, jak to udělat. Budu rychlej."
Začala jsem se třást při pomyšlení, že se Shay plazí po zemi, na kterou jsme nikdo z nás neviděli. Také jsem přemýšlela, jestli si uvědomil, že právě započítal Rena za svého přítele. Connor si rozrušeně prohrábl vlasy. "Jak si tím můžeš být tak jistý? Nevíme, jak daleko ta past vede."
"Vidíš, jak se ta jeskyně zužuje asi za patnáct metrů odsud v prostoru napravo?" Shay ukázal na konec třpytivého prostoru. "Dal bych za to dobrou sumu peněz, že ta past končí tam. Tordis je dna druhé straně té další chodby.
"To nevíš,"řekl Connor.
"Ano, vím." Shay sklopil oči a najednou ztichl. "Cítím to."
Connor si odfrkl. "No alespoň je s tebou síla."
"Zmlkni,"zavrčel Shay. "Pojďme začít. Dej mi skoby."
Adne mu hodila batoh.
"Neměli bychom ohrozit Sciona,"řekl Silas a otočil se k Adne. "Co otevřít portál?"
"Portál kam?"řekla Adne a ukázala směrem k neviditelným smrtelným pastem. "I když tu najdeme římsy, kdo ví, jak široké budou? Někdo může vykročit z portálu a spadnout přímo do jámy."
"Což je to, proč jdu takto,"řekl Shay. "Potřebuji se dostat do mezery na druhé straně komnaty. Pokud je to uspořádané jako Haldis, tohle je past; na druhé straně by to mělo být bez závad."
"Pokud spadneš dřív, než se tam dostaneš-,"začal Ethan.
"Skoba mě zachytí a vy ostatní mě můžete vytáhnout." Odbyl ho Shay, zatloukl jednu ze skob do země tupou stranou jeho sekyry a zauzloval kolem ní lano. "Povedu svou cestu napříč, nastavím na druhé straně zbytek skob a bezpečnostní lana. Pak si je vy uvážete a rychle se dostanete na druhou stranu. Nikdo nespadne. Nebo pokud ano, bude padat jen pár centimetrů, než je lana zachytí.
"Já nevím…"Connor vypadal nejistě.
Adne si povzdechla a klekla si, aby Shayovi pomohla s dalšími vačkami a karabinami. "Je to dobrý plán, Shayi." Setkala se s Connorovým varovným pohledem. "Víš, že je to dobrý plán. A jediný plán. Pascal na nás spoléhá a my už tak máme zpoždění. Nepočítali jsme s tou druhou skupinou Ochránců.
"Fajn." Connor podal Shayovi další lano. "Přidej tohle. Zachytí nás to v případě, že skoba selže."
Shay mu věnoval tvrdý pohled. "Moje skoba neselže. Nejsem debil."
"Jen si vezmi to další lano,"řekl.
Musel se ovládat, aby do Connora nežduchl, Shay si přivázal druhé lano kolem těla a pohnul nohou k místě, kde jsem přepadla přes okraj. Dopadl na ruce a kolena. Chtěla jsem na něj zavolat, aby byl opatrný, ale nechtěla jsem podkopávat jeho důvěru.
Padesát stop se jako dálka nezdála moc, ale sledoval Shaye, jak pořád pokračuje jeskyní to měnilo na bolestivé. Měl sekeru v jedné ruce, občas ji zhoupl dolů a zabořil do země před ním, když udělal další krok vpřed.
Pokládal vačky v pravidelných intervalech a provlékal nimi lano. Začala se objevoval klikatá cesta, jak se dostával přes jeskyni. I když lana značila naši cestu, trhliny zůstalo nemožné vidět. Pouhým okem to vypadalo, jako by byl nepříčetný, nebo hodně opilý horolezec, co mapoval svoje nesmysly po rovném povrchu. Jen vzpomínka na zemi, která se mi propadla pod předními tlapami, mi připomínala, že nemůžu věřit tomu, co vidím.
Shay náhle zaklel, zvuk se rozléhal ledem pokrytou komnatou.
Zakřičela jsem. Shay padal. A pak ne. Zamáchal cepínem, který zabořil do strany jámy, co neobjevil dost brzy. Visel jen za jednu ruku, ale bezpečnostní lano už bylo napnuté. Stejně jak předpovídal, klesl jen o několik centimetrů. Ale to nezabránilo mému srdce, aby se mu chtělo osvobodit z hrudního koše.
"Jsi v pořádku?" Connorovo volání bylo přiškrcené.
"Jo,"křičel. Taky zněl trochu bez dechu. "Tato část bude problém. Tyhle dvě jámy jsou od sebe odděleny jen asi třemi palci."
"Sakra,"řekla Adne. "To je užší, než rovnováhová kladina."
"Nejsem gymnasta," Masonův smích byl napjatý. On a Sabine se opět proměnili do lidské podoby, když Shay začal s jeho přecházením. Vlci mohou mít dobré reflexy, ale pokud jsme připoutáni na horolezecké náčiní, abychom prošli, musíme být lidé.
Shay umístil vačku zajištěním na jednu stranu propasti. "Snažím se tu něco vysekat,"zakřičel. "Budeme muset v této fázi šplhat tady po boku."
"Šplhat?"Připadalo mi, jakoby mi někdo hodil do krku bavlnu. Pobývat podél okraje jámy byla jedna věc, ale dobrovolně se do jedné z nich spouštět, byla věc jiná.
Mason se naklonil a šťouchl mě loktem. "To bylo pěkně sexy - vidělas, co umí udělat se svými rameny. Shay je vlk do rajónu. Možná bych měl dát Nevovi lepší šance.
Zavrčela jsem na svého člena smečky, ale Mason se jen smál.
Aby dostál svého slova, Shay vysekával do zdi sekerou malé otvory, kde mohla být umístěna noha nebo ruka. Pohyboval se vpřed, aby umístil další skoby pro lepší zadržení. Už se skoro dostal k otvoru v zářící ledové zdi. Konečně našel druhou stranu trhliny a šplhal nahoru, nastavuje skobu a dopravuje jeho tělo k okraji jámy, síla jeho tlaku ho popoháněla kupředu k tomu místu. A pak nám spadl z pohledu.
"Shayi!"zakřičel Connor. "Jsi v pořádku?"
Zatajila jsem dech, dokud Shayova hlava nevykoukla z temnoty.
"Jsem na tom dobře!"Byl na všech čtyřech, neschopný i klečet, aniž by se hlavou mlátil o strop tunelu. "Strop je nízko, ale budeme se schopni proplazit. A na druhé straně je světlo. Jsem si pěkně jistý, že najdeme jílec, ze kterého ta záře pochází.
"Pěkně!"zavolal Connor. Už provlékal provaz Adniným opaskem. "Ty půjdeš první,"řekl jí. "Když něco skočí na Sciona v té malé jeskyni, když většina z nás bude ještě lézt, dostaneš ho odtamtud.
Přikývla a skousla si ret.
"Lano je tady bezpečné,"zakřičel Shay mávaje a ukazoval na konečnou vačku, kterou připevnil na vzdálenou zeď. "Začněme!"
Adne se pohybovala strnule, jako by se musela k prvnímu okraji přinutit. Nevinila jsem ji za to. Taky jsem se k nim nechtěla přibližovat. Silas si vzal lano a chtěl se sám obmotat, když mu ho vzal Connor.
"Ty jsi poslední,"řekl.
"Cože?"Silas vyvalil oči.
Connor se usmál a podal lano Sabine, která šla po Adne. "Tohle se jeví jako tří minutové vzrušení, které zažiješ ve své úžasné historii,ne? Myslím, že naše přecházení si zaslouží tvoje nejlepší psací úsilí."
Silas na něj zíral, než se odplížil zpět.
Okamžitě se pustil zpátky do psaní, i když jsem netušila, jestli popisuje jeskyni nebo nějaké stížnosti proti Connorovi.
Vzdálila jsem se se Silasem, ne proto, že bych toužila po tom, aby mi dělal společnost, ale proto, že jsem chtěla počkat, než budu muset definitivně přecházet. Adne byla skoro na druhé straně kroutící se kolem Shaye do úzkého tunelu. Můj žaludek se sevřel, když jsem sledovala, jak se Sabine zhoupla dolů do trhliny. Její tělo se zdálo, jako by přirozeně šplhalo a lehce nacházelo Shayovy otvory na držení. Ethan byl za ní následován Masonem.
"Jsi na řadě,"Connor mi připl karabinu na pás a omotal kolem ní bezpečnostní lano.
Zmohla jsem se na přikývnutí. Slova ani myšlenky nemohly popsat, jak jsem se pohybovala s následováním Shayova lana. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla mít strach z výšek, když jsem strávila svůj život v horách. Něco bylo jinak. Svahy okolo Haldisu byly ze zeminy a kamení. I když byly pokryty sněhem, byly mi známé. Jeskyně schovaná ve výškách Alp, celá z ledu a světla, co vytvářelo bezbožně krásnou pavučinu, ve které se loví kořist, nechávala mou krev tak chladnou jako horský vzduch, co jsem dýchala. Jeskynní klam mě znervózňoval tak, jak jsem to nikdy nezažila. Nechtěla jsem jít dál do jejich hlubin. Chtěla jsem pryč.
Popadla jsem lano ochotná začít přecházet. Zadívala jsem se na druhou stranu jeskyně a setkala se s Shayovýma očima. Čekal na mě, vznášející se na okraji průchodu. Pozvedl ruku.
Dostaň se k Shayovi. Dostaň se k Shayovi.

Přinutila jsem se vypustit z mé mysli všechny myšlenky. Jediná věc, kterou jsem chtěla víc než utéct od téhle smrtící pasti, byla být s ním. Pokud jsem mohla dosáhnout svého cíle dostáním se k Shayovi, mohla jsem to udělat. Ledový vzduch zavířil jeskyní, ten zvuk narážel na zdi v šepotu miliónu slov, mumlal mi v uších o uklouznutí, pádu. Přitáhla jsem se k lanu, snažila se vytěsnit hlas větru, věděla jsem, že to byla magie Strážců, co se snaží vrhnout na mě obavy a manipulovat se mnou, abych udělala fatální chybu.
"Je to dobrý, Callo,"Shayův hlas prolomil šepot. "Jsi skoro tady."
Ale skoro tady znamenalo, že jsem dosáhla propasti. Zírala jsem na něco, co se jevilo jako zemitá plocha blyštící se ledem. Jen jsem věděla, že není, protože cesta Shayova lana se náhle ponořila níž pod to.
"Hni se!"Sabine na mě tlačila stojíc vedle Shaye u vstupu do průchodu. Ze svého výhodného umístění na druhé straně na mě zírala dolů a blýskala soutěživým úsměvem.
Hněv ve mně vzplanul a já se toho chopila, zhoupla jsem se dolů do propasti. Moje noha se škrábala po prostém povrchu a já na chvíli zpanikařila. Ale když se mé nohy dostaly do Shayových otvorů, zase jsem mohla dýchat.
"Dalas to!"Shayův hlas byl vřelý a osvobozující. "Už jen pár kroků."
Pohybovala jsem se z otvoru do otvoru. Mé paže byly v jednou ohni. Zdála se mi, jako by se mě trhlina pokoušela odstrčit ze svých zdí a nechat mě spadnout do zapomenutí.
A pak mě Shayovy paže svíraly kolem předloktí. Vytáhl mě přes okraj trhliny a pozvedl mě v rukou. Přistála jsem v průchodovém prostoru,………. Jeho tvář byla zabořena v koruně z mých vlasů.
"Hej. Vedla sis skvěle."
Skoro jsem ho odstrčila, nechtěla jsem ukázat žádnou slabost a bylo mi trapně, že tak lehce vycítil můj strach.
Místo toho jsem nechala ten impuls na pokoji a pozvedla tvář, abych ho mohla políbit. Když se jeho ruce semkly kolem mého pasu, všechna moje hrůza z lezení opadla.
"Díky," Usmála jsem se, usnesla jsem se nad tím, že je dobře, že se cítím líp, když se o něj opírám. Konec konců zdolávání smrtících jam s horolezeckým náčiním a nespadnout je v popisu práce alfa vlka.
Silas si odkašlal, lpěl na okraji tunelu a čekal, až mu Shay a já uvolníme místo - myslela jsem si, že mu Connor dal milost. Shay si mě přitáhl blíž do úzké jeskyně, kde se k sobě choulili Sabine, Nev a Mason. Písař zíral na mě a na Shaye. "Jen přemýšlím, jestli by bylo možné mi nabídnout vyjádření, co si myslíte o vztahu mezi Ochráncem a Scionem? Jestli tedy přežijeme." Držel pero připravené. Nevěděla jsem, co mě překvapilo víc, ta otázka nebo to, že už měl u sebe zápisník ani ne pět sekund po přecházení.
Shay zavrtěl hlavou, nechal mě jít a hnul se dál do prostupu. Pomalu jsem se usmála na Silase a nechala své zuby zachytit slabé světlo v tunelu ledové jeskyně.
"Silasi! Nevěděla jsem, že ses teď dal na psaní drbů. Adne kolem nás proběhla ke konci provazu a nabízela Connorovi ruku, když se houpal v trhlině. "Myslela jsem, že zaznamenáváš historii."
Silas zrudl jako řepa, ale neodpověděl.
"Jsi v pořádku?" zeptala se Adne Connora.
"Jo."
Shay, co už mířil za stříbrnou září na konci tunelu, se otočil a zavolal, "Pojďme to dokončit."
Sabine, Mason a já jsme si vyměnili pohled a v dalším momentě už byli tři vlci Shayovi v patách. Druhý tunel byl temný jako ten první, i když ten byl mnohem užší. Otestovala jsem vzduch, ale bylo to jako když jsme poprvé vstoupili do jeskyně, nic jsem necítila. Nečíhalo tu na nás žádné monstrum. Byli jsme sami.
Plamen na vzdáleném konci chodby rozkvetl do jasného světla. Zavřela jsem oči a potichu si přála, abychom nebyli zavedeni do další místnosti plné smrtících pastí. Shay si stoupl do světla. A usmál se.
Následovali jsme ho do místnosti, co byla známá a neznámá zároveň. Prostor byl otevřený a dobře osvětlen. Na rozdíl od Haldisu, který byl plný hřejivých odstínů, tahle místnost světélkovala chladnou stříbrnou a mystickou modrou. Zdálo se mi, že jsem takovéhle barvy někdy předtím viděla a pak jsem zjistila, že tomu tak je. Stěny této jeskyně odrážely ty, jako jsou na Akademii v křídle Tordis.
"Ach,"slyšela jsem, jak se Silas vedle mě nadechl. Věděla jsem, na co se kouká, na co jsme koukali všichni. Byla tady, stejně tak jako byla v Haldisu. Žena, étericky se vznášející ve středu místnosti. Ale teď už jsem znala její jméno; Cian. Jedna z Shayových dávno mrtvých předků. Když svůj život věnovala bojovníkovi, obětovala se ve jménu transformování se do jediné zbraně, která nás teď může zachránit.
Její dlaně byly nataženy k Shayovi. Opět jsem se ocitla přimražená na místě, neschopná pohnout jediným svalem, když po ní Shay hmátl a rychle překonal prostor mezi nimi. Když se jeho prsty dotkly jejích, světlo zmizelo a nás pohltila temnota. Všechno ztichlo.
Čekala jsem a poslouchala zvuk tlukotu mého srdce.
"Jsme mrtví?"zašeptal Mason a já věděla, že nás kouzlo opustilo.
Nemohla jsem si pomoct. Přeměnila jsem se a zasmála. "Ne."
"Oh, Bože,"Mason se začal také smát.
Světlo se pomalu vrátilo do místnosti. Cian zmizela, opustila Shaye, co stál sám v centru prostoru. Štíhlá čepel ležela na Shayových dlaních.
Silas vyběhl kupředu jako muž zachycen v náboženské vizi. "Tordis." Natáhl se k ostří, ale na poslední chvíli se vzpamatoval a stáhl prsty zpět.
"Pěkná práce, kluku,"Ethan se držel dál, ale obdivně hleděl na čepel. Sabine stála vedle něj v lidské podobě a všimla jsem si, že má prsty lehce propletené s jeho.
"Je tak lehká,"zamumlal Shay.
Connor si odfrkl. "Jako vzduch?"
Zabručel, když ho Adne kopla do holeně.
Udělala jsem opatrný krok vpřed a dívala jsem se na zářící kov, i když jsem nevěděla, jestli to, na co se koukám, je kov. Plocha čepele zářila s pohybem bouřkových mraků a nekonečným vírem větrů. Shayova čelist sebou škubla. "Tohle nic není."
Opatrně uchopil ostří Tordis mezi palec a ukazovák, dával pozor, aby se nedotkl hran ostrých jako břitva. Jeho druhou rukou vytáhl z vnitřní strany kabátu Haldis.
Jeho prsty se chvěly, když se blížil tupou částí čepele k otvoru v rukojeti. Když se dva objekty setkaly, nevydalo to žádný zvuk, ale když ostří cestovalo dál do rukojeti, objevily se vlny světla v místě, kdy Shay držel rukojeť meče a špičku čepele.
Bez varování vlna ze špičky explodovala jako sluneční paprsek, kroužila místností a shodila všechny kromě Shaye k zemi. Země pode mnou zasténala a hora se zachvěla.
A pak nastalo ticho.
Silas zabručel a převalil se na ruce a nohy. "Doufám, že to nezpůsobilo lavinu. Mohli bychom být pohřbeni zaživa."
"Pěkný postoj,"řekl Mason.
"Lavinu bychom museli slyšet,"řekla Adne rychle.
"Ne nezbytně,"řekl Silas, oči zářící spekulacemi. "Jsme pěkně hluboko a já nerozeznal tenhle druh skály. Kdo ví, jak to může zvuky absorbovat nebo odchýlit?"
"Ty jsi na hlavu,"odpověděl Connor. "Víš to?"
"Pouze jsem poukázal-"
"Drž hubu, Silasi!"Adne kroutila hlavou. "I když stěna sněhu blokuje vstup do jeskyně, můžu zde otevřít dveře. Nejsme v pasti."
"Mohli bychom se alespoň podívat?"zeptal se Silas. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak zněl zklamaně.
"Ne!"zakřičeli Mason a Connor.
Vyškrábala jsem se na nohy a podívala se na Shaye. Stál tiše uprostřed místnosti, oči zavřené, obě ruce na rukojeti meče. Zbraň byla studie kontrastů. Vřelé teplo Haldisu mu zářilo mezi prsty, zatímco čepel zářila chladně a jasně jako blesk stahovaný z nebe.
Jako kdyby cítil můj pohled, Shayovi se zachvěla víčka a nabídl mi tajemný úsměv. Pomalu a zhluboka se nadechl.
"Musíme dostat další meč."
Něco v jeho hlase způsobilo, že jsem přestala dýchat - síla, nebojácnost a touha, co jsem nikdy předtím neslyšela. Část mě z něj byla stále v úžasu - Scion našel zdroj své síly - ale menší, nenápadnější hlas mi říkal, že taky žárlím.
Ne, že bych žárlila na jeho sílu, ale na to míchání kvalit v jeho slovech. Našel sám sebe, své opravdové já. Minulou noc jsem mu věřila, když řekl, že chce zůstat při mně. Že by mohl být můj partner. Teď když jsem se na něj dívala, vzdálenost mezi námi se zdála obrovská - už se nezdál být Ochráncem. Byl jenom Scion. Co to znamenalo pro mě?
Nikdy jsem nepochybovala o Shayově lásce, ale Silasova otázka se už nezdála tak směšná. Jaká budoucnost mohla čekat Sciona a alfu Ochránců? Něco studeného a prázdného se usídlilo v mých kostech, což jsem myslela, že by mohl být smutek. Ztrácela jsem Shaye v jeho osudu?
"Dostat další meč, jo?"zašklebil se Connor. "No, to je v plánu." Uskočil z cesty, než ho Adne mohla znovu kopnout.
"Mám i lepší plán,"řekl Mason, dávaje si ruku kolem Adniných ramen.
Pozvedla k němu obočí. "Jaký?"
"Otevřeš ty pěkný dveře a sakra, dostaneš nás odsud pryč."

překlad od thesecretcircle-fan.blog.cz
 
 

Reklama