Ukázky z knih
7. září 2013 v 14:01 | Arwen
Poloviční upírka Cat Crawfieldová už čtyři roky pracuje pro vládu. Nyní vede vlastní tým, který vycvičila k boji s nemrtvými. Tímto způsobem zužitkovala bojový výcvik, který získala pod vedením svého bývalého přítele, lovce upírů Bonese. Toto období jejího života je však i po letech citlivé a Cat se stále nedokáže vyrovnat s tím, že Bonese byla nucena opustit.
Ona a její muži jsou natolik nebezpeční, že někdo z nemrtvých se rozhodl vypsat odměnu za její hlavu. Cat je v těžkém ohrožení života a její jedinou nadějí na přežití je Bones, který nečekaně opět vstoupil do jejího života. A jakkoli se Cat snaží udržet jejich vztah na profesionální úrovni, pomalu jí dochází, že touha přetrvává. A že ji Bones tentokrát už odejít nenechá...
7. září 2013 v 13:47 | Arwen
Povinnost je jedna věc. A láska druhá. Co když ale jdou proti sobě?
Mladá alchymistka Sydney chrání královninu sestru Jill před zabijáky a spolu s ostatními přáteli v utajení studuje na elitní škole v Palm Springs.
Není to ale zdaleka vše, čím se její mysl zaobírá: nedokáže v sobě potlačit city k Adrianovi. Ví sice, že je naprosto nepřípustné, aby jakožto člověk chodila s vampýrem, ale copak si může v něčem takovém poručit?
Zároveň Sydney pátrá po zběhlém alchymistovi Marcusi Finchovi, který zřejmě střeží veliké tajemství indigového kouzla. A možná má i informace o tom, že alchymisté Sydney celý život lhali a jen ji využívali...
7. září 2013 v 13:45 | Arwen
Splní se sukubě Georgině v posledním dílu série to, o co celou dobu usilovala?
Georgina Kincaidová měla celou věčnost na to, aby se naučila rozumět mužům, ale oni ji stále dokážou překvapit. Tak třeba Seth Mortensen, muž, který riskoval duši, aby se mohl stát jejím přítelem.
Georgina to nemá lehké ani v jiných ohledech: její ďábelský nadřízený ji nutí, aby na sebe i nadále brala různé podoby a plnila základní povinnosti sukuby. A teď ji navíc vyslal do Las Vegas, města hříchu! Proč mu tolik záleží na tom, aby Georgina odcestovala ze Seattlu - a tím pádem i od Setha?
Pochybnosti už mají i Georginini spojenci. A ona sama? Ví, že patří k nejlepším sukubám, ale pokud by se jí podařilo nalézt způsob, jak se stát normální ženou, určitě by toho využila. Ať to stojí cokoli. Chce se vyhnout jen jedinému riziku: že by ohrozila muže, pro kterého to všechno podstupuje...
4. září 2013 v 19:03 | Arwen
Druhá ukázka z druhého dílu série Alex Craft.
Postoupila jsem blíž a prohledávala tu kupu jak svou mocí, tak očima. Pak jsem je spatřila.
"Chodidla."
"Kde?" zeptal se John a rozhlížel se.
Ukázala jsem. V dutině u základny stromu byla naskládaná malá hromádka napuchlých a rozkládajících se chodidel. John svraštil obočí a knírek se mu zkroutil k zemi, jak usilovně přemýšlel. Setřel si z čela pot, pak naklonil hlavu na stranu a zmateně se na mě podíval.
Copak on je nevidí? Znovu jsem ukázala, ale neměla jsem rukavice, nechtěla jsem místo kontaminovat. Zjistit, jaký je rozdíl v tom, co vidím já a co vidí on, bylo zhola nemožné vzhledem k tomu, že jsem teď převrácený strom viděla skrze několik rovin reality. Proto jsem utěsnila štíty a stáhla jsem své nitro ze země mrtvých - a ze všech ostatních rovin, jichž jsem se právě dotýkala. Mé záhrobní vidění vybledlo. Šedá mázdra se ze světa kolem mě stáhla stejně jako víry éterie. A chodidla také zmizela.
Zamrkala jsem, když jsem si náramek se štíty opět připnula na zápěstí. Ve chvíli, kdy stáhnu záhrobní zrak, se mi před očima objeví jen temné obrysy reálného světa - schopnost nahlédnout skrze roviny reality si vybírá svou daň -, ale když jsem zamžourala, byla jsem stále schopná vidět alespoň tu dutinu, v níž jsem chodidla našla. Prázdnou dutinu. Nebo se alespoň prázdná zdála, ale stejně jsem cítila záhrobní esenci a slabý opar temné magie, které mrtvé končetiny vyzařovaly. Esence se mi vsákla do štítů jako ledové pařáty snažící se mi zabořit pod kůži a do mé mysli. Zachvěla jsem se. Ta chodidla tam zcela určitě pořád ležela.
4. září 2013 v 19:00 | Arwen
První ukázka z druhého dílu série Alex Craft.
Když jsem poprvé překročila propast mezi zemí mrtvých a světem živých, omylem jsem při tom povolala stín našeho tehdy nedávno pošlého pekingského psíka. Mrtvý šampion mnoha psích výstav pobíhající po našem zadním dvorku byl důvodem, proč mě můj otec přihlásil na nornskou internátní školu. Od té doby uplynulo už sedmnáct let a já tu propast stále překračuji. Teď za to ale dostávám zaplaceno.
"Tohle není tělo, Johne," poznamenala jsem při pohledu do otevřeného černého plastového pytle. "Tohle je chodidlo." Bledé, oteklé, napuchnuté chodidlo.
John Matthews, můj blízký přítel a jeden z nejlepších detektivů přes vraždy v městě Nekros, přikývl. "Levé chodidlo, abychom byli přesní, a dvě další čekají v márnici. Co mi k tomu můžeš říct?"
Zamračila jsem se a špičku boty zabořila do trsu trávy rašícího ve štěrku. Na mé vizitce stálo ALEX CRAFTOVÁ, PŘEDNÍ SOUKROMÁ VYŠETŘOVATELKA A STÍNOVÁ ČARODĚJNICE AGENTURY MLUVČÍ ZA MRTVÉ. Ve skutečnosti jsem majitelka a jediná zaměstnankyně té firmy, ale to není důležité. Povolávám stíny a dávám živým možnost vyzpovídat mrtvé - za poplatek. Má práce mě zavedla na bezpočet hřbitovů, několikrát do obřadních síní a do městské márnice. Odpočívadlo v přírodní rezervaci Sionanské nivy skutečně nepatřilo mezi obvyklá místa, kde žádali mé služby. A určitě po mně ještě nikdy nechtěli konzultaci nad jediným uříznutým kusem končetiny.
4. září 2013 v 18:48 | Arwen
Druhá ukázka z prvního dílu série Alex Craft.
"Kdo to je?" zeptala jsem se a pokývla na zvlněné bílé plátno, pod kterým se vzdouvalo tělo.
"Co kdybys mi to řekla ty." John se zastavil uprostřed místnosti a jeho knírek se zvlnil úsměvem. "A stihneš to dneska na večeři?"
No jasně, je úterý. Přikývla jsem. "Svezeš mě?"
"Jistě." Pak přivezl další vozík, tělo na něm bylo ale stále v černém plastovém pytli. Ducha jsem teď nikde neviděla. John zastavil vozík vedle prvního. "Maria připraví vepřové kotlety. Přijde taky pár kluků ze stanice."
Žaludek mi zakručel a já zaťala břišní svaly, abych ho umlčela. Jen do toho, žaludku, jen ať každý ví, že jsem nesnídala. A ani neobědvala.
Položila jsem kabelku na zem vedle sebe a vytáhla z ní černé pouzdro od rtěnky, ve kterém jsem nosila olejovou křídu. V podřepu jsem přitiskla špičku křídy na linoleum podlahy a pak ji táhla kačeřím krokem kolem dvou vozíků.
Zatímco jsem kreslila kruh, John vytáhl digitální kameru. Kamera obvykle slouží k natáčení pitev, ale John ji měl u sebe pokaždé, když jsem kvůli případu povolávala stíny.
"Slyšel jsem, že jsi možná podezřelá z vraždy."
Upustila jsem křídu. "Co žes slyšel? Ne, já…" Tubička s křídou se kutálela k odtoku v podlaze a já ji rychle chytila. "Tedy, vdova si myslela, že jsem…, ale Tamara mě očistila."
John se snažil nesmát, ale jeho knírek se tak třásl, až to vypadalo, že mu každou chvíli uteče z obličeje. Zamračila jsem se a on vybuchl smíchem.
Nebylo to vtipné.
4. září 2013 v 18:34 | Arwen
První ukázka z prvního dílu série Alex Craft.
Dveře Centrálního okrsku policie města Nekros se otevřely a ven zavanul vzduch o teplotě kolem patnácti stupňů. Pot, který mi za svižné chůze od auta k budově vyrazil na pokožce, okamžitě zchladl. Bylo šest večer a teplota stále nepadla pod pětatřicet. Jih v létě - musíte ho milovat.
Blond kadeře, které se mi lepily k tváři, jsem stáhla zpět do neuhlazeného copu, odkud před chvílí unikly, a otočila se, abych mávla dvěma strážníkům, kteří mě sem svezli. V souvislosti se smrtí pana Bakera jsem zatčena nebyla, ale přesto jsem si v salonku pohřební síně prožila několik napínavých okamžiků. Naštěstí patoložka Tamara, která brzy dorazila, po prvotním vyšetření nepotvrdila vliv magie na skon pana Bakera, takže jsem se mohla vydat za Johnem do márnice. Můj oblíbený vyšetřovatel vražd souhlasil, že mi ukáže Colemanovo tělo, ale jen za oplátku drobné službičky.
A v tomto případě "drobná službička" znamená povolat pro něj stín.
11. února 2013 v 14:54 | Arwen
První ukázka ze série Sukuba. Díl pátý.

Byla jsem opilá.
Netušila jsem, kdy k tomu došlo, ale nejspíš poté, co mě můj kamarád Doug vyprovokoval k sázce, že nevypiju tři vodky s džusem rychleji než on. Slíbil, že když vyhraju, vezme za mě v práci víkendovou směnu. Pokud vyhraje on, musím za něj celý týden pracovat ve skladu.
Když jsme skončili, vypadalo to, že příští víkend pracovat nebudu.
"Jak se ti podařilo ho přepít?" vyptával se můj kamarád Hugh. "Vždyť je dvakrát tak velký jako ty."
Ve svém bytě plném lidí jsem pohlédla ke dveřím do koupelny, za nimiž Doug zmizel. "Tenhle týden měl střevní chřipku. S vodkou to asi nešlo moc dohromady."
Hugh povytáhl obočí. "Proč by sakra někdo uzavíral takovou sázku po chřipce?"
Pokrčila jsem rameny. "Protože Doug už je takový."
Doufala jsem, že bude v pořádku. Pohledem jsem přejela zbytek pozvaných a připadala si jako královna, potěšeně sledující své království. Do tohohle bytu jsem se přestěhovala v červenci, takže na kolaudační večírek už bylo poněkud pozdě. Když se blížil Halloween, připadalo mi jako rozumné řešení uspořádat večírek u příležitosti obou událostí najednou. Moji dnešní hosté na sobě měli různé kostýmy - počínaje těmi v propracovaných renesančních róbách a konče lenochy, kteří si dali na hlavu jen čarodějnický klobouk.
Já jsem byla oblečená za rokokovou pastýřku - tedy spíš za rokokovou pastýřku, která je buď striptérka, nebo nestydatá děvka. Nařasená modrá sukýnka mi sahala do půlky stehen a bílá halenka s nadýchanými rukávky měla tak hluboký výstřih, že jsem si musela dávat pozor, kdykoli jsem se předklonila. Korunou byly blond vlasy, pečlivě stažené do dvou culíků převázaných modrými stuhami. Vlasy vypadaly dokonale, naprosto k nerozeznání od pravých, protože…, no protože byly pravé.
Sukubě se vždycky hodí schopnost měnit podobu, ale o Halloweenu je to schopnost obzvláště cenná. Vždycky jsem měla nejlepší kostým, protože jsem se dokázala proměnit, v cokoli jsem chtěla. Samozřejmě jsem se musela držet v rozumných mezích. Příliš razantní změna by vyvolala u lidí kolem podezření. Ale změnit si vlasy? Jo, schopnost měnit podobu je velice užitečná.
11. února 2013 v 14:54 | Arwen
První ukázka ze série Alfa a Omega. Díl 3.

Kdysi dávno žila malá holčička jménem Leslie.
Když jí bylo osm let, staly se dvě věci: Lesliina matka opustila ji i jejího otce a odstěhovala se s nějakým makléřem do Kalifornie; a uprostřed mediálně sledovaného soudu s vrahem odhalili svoji existenci fae z legend a písní. Matka se Leslie už nikdy neozvala, s fae to bylo něco jiného.
Bylo jí devět, když otec přijal práci v jiném městě a přestěhovali se tak z jejího rodného domu do bytu v Bostonu, kde byli jedinými černochy v jinak bílé čtvrti. Jejich byt zabíral celé horní patro úzkého domu, který vlastnila sousedka z přízemí, paní Cullinanová. Ta vzala Leslie pod svá křídla, dohlížela na ni, když byl otec v práci, a svým tichým zastáním umožnila Leslie splynout s ostatními dětmi ze sousedství, které se u ní občas zastavily na sušenky a limonádu. Zručná paní Cullinanová naučila Leslie háčkovat, plést, šít a vařit, zatímco její otec se staral o dům a trávník.
Leslie nikdy nezjistila, jestli otec staré paní za hlídání platil, nebo jestli se jí prostě bez ptaní ujala. Paní Cullinanová takové věci dělala.
31. srpna 2012 v 9:51 | Arwen
První ukázka ze série Pokrevní pouta. Díl 2.
Nejsem moc fyzicky zdatná. Volejbal hraju ucházejícím způsobem a Eddie mě jednou naučil, jak někomu zasadit ránu. Ale trénink, jaký absolvují strážci, jsem opravdu nikdy nepodstoupila. Rozhodně bych neměla jejich reflexy. Takže v téhle situaci, kdy jsem se nedokázala osvobodit, jsem udělala jedinou věc, kterou jsem svedla.
Křičela jsem.
"Pomoc! Pomozte nám někdo!"
Doufala jsem, že je to aspoň zdrží, aby Soně neusekli hlavu, nebo co s ní plánovali. A taky jsem samozřejmě doufala, že někdo přiběhne na pomoc. Vzdálily jsme se od hlavních ulic, ale pořád jsme ještě byli v tak zalidněné oblasti, že mě mohl někdo zaslechnout - zejména, když bylo v ulicích stále ještě dost rušno.
Jeden z útočníků, který držel Soňu, sebou trhl, takže jsem předpokládala, že jsem částečně uspěla. Ten, co mě držel, mi přitiskl ruku na ústa a sevřel mě tvrději. Pak se stalo něco zvláštního. Můj věznitel strnul. Věděla jsem, že je to muž, podle jeho postavy, i když jsem mu do obličeje neviděla. Pořád mě sice držel, ale byl celý strnulý. Skoro jako by ho něco šokovalo nebo překvapilo. Netušila jsem co. Jistě není tak překvapivé, že někdo, kdo je přepaden, začne volat o pomoc. Nemyslela jsem, že bych ho dokázala přeprat, ale přesto jsem doufala, že bych té jeho strnulosti mohla využít. Znovu jsem zatlačila proti němu a pokusila se vymanit z jeho sevření. Ale podařilo se mi pohnout jen o pár centimetrů, než mě zase přitiskl zpátky ke zdi.
1. srpna 2012 v 19:46 | Arwen
Sukuba 4 Žár - Richelle Mead: Anotace

Ukázka z knihy Sukuba 4: Žár
Vyspat se se svým terapeutem byl špatný nápad.
Taky jsem to věděla, jenže jsem si nedokázala pomoct. Už tolikrát jsem od něj slyšela: "Proč mi to nevysvětlíte?" a "Povězte mi, jak se cítíte." Nakonec jsem vyskočila a rozhodla se mu ukázat, jak se cítím. Musím uznat, že na slušného muže, který nikdy nepodvedl svou ženu, to s ním zase nebylo tak těžké a příliš se nebránil. A tím, že to nebylo zase tak těžké, myslím, že to bylo až směšně jednoduché. Jeho pseudomorálka mi poskytla pořádnou dávku sukubí energie. To, co jsme na jeho gauči dělali, bylo nejspíš tou nejproduktivnější činností, která se tam kdy odehrála, takže mi to nakonec připadalo jako dobrý skutek.
Přesto jsem věděla, že se můj šéf rozzuří, až to zjistí, protože to on mi nařídil, abych vyhledala odbornou pomoc.
"Neříkejte to Jeromovi," upozornila jsem svoje kamarády a odklepla popel z cigarety do popelníku. "Nechci mít na krku další průšvih."
S kamarády jsme seděli v boxu v Chladném červnu, což byl industriální klub v Seattlu, ve čtvrti Belltown. Ten podnik byl potemnělý a hlučný a většinu výzdoby obstarávaly trubky a roury křižující zdi i strop. Jelikož to byl privátní klub, nemusela jsem tam respektovat zákaz kouření ve veřejných prostorách, což mě potěšilo. Během posledních několika měsíců jsem zjistila, že nikotin je jednou ze zásadních věcí, která mi pomáhá vypořádávat se se životem. Další věci na seznamu nezbytností byly: vodka, Nine Inch Nails, neustálý přísun morálních mužů a protivné chování.
"Podívej, Georgino," obrátil se ke mně kamarád Hugh. Byl to skřet a něco jako právní asistent mocností pekla. Kupoval pro naše pány duše a plnil nejrůznější úkoly středního managementu. Měl tmavé nakrátko zastřižené vlasy a byl rozložitý, ale ne tlustý. "Nejsem žádný odborník na psychické zdraví, ale klidně dám ruku do ohně za to, že tohle pravděpodobně nebyl nijak užitečný krok na tvé cestě k uzdravení."
Pokrčila jsem rameny a pohledem přejela přeplněnou místnost, kde jsem hledala potenciální oběti. Našlo by se tu několik, kteří by stáli za to. "No, nebyl zase tak dobrý. Myslím v psychoterapii. Navíc myslím, že už ji nepotřebuju."
Odpovědí mi bylo ticho, tedy takové ticho, jaké může nastat na tak hlučném místě. Otočila jsem se zase ke svým přátelům. Hugh se ani nesnažil skrývat svůj pohled: ty jsi ale magor. Naši kamarádi vampýři, Peter a Cody, měli aspoň tu slušnost, aby odvrátili zraky. Přimhouřila jsem oči a típla cigaretu.
"Nepředpokládám, že je to někdo, s kým bys chtěla navážno chodit," poznamenal nakonec Peter.
"Jasně," prohlásil Cody s nadšeně vykulenýma očima. "Vsadím se, že psycholog by byl výborný posluchač. A ani bys mu za to nemusela platit."
"Platí se to z mojí pojistky," vyštěkla jsem. "A nelíbí se mi váš pasivně agresivní postoj vůči mému příteli."
"Není to zase tak pasivní," namítl Hugh. "Máš na víc, zlato."
"Ten chlap je zkažený a půjde do pekla. Proč je to pro tebe problém? A můj poslední přítel se ti taky nelíbil. Možná by sis měl přestat dělat starosti s mým milostným životem a namísto toho vymyslet, jak dostaneš svou poslední sekretářku do postele."
Připadalo mi jako podivná hříčka univerza, že se můj současný přítel nezamlouvá žádnému z mých kamarádů. Chodím s černým mágem jménem Dante. Dante nemá ani špetku morálky a mezi jeho vlastnostmi dominuje zahořklost a cynismus. Předpokládali byste tedy, že do téhle party prokletých duší zapadne dokonale, ale z jakéhosi důvodu nezapadl.
"Neměla bys chodit s někým špatným," řekl Cody. Všichni jsme nesmrtelní, ale níže postavení nesmrtelní. To znamená, že než jsme zaprodali své duše do pekelných služeb, byli jsme kdysi lidmi. Ve srovnání s ostatními z naší partičky je Cody mladý. Hugh tvrdí, že jemu je už skoro sto let. Peter a já jsme tisíc let staří. Cody nám tudíž připadá naivní a překypuje okouzlujícím idealismem, který soupeří s tím, jaký jsem kdysi mívala i já.
Ten mě ale opustil, když se se mnou rozešel můj předchozí přítel Seth. Vyměnil mě za mou kamarádku. Seth byl dobrá duše, byl tichý a nekonečně dobrotivý. S ním jsem věřila v lepší věci, jako třeba v to, že i sukuba jako já může mít nějakou naději. Myslela jsem, že jsem zamilovaná - ne, skutečně jsem byla zamilovaná. Dokonce i já jsem to dokázala přiznat. Jenže jakožto sukuba vnáším do každého vztahu nebezpečný element. Když mám sex s mužem (nebo ženou - funguje to tak jako tak), kradu jim životní energii, což je síla, která pohání každou lidskou duši. Udržuje mě naživu a pohání mou nesmrtelnou existenci. Čím morálnějšího muže dostanu, tím víc z něj mám energie. Čím víc energie si vezmu, o to víc mu zkrátím život. S Dantem to na mě nemělo skoro žádný účinek. Měl jen málo energie, kterou mi mohl dát, takže náš sexuální život byl relativně "bezpečný" a já si doplňovala energii s jinými bezvýznamnými muži.
Se Sethem… to byl úplně jiný příběh. Kdybych se s ním vyspala, mělo by to zhoubné následky, a tak jsem to odmítala. Nějakou dobu jsme žili jen z lásky a stavěli na něčem víc než jen na fyzických projevech náklonnosti. Časem se to ale pokazilo a v našem vztahu vznikla spousta problémů. Nakonec se Seth vyspal s mou kamarádkou Maddie. Myslím, že to udělal proto, abych se s ním rozešla, protože doufal, že mě tím ušetří utrpení v budoucnu. Ať už byl ten původní důvod jakýkoli, s Maddie si nakonec během pár měsíců vybudovali vážný vztah.
Moc dobře jsem to nenesla.
"Vám se člověk nezavděčí," zavrčela jsem a mávla na číšníka, aby mi přinesl další drink. Ignoroval mě, což mě rozzuřilo ještě víc. "Nelíbí se vám ti hodní. Nelíbí se vám ti špatní. Co teda sakra chcete?"
Náhle se ozval nový hlas. "Prosím, řekni, že je řeč o tvých romantických eskapádách, Georgie. Nic mě tolik nepobaví."
Vedle našeho stolu stál můj šéf Jerome, arcidémon Seattlu a přilehlé oblasti. Rozzuřila jsem se. Nelíbil se mi jeho výsměšný tón, ani to, že mě oslovuje Georgie. Usedl vedle Hugha a číšník, kterého jsem se marně pokoušela přilákat, se okamžitě ocitl u nás. Objednali jsme si další rundu.
Jerome byl dneska zjevně v dobrém rozpoložení, což nám vždycky usnadňovalo život. Měl na sobě černý oblek od návrháře a účes přesně stejný jako John Cusack v nedávném rozhovoru pro televizi, který jsem viděla. To pravděpodobně stojí za zmínku: Jerome si za své lidské tělo vybral klon Johna Cusacka. Sukuby umějí měnit podobu, protože i tohle nám pomáhá při svádění. Démoni - stejně jako andělé - dokážou měnit podobu prostě proto, že jsou to neuvěřitelně mocné bytosti, které existují už od počátku věků. Jsou to výše postavení nesmrtelní. Jerome se rozhodl chodit po světě smrtelníků v těle stejném jako ten herec, protože byl jeho velikým fanouškem, i když to neustále tvrdošíjně popíral. Podivné ovšem bylo, že když jsme si takhle někam společně vyrazili, lidé si té podoby nikdy nevšimli.
"Už jsi s námi hezky dlouho nikde nebyl," prohlásila jsem ve snaze změnit téma. "Myslela jsem, že máš plno práce s démonskými záležitostmi." Proslýchalo se, že Jerome je ve sporu s jiným démonem, ale podrobnosti nikdo z nás neznal.
Vyjde už 5.9.2012!
28. června 2012 v 19:32 | Arwen
Kapitola 3
Následující týdny školy uběhly rychleji, než by si Laurel po prvních pár rozpačitých dnech kdy představila. Byla ráda, že se seznámila s Davidem- ve škole s ním trávila dost času a na několik vyučovacích hodin chodila i s Chelsea. Nikdy neobědvala sama a po nějakém čase začala Davida a Chelsea považovat za své přátele. A i výuka byly bez problémů. To, že se od ní očekávalo, že se bude učit stejným tempem, jako všichni ostatní, pro ni sice bylo nové, brzy si však na to začala zvykat. Zvykat si začala i na Crescent City. Bylo to sice větší město než Orick,našlo se v něm však spousta otevřeného prostoru a žádná z budov nepřesahovala dvě podlaží. Všude rostly vysoké borovice i listnaté stromy, dokonce i před ochodem s potravinami. Tráva na veřejných trávnících byla zelená a hustá a většinu budov pokrývali kvetoucí popínavé rostliny. Jednoho pátečního odpoledne se Laurel srazila s Davidem mezi dveřmi učebny na konci hodiny španělštiny, poslední hodiny toho dne. " Promiň," omluvil se David a chytil ji za rameno, než získala zpět ztracenou rovnováhu. "
25. června 2012 v 14:20 | Arwen
Kapitola 1
VESELÝ RYTMUS LAURELINÝCH KROKŮ NIJAK NEODRÁŽEL JEJÍ špatnou náladu. Procházela chodbami střední školy Del
Norte High a všichni ji zvědavě pozorovali.
Ještě jednou si zkontrolovala rozvrh, našla učebnu biologie a honem si šla zabrat místo u okna. Když už musela být uvnitř, chtěla alespoň vidět ven. Zbytek třídy se zaplňovat pomalu. Jeden kluk se na ni cestou do přední části učebny usmál a Laurel se pokusila jeho úsměv opětovat. Doufala, že z toho nevyšel jen úšklebek.
Učitel byl vysoký a štíhlý a představil se jako pan James. Začal rozdávat učebnice. Začátek knihy se nezdál být nijak neobvyklý - rozdělení rostlin a zvířat, to Laurel znala - a dál se učebnice zabývala základy lidské anatomie. Asi od osmdesáte strany jako by učebnice začala připomínat cizí jazyk. Laurel si v duchu povzdychla. Tohle pololetí bude pěkně dlouhé.
25. června 2012 v 14:20 | Arwen
Kapitola 2
ZVONEK OHLÁSIL KONEC HODINY BIOLOGIE A LAUREL RYCHLE vrazila nenáviděnou učebnici co nejhlouběji do batohu.
"Tak jaký byl druhý den?"
Laurel vzhlédla. Z druhé strany stolu seděl David čelem k opěradlu židle. "Šlo to." Aspoň když se na začátku hodin zapisovala docházka, pokaždé zaregistrovala své jméno hned napoprvé.
"Můžeme jít?"
Laurel se pokusila o úsměv, ale pusa ji moc neposlouchala. Když včera souhlasila s tím, že se k Davidovi a jeho kamarádům připojím na oběd, připadalo jí to jako dobrý nápad. Teď ji však pořádně znervózňovala představa, že se má seznámit s celou skupinou úplně cizích lidí. "Jo," odpověděla, ale sama dobře slyšela nepřesvědčivý tón svého hlasu.
"Jseš si jistá? Jestli nechceš, nemusíš"
"Ne, jsem si jistá,"rychle odvětila Laurel. "Jen si vezmu věci." Pomalu si balila sešit a propisky. Když jednu z nich shodila na zem, David se pro ni sehnul a podal ji Laurel. Chytila tužku, David ji ale nepustil, dokud se na něj nepodívala. "Oni nekoušou," prohlásil vážně. "Česný slovo"
Veškerý rozhovor cestou obstaral David, a než došli do jídelny, probral všechno možné. Zamával na skupinku usazenou u jednoho z dlouhých úzkých stolů. "Pojď," řekl a položil jí ruku na bedra.
Pro Laurel byl jeho dotyk dost nezvyklý, ale zároveň překvapivě uklidňující. David ji vedl uličkou plnou studentů, jakmile však došli ke správnému stolu, ruku odtáhl.
25. června 2012 v 13:46 | Arwen
1. a 2. kapitola z prvního dílu Paranormálové.
Kapitola 1: OCH, KOUSNI MĚ
"Moment − ty jsi − Ty jsi zrovna zívla!" Upírovy paže zdvižené nad hlavou v klasické drákulovské pozici mu klesly k bokům. Zatáhl své mimořádně velké bílé špičáky za rty. "Cože, bezprostředně hrozící smrt pro tebe není dost vzrušující?"
"Á, přestaň se špulit. Ale vážně, co ty vlasy vyrůstající do čela? Ta bledá kůže? Ta černá čapka? Kde jsi vlastně tuhle věc sehnal, v půjčovně kostýmů?"
Vztyčil se do plné výše a ledově na mě shlédl dolů. "Vysaju ti život z toho tvého hezkého bílého krčku."
Vzdychla jsem. Nesnáším, když mě pošlou zneškodnit upíry. Oni si totiž myslí, že jsou tak uhlazení. Ono jim nestačí, že vás vraždí a požírají jako zombie. Ne, oni k tomu chtějí ještě být úžasně sexy. A věřte mi: upíři? Ne. Sexy. Chci jako říct, že ano, jejich krycí kouzlo může být hodně svůdné, ale co ta vysušená mrtvolná těla probleskující pod povrchem? Není na nich nic přitažlivého. I když uznávám, že to nevidí taky všichni ostatní.